Jestliže ženy touží po tom, aby je jejich partner doprovázel až do porodního sálu, prosím, ale nemyslím si, že většina chlapů by o podobný zážitek stála. Sounáležitost je hezká věc, ale má své meze...
Nedávno jsme v redakci bouřlivě diskutovali nad tím, zda má být muž u porodu, nebo ne. Prosazoval jsem názor, že to není dvakrát nejlepší myšlenka. Proč?
Co říkají zkušenosti
Nedělal jsem si žádný výzkum, ale jak jsem pochopil z několika internetových diskuzí, stalo se již nejednou, že muž, který viděl ženu rodit, ztratil o ni zájem jako o objekt milostné touhy. Záleží přirozeně na úhlu pohledu. Jeden můj známý byl u porodu obou svých dětí a říká, že napoprvé držel ženu za ruku, napodruhé se už díval na celý proces tak říkajíc „in natura“...
Když jsem kdysi dělal rozhovor s jednou lékařkou v podolské porodnici (týkalo se to, tuším, porodu do vody), dozvěděl jsem se, že partner může být s budoucí maminkou v umývárně před porodním sálem, kde jí může teplou sprchou pomáhat od bolesti. Když si to partneři vyloženě přejí, může být i u porodu samotného.
Strach z tekoucí krve
Můj důvod, proč si myslím, že být u porodu „in natura“ není pro muže příliš prospěšné, je možná způsoben i tím, že při pohledu na tekoucí krev se mi dělá nevolno, občas na mne jdou i mdloby. Co si budeme nalhávat, porod je záležitost krvavá. Starost personálu o omdlevšího tatínka je asi to poslední, co by se mělo v porodním sále dít, nemyslíte?
Abych nemluvil jen o negativech
Je jistě krásné, když partneři mezi sebou pociťují sounáležitost, a ta je možná i při porodu. Když muž drží ženu za ruku a snaží se ji svou přítomnosti v krásné a těžké chvíli zároveň podpořit, předpokládám, že se většině žen rodí lépe.
Tak si to shrňme
Výhody...
- Sounáležitost
Nevýhody...
- Muž může o ženu ztratit milostný zájem
- Slabší nátura může při pohledu na porod i omdlít
Vychází mi to 2:1 v neprospěch tatínka u porodu.
Nový komentář
Komentáře
Manžela jsem tam neměla ani jednou (rodila jsem dvakrát). A jsem ráda. Stejně by mi nijak nepomohl. A aby to potom někomu vykládal, o to jsem opravdu nestála.
Altamora — #166 vím že se to může stát, ale když jsem slyšela jak se k ní chovali, museli jí k tomu pomoci oni. Tam v té nemocnici kde byla je tohle chování normální
Já manžela u porodu neměla, ani jsem nechtěla,mám čtyři
děti.
Já bych třeba přítele u porodu chtěla, aby seděl u mě a držel mě za ruku. Nemusel by mi teda zrovna koukat mezi nohy, co se tam děje. Ale už dneska vím, že to nechám na jeho zvážení a když u porodu nebude chtít být, žádný trauma z toho myslím mít nebudu.
Můj názor je,že pokud se dva milují opravdu tak porodem se nemůže změnit pohled na ženu jako milostný objekt.Oni si lidé občas myslí,že porod je něco jednoduchého,a když se děti pořád rodí tak to nemůže být taková věda.Jsem za ,aby muži u porodu byli a viděli vše co se děje.Pak si totiž rozumný muž své ženy víc váží a pouto je větší.Mé první dítě se narodilo docela rychle a muž u porodu nebyl.Jednalo se lehčí porod,ale u druhého dítěte to bylo mnohem horší ve všech směrech.Trvalo to dlouho a bolestně.u tohoto porodu muž byl.Držel mě psychicky jak to jen šlo a moc mi to pomohlo.Viděl na vlastní oči,že né vždy je to procházka růžovým sadem.a tak to má být v dobrém i zlém. přeji pěkný den
Jen dobré výmluvy, ztráta sexuálního zájmu a že se někomu dělá špatně když vidí krev, radši nebudu komentovat... Chlapi jsou jen pěkný sračky!!! Dříve byli daleko silnější! A kdyby měli rodit nepřežili by to!!!
Ryor — #165 Miminkům se při porodu občas klíční kost zlomí. Podle mého mínění je v tom personál nevinně. Dcera měla zlomenou klíční kost a na chování asistentek a lékařů si nemůžu stěžovat. Je zázrak, že tím nevelkým otvorem vůbec prolezou.
Já bych partnera u porodu chtěla, ale mám strach jak se píše v tomto článku, ztratí o mě sexuální zájem. Což jsem už hodněkrát slyšela že se opravdu stalo. Na druhou stranu, chlapy si myslí že porod je rutina, tak at jdou na sál a podívají se na tu rutinu zblízka. Také je tu otázka personálu v porodnici, známá si přítele k porodu nevzala a chovali se k ní na sále jako k hadru, miminku dokonce zlomili klíční kost, mamina sama byla zřízená! Myslím že kdyby ho tam měla, chovali by se jinak.
muzskeho jsem mela jen u prvniho porodu jen asi 15 minut, driv to nestihl a byl mi tam tedy uplne k nicemu, jen od nej vyfasovali litr za tatinka u porodu
u tech ostatnich uz nastesti musel hlidat drive narozene ratolesti 
zato jsem u porodu mela vlastniho otce, coby anesteziologa a ten tam byl mnohem potrebnejsi, zvlast kdyz se mlady narodil priduseny a musel mu strcit rouru do krku a prodychnout ... pro jistotu byl i u tech zbyvajicich 2, i kdyz u toho tretiho utekl 
Mickey Mouse — #160 já bych jedno měla proč jsou chlapi ješitní?
vladka006 — #32 lépe bych to nenapsala, je to 100procentní svatá pravda!!! Já manžela u porodu neměla, ani jsem nechtěla a nemůžu říct, že by jako otec fungoval nějak hůř, spíš naopak.
Poslední odstavec Pentličky je myslím absolutně výstižný.
No a tady se to zase zvrhlo.
A chlap, co nejde k porodu, je ten neejhorší... 
Nechápu, jak někdo může někomu vnucovat svůj názor, že to či ono řešení je správné, vždycky přece záleží na těch dvou a momentálním stavu situace, ne?
Rikina — #156 jj, pravý chlap je přece záškodník až do morku kostí
Zcela a plně souhlasím s Rikinou. Rodila jsem v době, kdy se jako horká novinka zaváděly děti na pokojích matky a já byla šťastná, že jsem měla klid a pokoj a mohla jen kojit. Otce u porodu bych nechtěla, protože když je mi blbě, tak chci být sama a nechtěla bych, aby mě manžel viděl trpět a brečet bolestí, což jsem bohužel u obou porodů dělala. Děti jsem viděla hned po porodu asi na půl minuty, naštěstí už byly umytý, ale stejně to nebyl žádnej úžasnej pohled. Když mi je za půl dne přivezli na kojení, už přece jen vypadaly víc k světu.
A to, jestli je manžel u porodu nebo není, vůbec nesvědčí o ničem. Nejdůležitější je, jak se chová těch nejméně 18 let potom. A tady si myslím, že mají mnozí muži vééélké rezervy, ať byli u porodu či ne.
Rikina — #156
Rikina — #155 Špatný je jakýkoliv extrém. Je fajn, že manžel tam být může, ale neměl by se z toho dělat jediný prostředek na "šťastný porod".
Nicméně bych viděla jako fér, že chlap se nad takovým přáním zamyslí a zváží, jestli pozitivní efekt nepřeváží nad jeho "nemůžu vidět krev" . A naopak, žena by měla zvážit, jestli tam toho chlapa opravdu tak moc chce, že je ochotná riskovat, že se tam třeba doblije...
Nesnáším argumet "já budu trpět, tak ať on to, sakra, aspoň vidí". Ten chlap za to nemůže, že ženská u porodu není zrovna OK. Prostě to tak je. Ale na druhou stranu, je normální, že se partneři snaží tomu druhému průšvihové situace ulehčit...
Lukáš Čejka — #154 aha, guerilla
Kuře — #153 tak, absolutní pravda v tom není. Ale že se přítomnost otců u porodů stala v posledních letech jakousi módou, a že se některé ženy přímo nechají slyšet "no to bych se na to podívala, aby tam se mnou nešel", to myslím v pořádku úplně není...
Rikina — #152 hnuti je snadnym cilem pro soupere, jednotlivi zaskodnici zozptyleni v bojove zone jsou vhodnejsi varianta
Rikina — #146 Každá to máme jinak. Já se o sebe dokážu postarat na plno (ostatně manžel deset let jezdil domů na jeden víkend v měsíci...), ale když už pomoc potřebuji, tak jsem ráda, že si o ni nemusím říkat cizím. Takže naopak jsem byla ráda, že manžel se postaral a nemusela jsem zvonit na sestřičku atp.
Jinak to, že třeba nedokážu dojít, nebo že mě příšerně bolí záda nepovažuji za něco, za co je třeba se stydět. Ale to je skutečně velice individuální a chápu, že někdo jiný to má jinak. Prostě ten chlap by někomu vadil, někomu může pomoct a není v tom žádná "absolutní pravda".