Tak ... a máme podzim. Na jaře jsme spolu zkoušeli pěstovat bylinky - ty už máte, doufám, nasušené a uskladněné na zimu - a teď jsou pro změnu plné stromy ovoce.

A co s ním? Naše babičky ovoce sušily a schovávaly na zimu. A proč bychom měly sušit ovoce dnes, když si můžeme dopřát kompoty, džemy a nejrůznější protlaky?

Sušení ovoce je jedním z velmi mála způsobů úprav, kdy se k ovoci nepřidává žádný cukr, což je velice důležité zejména pro ty z nás, kdo si musí přísun cukru hlídat. Současně v ovoci zůstává i vláknina - sušeného ovoce sníte pár kousků a bude vám to stačit na celý večer. Mluvím teď ovšem o ovoci opravdu sušeném na způsob křížal - o voňavé pochoutce z dob mého dětství, nikoliv o ovoci proslazovaném, které můžete koupit v obchodech.

A jak na to? Začneme tím nejjednodušším - jablky a hruškami. Ovoce na sušení musí být velice dobré jakosti. Omyjeme ho, očistíme a nakrájíme na velmi jemné plátky. Pokud chceme, aby si plátky zachovaly původní barvu, musíme je krájet přímo do kyselého roztoku - stačí pár kapek citrónové šťávy rozpuštěné ve vodě, která zabrání hnědnutí dužniny. Pak ovoce rozložíme na síťku nebo na plech a pomalu sušíme. Ideální je, když máme troubu rozpálenou po předchozím pečení - plech necháme asi půl hodiny ve vyšší teplotě, pak teplotu zmírníme a dosoušíme při asi šedesáti stupních. Je jasné, že jablíčka i hrušky přehazujeme a přeskládáváme - a také zkoušíme, jak jsou plody usušené. Hotové křížaly jsou pružné, ohebné, ale nelámavé. Celé sušení trvá dvě až tři hodiny.

Švestky - odstopkujeme, vypeckujeme a pak necháme v jedné vrstvě dva až tři dny na sluníčku „zavadnout“. Následně je sušíme při vyšší teplotě (kolem 90°C) asi 12 hodin a pak ještě dosoušíme při nižší teplotě. Můžeme je i naplnit - někdy se dovnitř dávala rozinka, jindy kandované ovoce, dokonce i oříšek. Skvělé jsou s mandlemi… Pecka se vytahuje z předsušených švestek.

Meruňky - rozčtvrtíme a pak sušíme na slunci čtyři až pět dní řeznou plochou vzhůru.

Šípky - to už je trošku složitější. Naše babičky tvrdily, že šípek musí přejít mrazem, aby měl chuť a sílu. Není to pravda, ale šípky dozrávají dlouho poté, co už chytily svoji krásnou červenou barvu. Sklízíme je ještě tvrdé, ale zralé. Abychom zachránily v šípcích aspoň nějaký vitamín C, musíme je dát sušit hned po natrhání - a při teplotě asi 70 °C je sušíme až do úplného ztvrdnutí. Nečekáme na žádné zavadnutí a ani nedosoušíme.

A co zelenina? Natě petržele a celeru můžeme nasušit lehce - svazečky přivážeme do průvanu a necháme schnout. V dnešní době se ale doporučuje spíš zmrazování, které je o něco šetrnější a zároveň zachová chuť a vůni natí v plné síle. Při zmrazování se vyplatí do petrželové nati přidat kousíček natě celerové - v polévce je pak vůně mnohem výraznější.

Kořeny zeleniny - sušíme rychle, bez předsoušení. Před sušením ale musíme kořeny změkčit - povaříme je asi 3 minuty ve slané vodě. Pak teprve můžeme přikročit k vlastnímu sušení při teplotě asi 70 °C.

A teď už víte, jak pořizujeme zásoby na zimu… Přiznám se ale, že sama postupuji odhadem - po letech už mám docela slušnou zkušenost, bohužel nesdělitelnou, takže jsem si při zpracování článku musela vzít na pomoc knížku Konzervace a ukládání potravin v domácnosti od Karla Půhoného.  

        
Reklama