Mohl to být krásný letní den

Hlava mi třeštila a tváře mi smáčely slzy. Kamarádka Eva mi tiskla ruku a marně se snažila najít slova útěchy. Podívala jsem se na ni a snad posté zašeptala: „Tohle mi rodiče nikdy neodpustí!“ Na protější straně se otevřely oprýskané dveře a z nich vyšel starší policista, kterému jsem hned po příchodu nahlásila, co se stalo. „Tak pojďte, sepíšeme s vámi protokol.“ Eva vstala zároveň se mnou, ale policista zavrtěl hlavou a zabouchl jí dveře před nosem. Místnost byla ponurá, velice stroze zařízená. Na pokyn policisty jsem se posadila. Vzápětí zvedl telefon a do sluchátka komusi řekl, aby přišel. Po chvilce vešel vysoký muž v civilu. Kývl na pozdrav a beze slova se posadil ke druhému stolu. Bylo desátého července, pět hodin odpoledne a už pár dní panovala příšerná vedra. Měly jsme s Evou na dnešní den naplánované koupání v zatopené pískovně a místo toho jsme skončily tady! „Slečno Skálová, popište nám celou situaci znovu, ale podrobně.“ Přikývla jsem a vrátila se o dva dny zpátky...

Táta by mi snesl modré z nebe

Byl pátek a rodiče se chystali na chalupu. Stavila jsem se u nich na rychlé kafe. Táta, který se ve mně viděl, se na mě tajuplně usmál a pak mi zacinkal klíčky před obličejem. „Říkala jsi, že se chcete s Evou jet o víkendu koupat. A protože na chalupu pojedeme máminou audinou, půjčím ti svého krasavce. Ale Ivanko, žádný předvádění! Víš, že tohle auto mám teprve měsíc a stálo mě pořádný balík. Ale ty jsi moje rozumná holka, viď? Třeba ti Ježíšek tenhle rok nadělí auto.“ Dala jsem tátovi pusu a vzápětí i mámě, která mi s naoko nazlobeným úsměvem řekla: „Ty ses ale uměla narodit! Která holka má v jednadvaceti svůj byt a možná brzy dostane auto? Až moc tě rozmazlujeme.“ Když jsem nasedla do novotou vonícího džípu, zamávala jsem rodičům a těšila se, jak si s Evou užijeme báječný víkend.

Byl to moc milý sympatický kluk

V sobotu dopoledne přijela Eva ke mně domů. Vypily jsme kafe a naplánovaly, co který den podnikneme. Na sobotu byly na programu nákupy, oběd a odpoledne příprava na večerní diskotéku. S penězi jsme si nemusely dělat starosti – moji rodiče byli vůči mně jako vždy štědří. A neděli jsme chtěly strávit u vody. Kamarádka nadšeně souhlasila... Muž v civilu si dělal poznámky a pak se zeptal, co dělají moji rodiče. „Můj otec vlastní velkou PR agenturu a matka mu dělá účetnictví.“ Muž zamyšleně přikývl a vybídl mě, abych pokračovala ve výpovědi. „Chodily jsme po městě, zašly na oběd a ke mně domů jsme přijely po čtvrté. Protože jsem věděla, že už nebudu řídit, zaparkovala jsem auto v podzemní garáži a klíčky pověsila na věšák u dveří. Na diskotéku U Zlatého dubu jsme přišly před devátou. Až do jedné jsme s Evou tancovaly spolu, pak se k nám připojil Adam.“ Na dotaz, zda jsme ho znaly, nebo ho na diskotéce už někdy zahlédly, jsem zavrtěla hlavou. Když jsem Adama popsala, zeptal se starší policista, jestli neměl nějaké tetování, piercing, jizvu. Opět jsem zavrtěla hlavou. „Byl to moc milý, sympatický kluk s uhrančivýma hnědýma očima. Prima tancoval, všichni jsme se dobře bavili. Proto, když jsme po čtvrté ráno odcházeli z diskotéky a on řekl, že nemá kde přespat, jsem mu nabídla, že může jet s námi a přespat u mě. Stopli jsme taxi a ke mně jsme přijeli před pátou.“ Na dotaz, jestli jsme byli opilí, jsem rozpačitě přiznala, že já a Eva jsme v náladě byly, ale Adam že byl střízlivý.

Po probuzení nás čekal velký šok!

Muž v civilu někam odešel, a když se po chvíli vrátil, vyzval mě, abych pokračovala. „U mě jsme se usadili na terasu, otevřela jsem víno, ale Eva nedopila ani skleničku a řekla, že si jde lehnout. Asi po půlhodině jsem si šla lehnout i já – mohlo být tak čtvrt na sedm. Adam řekl, že až dopije, půjde taky spát. Usnula jsem snad dřív, než jsem se přikryla.“ Schovala jsem hlavu do dlaní – tak ráda bych vrátila čas! Probudila jsem se kolem druhé odpoledne a šíleně mě bolela hlava. Adam už v bytě nebyl a podle peřin bylo poznat, že si ani nelehl. Eva vstala chvíli po mně a oběma nám nebylo dobře. Nechápaly jsme, co to s námi je - tolik jsme toho nevypily, aby nám bylo tak zle! Nakonec jsme se shodly, že nám musel Adam do vína něco nasypat! Muž v civilu se zeptal, zda se z bytu ztratily nějaké cennosti. „Vůbec nic! Až když jsem Evu chtěla odvézt domů, zjistila jsem, že jsme zamčené a z věšáku zmizely klíče od bytu i od tátova džípu!“ Na dotaz staršího policisty, jestli jsem se před Adamem zmínila o autu i kde parkuju, jsem s brekem přikývla a přiznala, že když obdivoval můj byt, tak jsem se začala vytahovat a řekla mu i o džípu. „Jakou cenu má ten vůz?“ Na sucho jsem polkla. „Milion osm set tisíc.“ Oba muži si mezi sebou vyměnili všeříkající pohled.

Na moji hloupost doplatili rodiče

Mé vyprávění bylo u konce. Zavolala jsem strejdovi, který má klíče od mého bytu, všechno mu řekla, a když jsme zjistili, že auto z garáže zmizelo, zavezl nás na policejní stanici. Muž v civilu si povzdechl. „Že jste se zachovala velice nezodpovědně a riskantně, určitě víte, ale mohly jste s kamarádkou dopadnout mnohem hůř. Podepište protokol, pak vám řeknu, co dál.“

V létě to bude rok, kdy jsem svou nebetyčnou hloupostí a nezodpovědností způsobila svým rodičům takové trápení a obrovskou škodu! Po Adamovi i autu jakoby se slehla zem. Táta, když situaci vydýchal, se zachoval jako vždy skvěle! „Auto vezmi čert - bylo pojištěný. Důležitý je, že se vám, holky pitomý, nic nestalo! Jen bych byl moc rád, kdyby toho grázla chytli, aby už nemohl okrást další důvěřivý ženský! Určitě jste nebyly první.“ Netuším, jestli Adama někdy chytnou, ale budu ráda, když moje příhoda poslouží všem důvěřivým dívkám a ženám jako varování...

Čtěte také:

Reklama