Zdroj foto: Shutterstock
Ořechokřídlec (latinsky Caryopteris) je oblíbený okrasný keř, který si získal srdce mnoha zahrádkářů. Jeho největší předností je, že přináší barvy do zahrady v době, kdy většina rostlin už odkvetla. Od srpna do prvních mrazíků kvete nápadnými, sytě modrými až fialovými květy umístěnými na dlouhém elegantním stonku. Díky své nenáročnosti a pozdní době kvetení je ideální volbou pro ty, kteří chtějí mít barevnou zahradu od léta až do pozdního podzimu.
Ideální doba pro jeho výsadbu je buď na jaře, po posledních mrazech, nebo na podzim, ideálně alespoň měsíc před tím, než přijdou silné mrazy. Rostlina má pak dostatek času se uchytit a zesílit kořenový systém před zimou. Ořechokřídlec pak kvete od pozdního léta až do podzimu, typicky od srpna do října. Barva květů je modrá a krásně kontrastuje se stříbřitými listy. Květy jsou navíc díky své omamné vůni doslova magnetem pro motýly a včely. Ořechokřídlec je asi metr vysoká rostlina, kterou lze pěstovat samostatně nebo s jinými podzimními rostlinami, jako jsou okrasné trávy, rozchodníky nebo astry.
Ořechokřídlec je poměrně nenáročný keř, který prosperuje na slunném stanovišti. Potřebuje alespoň šest hodin slunečního svitu denně. Čím více slunce má, tím bohatěji pokvete. Ideální je také dobře propustná půda, protože ořechokřídlec nesnáší přemokření. Naopak snese i sušší podmínky a není příliš náročný na zálivku. V prvním roce po výsadbě je ale důležité ho pravidelně zalévat, aby se správně ujal.
I když je ořechokřídlec nenáročný, jsou věci, které mu nesvědčí. Především je to stín a těžká, jílovitá půda. V takových podmínkách špatně roste, málo kvete a může trpět kořenovou hnilobou. Na zimu je dobré rostlinu chránit mulčem nebo chvojím, hlavně v chladnějších oblastech, protože jinak by mohla namrznout. Na jaře, po posledních mrazech, je pak důležitý radikální řez, aby se podpořil bujný růst a bohaté kvetení v nadcházející sezóně.
Zdroj info: instagramový profil @theflowerpodcast, dumazahrada, ceskestavby, ireceptar
Nový komentář
Komentáře
Ořechokřídlec. Boha mu. Kytka je to pěkná, ale kdo pro všechna božstva vymýšlí ty názvy? A proč tak dramatické a složité? Proč se musí kytky jmenovat například kolotočník, bublinatka, přísrstka, krtičník, proskurník... to se snad ti lidi mezi sebou sázejí, kdo vymyslí složitější a hůř zapamatovatelné jméno.