Přečtěte si příběh čtenářky Jany ze Zlínska a jejího bývalého manžela Pavla a poznejte její nevšední řešení partnerské krize.
„Vzali jsme se asi příliš mladí a nerozvážní,“ vzpomíná Jana na svého bývalého manžela Pavla. „Dneska už mu nic nevyčítám, jen mě občas napadá, jestli si někdy vzpomene, jak hnusně se tenkrát choval… Ale dala jsem mu to pořádně vyžrat!“
Jak to tenkrát celé bylo?
Panovala ještě hluboká totalita a mladí chlapi museli povinně na vojnu. Samozřejmě tu byla modrá knížka, ale té se Pavlovi nedostalo. Další možností, jak si ukrátit vojnu, bylo manželství…
A nejen to. Společně si koupili domek na malé vesnici, takže Jana čekala v hnízdečku lásky a opravovala dům. Manžel byl přes 100 km daleko.
V průběhu vojny, při jednom opušťáku, počali dítě…
„Dítě chtěl manžel. Trochu jsem se tomu bránila – přišlo mi, že po vojně bude času dost. Byla jsem tenkrát asi dost naivní. Nakonec jsem svolila,“ vzpomíná Jana. „Když se klučina narodil, pojmenovala jsem ho po manželovi – z náznaků jsem pochopila, že si to tak přál. Taky jsem mu chtěla udělat radost…“
Jenže není všechno tak, jak se zdá.
„Možná to byla i trochu moje chyba. Když jsem byla těhotná, nenechala jsem na sebe sáhnout. Přišla jsem si hrozně ošklivá… Asi jsem měla Pavlovi dovolit víc. Měla jsem mu dovolit těhotenství se mnou víc prožívat. Navíc příležitostí bylo tak málo, když byl na té vojně.“
Když se Pavel z vojny vrátil, první co udělal, bylo, že Janě vytknul synovo jméno. Nic takového prý nechtěl. Vrcholem všeho bylo, když jí vmetl, že vůbec není jisté, jestli je malý Pavlík jeho.
Po tomhle konfliktu už šlo manželství jen z kopce. Pavel trávil dny i noci po hospodách a vykládal všem, jaká je ta jeho stará mrcha.
„Šokovalo mě, když za mnou přišla dobrá kamarádka se svým malým a odmítla si dát oběd. Vesnické tamtamy jsou něco hrozného… Vždycky jsem si zakládala na tom, jak dobře vařím, ale manžel mě pomluvil i po téhle stránce. Že prý mu dávám jen takový ty instantní blivajzy,“ dusí v sobě vztek Jana. „Dokonce i Iva tomu uvěřila… Nechala jsem ji nahlédnout do hrnců, možná to byla chyba, protože to, co jsem se pak dozvěděla… Pavel mi zahýbal s tou nejošklivější ženskou v okolí.“
A vesnické tamtamy začaly bušit pro Janu. Kamarádka Iva vzala věc do svých rukou a pošpinila Pavla, kde se dalo.
„Rozhodly jsme se, že mu to vrátíme i s úroky. Pavel se odstěhoval ke své známosti, já zůstala v domě sama. Každou chvíli se našel nějaký ochotný soused, který mi přišel spravit okap, vypomoct na zahradě… Pomohl by mi jistě i jinak, kdybych řekla, ale já jsem každému říkala, že to Pavel tak nemyslel, že se jistě vrátí. Za chvíli ze mě byla před celou vesnicí světice a nebylo večera, kdy by se Pavel nevracel k té cuchtě bez modřin – na vesnici se nic neutají.“
Jak se říká, pomsta je sladká. Jana je dnes znovu šťastně vdaná, na bývalého manžela moc nemyslí. Jen občas s kamarádkou Ivou vzpomínají, jak mu to tenkrát vytmavily.
PhDr. Pavel Osmý
Podobných případů znám nespočet. Musím říct, že mě překvapuje, kolik síly v sobě Jana našla. Samozřejmě je potřeba mít na takovou věc nervy, ale pan Pavel si pomstu zasloužil. Kdyby paní Jana podlehla potřebě a začala si něco s jiným mužem, jistě by z boje vítězně nevyšla. Jako psycholog se v praxi snažím problematická manželství dávat dohromady, takže postup Jany rozhodně nelze doporučit. Muži, a zvláště mladí nevyzrálí muži, někdy prostě věrní nejsou. Někdy se jen zakoukají do jiné ženy, jindy nevěrou řeší jiné problémy, třeba ztracenou důvěru. To je, řekl bych, případ pana Pavla. Zárodek problémů nejspíše nastal, když Jana zakázala, aby se jí manžel v těhotenství dotýkal. Tím samozřejmě nechci bránit pana Pavla, jeho chování bylo jistě nerozvážné. Kdyby tenkrát s manželem vyhledala včas odbornou pomoc, nemuselo to zajít tak daleko.
Řešila jste někdy podobnou situaci? Pomstila byste se nevěrnému muži? Opět nevěrou, nebo podobně jako Jana? Vadily vám v těhotenství partnerovy doteky?
Nový komentář
Komentáře
Nerozumím jednomu: Jana vážně řeší své soukromé problémy spolu s celou vesnicí??? (...kamarádka pošpinila Pavla, kde se dalo...) K čemu jsou manželské poradny?
Co je to? CO JE TO?
Líp jsem se pobavila, když jsem si přečetla příspěvky níže, obzvláště některé
není to správné řešení, taky jsem to brala jako pomstu, ale je to blbost nevěru vracet
Nééé, já se nechci stěhovat na vesnici
Manx: Uf, a já už se bála, že jsem ouplně blbá.
Nějak tomu článku nerozumím
A ještě bych k tomu dodala, že osobně dost pochybuju, že PhDr. Pavel Osmý je existující psycholog. Jednak ve mě nebudí moc důvěry fakt, že u toho jeho vyjádření není uvedeno, z jakého titulu se vyjadřuje (kde pracuje, čím se zabývá...) a jednak mě trochu zaráží, že strýček Google o něm mlčí. Že by aktivně činný psycholog neměl vlastní web? A i kdyby ne, našly by se aspoň odkazy na nějaké jeho publikace. Aby mohl člověk dostat titul PhDr., musí publikovat.
OlgaMarie: Třeba se domluvily a šly na něj spolu
Rikina: No ono pokud měl k dispozici jen ten textík, co my tady, tak nic moc lepšího ani napsat nemohl. Psycholog není telepat, který okamžitě vidí člověku do duše dokonce aniž by se s ním někdy setkal. Detailnější, přesnější a prospěšnější závěry by mohl vyvodit až po schůzce, spíše několika schůzkách s Janou. A i pak by se tu s námi o ně pravděpodobně nedělil, neb by byly důvěrné. Spíš než obsah jeho vyjádření mě zaráží vůbec jeho ochota vyjádření za takových podmínek poskytnout. Ale holt pro někoho je honorář nebo mediální zviditelnění (i když nevím, nakolik se o tom tady dá mluvit) důležitější než profesní hrdost
Rikina:
Přesně!Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde.
ad čeština: abychom neměli moc záporů s modřinami či bez, prostě bych kopla pavla do řiti
Už mi někdo konečně řekněte,kdo mu ty modřiny dělal?Ta ošklivá nebo ta cuchta?
Mě překvapuje "odborné vyjádření" PhDr. Pavla Osmého. To by němý neřekl, jak se praví u nás v kraji.
Pro takový rozbor situace se opravdu nemusí k psychologovi, řekla bych. Jinak si myslím, že je to celé ubohost, nikoli sladká pomsta, a paní Jana by měla spíš dbát o současné manželství, a ne se rochnit ve vzpomínkách, jak mu to, lumpovi, natřela.
Majucha: Myslím, že nemáš pravdu. Fór je v tom, že to není jedna věta, ale souvětí s větou hlavní a vedlejší. Nejdřív musíš vynulovat tu vedlejší: "Pavel se vracel s modřinami". Když to dosadíš zpátky do toho souvětí, dostáváš: "Nebylo večera, kdy by se Pavel vracel s modřinami". A tam už je jen jeden zápor. Čeština nabízí víc možností, jak tu větu formulovat, aniž by změnila význam: "Žádný večer se Pavel nevracel s modřinami" nebo "Každý večer se Pavel vracel bez modřin".
Manx: On ten Pavel volil mezi nejošklivější ženskou v okolí a cuchtou bez modřin? Vidím,že jsem udělala dobže,když jsem šla v noci spát.
Ona ta oskliva mozna nebyla blba.
No jo, takhle to dopadá, když se berou děti a ještě mají samy děti. A podotýkám, že v tomto případě dětství až tak úplně nesouvisí s věkem...
Zkusím tu větu přeložit: "nebylo večera, kdy by se Pavel nevracel k té cuchtě bez modřin" = "nebylo večera, kdy by se Pavel vracel k té cuchtě s modřinami" = "žádný večer se Pavel nevracel k té cuchtě s modřinami" = "každý večer se Pavel vracel k té cuchtě bez modřin". To asi nebylo úplně to, co chtěl básník říci
Jo, několikanásobný zápor, to je věc
Evikus: Uklízela jsem na stavbě, jediný kdo tam makal, nepil pivo a neměl nechutné kecy byl ukrajinec (uměl dobře česky) co dělal elektriku.
Solei: Byla jsi někdy ve Škodovce? Věř, že vím, o čem mluvím
Evikus: Nebrblej, mnohdy jsou ti ukrajinci čistší a zdravější než leckteří domorodci.