Přeji krásný den,

 

             když jsem si teď přečetla příspěvek z gynekologie, ihned jsem si vzpomněla na svůj trapas, který se mi stal před léty.

            Zrovna jsem uvažovala, že bych si udělala řidičák, a přemýšlela, jakou autoškolu si zvolit. Nakonec zvítězila jedna, kterou vlastnil pán, u kterého se učila i moje sestra, shodou okolností to byl náš (skoro) soused a navíc velký  hokejový fanda a můj (tehdy) přítel hrál hokej, takže jsme se hodně vídali na stadionu a taky vždy měli o čem povídat.

            Co čert nechtěl, hned poté, co jsem začala absolvovat kurz, projevily se u mne závažné gynekologické problémy a já musela do nemocnice na operaci. Byla jsem nešťastná z toho, že budu mít hodně zameškaných hodit, a to hlavně v jízdách, zkrátka, že autoškolu už nedodělám, popřípadě neudělám zkoušky.

            Naštěstí mne instruktor ujistil, že to nějak zvládneme, a já byla ráda, že se mne na víc neptal a já mu nemusela vysvětlovat, co mě vlastně trápí, znáte to, mladá, citlivá, stydlivá a téma, o kterém není příjemné hovořit  normálně, natož s chlapem. Je jasné, že se nemusím zpovídat, ale jasnější, že má člověk strach o druhého, jestli není vážně nemocen, takže se většinou zeptáme.

            Pak přišla po dlouhé době mé absence první jízda. Samozřejmě že se mnou jel známý instruktor a já celou dobu nemyslela na nic, jen na to, aby se mě neptal, s čím jsem byla v nemocnici. Po chvíli to samozřejmě přišlo. Ptal se, jak jsem byla dlouho v nemocnici. Tak jsem ze sebe rychle vysoukala, že 2 týdny a byla to jen lehká operace. VÍC NIC. On se také na nic víc neptal a následovala chvilka mlčení a jen moje plynulá jízda po městě, když vtom z něj vypadlo: „P O H L A V N Í….“

            Polil mě ledový pot, zrudly tváře a já se vzdychnutím a myšlenkou, jak to zjistil, jen zakývala a řekla: „jo, jo, pohlavní…“

            Vůbec mě NENAPADLO, že mě vlastně jen informoval, že mám jet dál po HLAVNÍ a to jako SILNICI. Došlo mi to, až ve chvíli, když vlastně po tom, co on to řekl, dál nic nerozebíral, jen se na mne nechápavě podíval, proč jsem zklamaná a kývám hlavou nad tím, že mám jet po hlavní. Následoval můj výbuch smíchu. Došlo to tak daleko, že jsem musela zastavit, instruktor se na mě podíval a řekl: „Vy jste něco pila?“

 

            Je úžasné, jak se člověk snaží, aby něco nepokazil, a čím víc se snaží, tím víc zkazí…

 

 

Krásný den a pohodový víkend

 

N.