Došly vám nápady na pohádky, které před spaním říkáte svým dětem? Nebo nemáte po ruce tu správnou knížku? Přinášíme vám další díl z knihy Pohádky dědečka lampáře od autorky Zuzany Dorogiové.
POZOR! Zúčastněte se soutěže o tuto knihu. Více se dozvíte na konci článku!
Jsou to pohádky ze Šumavy o přátelství, o vzájemné pomoci, plné něhy a laskavosti, v nichž jsou zúčastnění schopni se většinou domluvit a vše se vždy v dobré obrátí. Pohádky pro malé i velké děti plné barev a fantazie nepostrádají humor a vtip. V čarovném světě víl a skřítků však i dospělý čtenář může nalézt podobenství o vztazích mezi lidmi. Atmosféru textu pak v originální publikaci dokreslují autorčiny křehké, srozumitelné a vpravdě pohádkové ilustrace.
Když dědeček Lampář povídal dětem o skřítcích, všechny mu věřily, jen nezbeda Ondřej si pořád pod nos bručel, že žádní skřítci nejsou. Nevěřil, že za dětmi chodí v noci skřítci, vylezou po okapu do nastevřeného okna ložnice, vyskočí na peřinku a šeptají do ouška pohádku malému spáči. Těm hodným prý vyprávějí pohádku tak hezkou, že se kluk nebo holčička ze spánku usmívá. Ale těm rošťákům a uličníkům zlobivým, co by nejraději všechno rozbili a zkazili, těm vyprávějí divoké, hrůzostrašné historky o strašidlech a loupežnících.
Tomu prostě Ondra nemohl věřit. A jestli skřítci jsou, tak je chce vidět!
Byl zrovna čtvrtek. Ondřej se moc nemyl, byl doma sám. Máma s tátou šli do divadla. Jen si namočil dva prsty, přejel si jimi obličej, utřel se do ručníku, který už nebyl bílý, ale celý ušmudlaný. Zůstal oblečený, zalezl do postýlky a dělal, že spí. Hlasitě odfukoval do polštáře a čekal.
Kyvadlové hodiny odbíjely právě deset hodin. Velké mosazné kyvadlo se kývalo sem a tam. Najednou v hodinách něco škublo a otevřela se skleněná dvířka. Ondřej se na hodiny po očku podíval a najednou uviděl v mosazném kyvadle ve tvaru půlměsíce sedět skřítka. Byl docela takový, jak jej líčil dědeček Lampář. Veliká hlavička s legrační čepicí, kulatá tvářička s pusou od ucha k uchu, lišácký pohled, rozcuchané vlásky. Malinké tělíčko, velké ruce a hubené nohy utažené ve velikých šněrovacích botičkách.
Chechtal se a prozpěvoval si:
„Jsem skřítek z hodin, já se mám,
když bije celá, přijdu k vám,
vylezu v noci na kyvadlo,
zas Ondřej neumyl umyvadlo.
Zavolám skřítka bratříčka
z lucerny na náměstí,
jen počkej, Ondřeji, uvidíš,
když budeš zlobit, dostaneš pěstí!“
Ondřej se musel smát, ale za chvíli skřítek seskočil z kyvadla a kde se vzal, tu se vzal, byl tu druhý, s vousama až k opasku, a začali bušit Ondřejovi do tváře pěstičkami a svolávat černé můry a motýly z ulice. Ti přiletěli oknem a kroužili Ondřejovi nad hlavou.
Ondra se nejdřív lekl, ale pak vystrčil zpod peřinky ruce a chytil oba skřítky za kabátky:„Tak vás mám! Už mi neutečete! Já vám dám, že jsem neumyl umyvadlo. Koukněte se na sebe! Ty vousatej, máš ještě drobečky na bříšku od snídaně. A ty, z hodin, kdo tě tak ušpinil?“
„Jejda!“ vyjekli skřítci, „on ten kluk nespí! Co je ti do toho, kluku, ty se koukej umýt a pusť nás,“ škubali sebou.
„Tůdle!“ zašklebil se Ondřej. „Tak akorát. Nejdřív mi musíte něco ukázat.“
„A co?“ kňourali oba drobečkové,“ co bys chtěl vidět?“
Ondřej chvíli přemýšlel a pak řekl: „Chci vidět, jak to vypadá u vás v lampách, a taky se podívat ke světluškám a všechno, co vy znáte, uvidět a znát!“
„To nejde,“ smáli se skřítci, „vždyť jseš velikej!“
„Tak mě proměňte na skřítka!“
Skřítci se na sebe podívali: „To bychom se museli zeptat…, my nevíme…“
„Koho se zeptat?“
„Našeho skřítčího krále, co bydlí v lese, nebo mámy Noci nebo táty Dne. Pusť nás, my se zeptáme.“
„Jo, a utečete mi. Pustím jen jednoho.“ Pustil toho vousatého.
Skřítek si sedl na římsu, něco mával ručičkama a za okamžik jej Noc vzala do náruče.
Když se vrátil, volal: „Tak to Noc dovolila, ale musíš honem chvátat, ať to do rána stihneme.“ V ruce držel lahvičku s nějakou rostlinnou šťávou. „Napij se, Ondřeji!“
Ondra se napil a najednou vidí, že je stejně malý jako skřítci. Jenže skřítci uměli šplhat po okapu, skákat do výšky a dělat dlouhé kroky, díky svým čarovným botičkám. A Ondřej se za nimi loudal jen pomaloučku.
„Takhle se nikam nedostaneme, Ondřeji. Co uděláme?“ ptal se skřítek z hodin. Vousatý povídá: „Zavoláme můru.
A zavolali. Oknem přiletěla veliká můra v tmavých šatech, na hřbetě sedýlko a opratě.
„Nasedni, skřítku Ondřeji, a pevně se drž!“ pravila hlubokým hlasem a Ondra nasedl.
Pokračování příště...
Líbila se ukázka? Chcete si o knihu ZASOUTĚŽIT? Pošlete nám na redakce@zena-in.cz fotku svého spícího děťátka, redakční porota vybere nejhezčí a ta získá zmíněnou knížku. Pokud si ji chcete za 169 korun (+ poštovné) objednat i s věnováním, pište na adresu redakce, objednávky předáme přímo autorce.
Přečtěte svým dětem také...
Pohádky před usnutím: Kouzelný zvoneček
Pohádky před usnutím: První večer
Nový komentář