Nikdy jsem nepsala do žádného časopisu. Zaprvé jsem k tomu neměla žádný důvod a zadruhé jsem nesouhlasila s tím, že si lidé takříkajíc vypisují svůj život do éteru.

Ale člověk by neměl odsuzovat druhé, pokud se jemu nestane nic zásadního, či zlého. Já žila svůj život poklidně, a tudíž mi přišlo divné, ba až nesmyslné psát své životní příběhy do médií.

 

A teď, v situaci, kdy už nevím kudy kam, dělám to samé... Inu, život se mění a s ním i názory či pohledy na dané věci.

 

Jsem vdaná 10 let. S manželem máme myslím dobré manželství. Jistě, sem tam se vyskytla nějaká hádka, nedorozumění, ale nikdy to nebylo nic dramatického.

Před šesti měsíci jsem však vyrazila na podnikový večírek a tím dnem jsem si obrátila život vzhůru nohama.

 

Pilo se, slavilo, tancovalo a já to ten večer přehnala s alkoholem....

Manžel zůstal doma s naším synem a já s hlavou plnou šampaňského začala flirtovat s jedním moc hezkým a sympatickým kolegou.

Věci dostaly rychlý spád a stalo se, co se stát nemělo.

Vyspala jsem se s ním.

Upřímně přiznávám, že ta noc byla fantastická. Po tolika letech manželství byl sex s jiným mužem tak krásný! Vzrušující! A Miloš? Ten byl nesmírně hodný, něžný, pozorný... Bylo to opravdu krásné a neuvěřitelně milé zpestření života.

 

Pochopitelně jsem měla výčitky svědomí! A jaké!

V duchu jsem si stále říkala, jak jsem to jen svému muži mohla udělat! Jaká jsem odporná potvora! Oplakala jsem to, ale rozhodla se, že už s tím nic nenadělám. Udělala jsem životní chybu, ale to neznamená, že si zničím rodinu.

 

Rozhodla jsem se proto, na celou věc zapomenout. Miloš chvíli na to z naší firmy odešel, což bylo pro mě veliké plus, a já se i začala smiřovat s tím, co se stalo.

Svého muže miluji a nikdy, nikdy bych mu nedokázala ublížit tím, že bych se mu přiznala!

 

Ale bohužel věci se zkomplikovaly...

Nedávno  jsem si byla se známou (dříve bych napsala s „přítelkyní“) sednou na skleničku a se vším jsem se jí svěřila. Řekla jsem jí o tom, že jsem se vyspala s Milošem, i o tom, jak mne to trápilo a že jsem ráda, že se to můj muž nikdy nedozvěděl.

Ach, jak já byla hloupá!

 

Jednoduše řečeno, z „přítelkyně“ se vyklubala mrcha, která mne má nyní v hrsti.

Její chování se změnilo hned druhý den po tom, co jsem si jí vylila srdce. Chtěla vyměnit službu (pracuje se mnou v kanceláři) a mně se to nehodilo...

Co myslíte, že se stalo?

Řekla mi: „Pořád myslím na to, jak si se vyspala s Milošem. No, ale když to tvůj muž neví, nemáš se čeho bát. Myslíš, že by tě opustil? Jak ho znám, řekla bych, že ano...“ Ta věta mě zarazila a nechápavě jsem na Renatu zírala. Vůbec mi nedocvaklo, jak to myslí!

 

Až odpoledne mi od ní přišla esemeska, kde stálo: MUZU TI SLIBIT, ZE KDYZ ME NIKDY NENASTVES, TO ZE SPIS S JINYM A NASAZUJES PAROHY MANZELOVI ZUSTANE JEN MEZI NAMA.

 

A tehdy jsem udělala tu zásadní a největší chybu! Já jí totiž v zoufalství odpověděla také esemeskou, kde jsem jí prosila, ať zapomene na to, s čím jsem se jí svěřila, ať to nikde neříká, že by mi to zničilo manželství.

A tím, jsem jí nevědomky dala do ruky důkaz.

 

Do této chvíle, jsem se mohla bránit, že si to celé milá Renata vymyslela, ale teď už ne. Mám na sebe vztek, jak jsem ve svých pětatřiceti letech hloupá a naivní!

 

V této době si Renata ode mě půjčuje peníze, které mi nevrací, stále jí měním služby, a dělám spousty jiných věcí, které jsou mi proti srsti.

Jsem z toho zoufalá, nešťastná, nevím co s tím!

Pochopitelně jsem zvažovala snad milionkrát možnost, že to svému muži řeknu, ale nemůžu! Nemůžu se mu přiznat k tomu, že jsem mu zahnula!

 

Několikrát mi říkal, jak odsuzuje nevěru, jak je mu odporné to, když se manželé, byť ve slabé chvilce podvedou, a tudíž vím, že by toto nikdy nepřekousnul.

A další věc je, že má můj muž velice nemocné srdíčko a já se k smrti děsím, zda by tuto ránu vydrželo.

 

Když píši tyto řádky, brečím u nich jako malá holka. Jsem na opravdu na dně. Vyčítám si, jak jsem něco takového mohla udělat muži, kterého vskutku miluji a vážím si ho a jak jsem se mohla svěřit další osobě, byť jsem jí důvěřovala na 100 %.

 

Prosím pomozte mi. Co mám dělat? Jak se mám z této situace dostat? Já už opravdu nevím, jak dál.

Reklama