Jestliže je někdo sexuálně orientovaný na stejné pohlaví, není to žádné neštěstí a dospělý člověk se stím už nějak vyrovná. Pokud ale ktakovému poznání dojde dívka vsedmnácti letech, může forma přijetí tohoto faktu na sebe vzít rozličné podoby…

Na jedné straně dospívající děvče, které se tak jako každý mladý člověk zrovna chystá vtrhnout do života pěkně soptimismem a vervou, kterou tohle období doslova přetéká. Dívá se na svět kolem sebe denně novýma očima a očekává od každého rána nějaké dobrodružství. Těší se, že dnešek bude výjimečnější než předešlý den.

Ivana: Všechny holky už sněkým chodí, tak honem vstříc dospělosti, rychle někoho sbalit. Je to pěkné, když se vodí za ruku a tváří se jako letití manželé. Už abych taky někoho měla. Budeme si psát zprávy a večer budu zasněně koukat do stropu a myslet na zítřek, tak, jako ostatní holky…

…dospělým to může přijít ksmíchu, pro tento okamžik mého života je to ale veledůležté. Rozhodně důležitější, než známky – sodpuštěním.

Na druhé straně stojí jiná mladá dívka, která stejně jako její vrstevnice, touží někoho vodit za ruku parkem. Jenže… ze všeho nejvíc se jí líbí jedna holka. Touží po ní, vhlavě má guláš a vsrdci minové pole.

Umím si představit, jaký vnitřní boj svede takovýto člověk ve svém věku. Láska má hodně podob, ve své intenzitě je ale vždycky stejná. Je to čím dál silnější a nelze tomu utéct. Ten obrovský svět kolem se najednou ořezal na jedinou myšlenku - já jsem na holky!!

Alice: Jestli jí to řeknu, vysměje se mi. Navíc už vidím, jak se budou na mě všichni tvářit, až zjistí, že jsem lesba! Jenže ONA je tak krásná…

Co kdybych se jednoduše tvářila, že jsem kluk? Je to uhozený, to je pravda, ale jak jinak to řešit? Nahrávají mi i okolnosti. Na učňákpřecházím do jiného města. Tam mě lidé neznají a ONA je tam shodou okolností také! Sice na jiném oboru, ale tím líp. Odpadá problém sučitelkou, která by mi říkala jménem.

 

A tak Alice napíše první zamilovanou SMS. Je krásná, poetická (tohle holky umí líp). Opěvuje Ivaniny oči, chůzi, vlasy. Hovoří o citech, které jsou autentické a ryzí. Chce se sejít.

Ivanu SMSka zastihne na praxi. Září jako sluníčko – je to tady! Okamžitě se pochlubí holkám a všechny (logicky – je to problém celé party) se těší, kdože je ten tajemný Marek. Některé holky neskrývají závist. Takovou krásnou zprávu ten jejich nevyplodí, kdyby se zbláznil… Jsou zvědavé jako veverky. O Ivaně ani nemluvě. Odpoledne semají sejítna zastávce autobusu…

Další vyučování sice proběhlo, ale Ivana si nevybavuje ani větu ztoho, co mistrová říkala… jasně, myšlenky má zcela jinde.

Na co myslí u zrcadla?

Ivana: Nechat volně, nebo učesat? Džíny, nebo sukni? Jestli je takový citový, asi se mu líbí holky, které jsou něžné. OK – takže moc nemalovat, jen tak trošku zapatlat kruhy pod očima. Růžovou rtěnku, ale nenápadně – pěknou sukni – tu indickou – vlasy teda volně. Jenže všude trčí – do háje – tak namočit. Ano, to je ono! Ježiš za pět minut čtyři! Nebudu utíkat, ať tam nepřiletim první, to by bylo blbý.
 Trochu se jí třesou ruce. Hlavně nic nezvorat!

Alice: Tohle je strašná kravina co dělám… ale už jsem to začla, tak musím pokračovat. Na druhou stranu – uvidím ji, třeba jí chytnu za ruku.

Strašně se bojim, ale taky těšim. Džíny - jasně. Skejťácký triko, kšiltovku? Raději jo, vypadá to tak stylově… Ještě troškurozcuchat a oznámit, že jdu ven…
Otec: „Od kdy nosíš kšiltovku?“ Alice: „Odedneška“.
Po cestě jí utrhla květ čínské třešně. Hlavně nic nezvorat!

 

Už spolu chodí tři měsíce. Rodičům Ivany se Marek zdá trochu zženštilý, ale dneska ty rozdíly pomalu ani nejsou vidět. Ivaně se Marek líbí. Je jemný, pozorný, jiný než ostatní. Je až takový holčičí, ale co, jehoSMS a slova, kterými pojmenoval každou část Ivaniny postavy, by jiný tak krásně ani nedokázal říct.

Navíc, a to teda kvitují i rodiče, sničím nespěchá – je ohleduplný a sám řekl, že sex není důležitý.Když ho představila holkám, trochu znejistěly, ale pak si zvykly. Je fajn. Kluci jsou kněmu přátelští, ale nikdo mu neřekne jinak, než Mája. Ivaně to nevadí a Markovi taky ne.

Jakoby ji přel náklaďák

Ten den se rozhodla, že mu půjde naproti kjídelně. Je jinde, než ta jejich. O hodně dál. Spěchala – chtěla ho překvapit.

Houf druháků opouští budovu. Už ho vidí. On jí ne. Ten bude koukat. Jeho hlava vykukuje mezi spolužáky. Stále ji nezahlédl. Jde poslední. Náhle se ozve hlas učitelky, která měla vjídelně službu.

„Alice vrať se, vždyť jdeš vbačkorách!“ Marek se otáčí, děkuje a vten moment zahlédne Ivanu. Stojí tam jako přimražená a Alice se dává na útěk... Ivana není schopna odlepit nohy od chodníku… má pocit, jakoby jí přejel náklaďák.

Alice doma nepřestává plakat. Nejraději bych se neviděla. Jenže co jsem čekala? Jednou ktomu muselo dojít. Nemůžu jí přijít na oči... jak se na mě budou všichni dívat, až jim to Ivka řekne? Co jim řeknu já? Našim to snad ani nejde říct - nevím, jak bych to vysvětlovala… Byly to nádherný tři měsíce. Teď je všechno vháji. Já jsem tak pitomá!!

Ivana sedí zamčená vkoupelně a brečí. Nejraději bych se neviděla. Proč to udělala? Co čekala, že mě obrátí na „druhou stranu?“ Nechci ho – do háje – nechci jí ani vidět… Holky mě rozcupujou, až se to dozvědí. Já chodila sholkou! To snad není možný... proč jsem si toho nevšimla? Jak jim tohle budu vysvětlovat? Našim to nemůžu říct, ani nevim jak... Byly to nádherný tři měsíce. Teď je všechno vháji. Já jsem tak pitomá!!

Láska je opravdu slepá

Příběh je autentický, jakkoli vypadá neskutečně. A navíc je smutný. Kde je chyba? Domnívám se, že vlastně nikde. Jednání obou děvčat lze celkem snadno pochopit. Láska je záludná, silná a zatemní nejen mozek. Ne nadarmo se říká, že je slepá.

Pro pár hezkých chvil, riskovala Alice možná i další setrvání na učilišti. Ivana pro změnu ve své touze někoho mít, použila oči na zcela jiné věci. Jen vsrdci měly obě dívky zdá se, chvíli zcela jasno.

Co si myslíte o jednání Alice? Myslíte, že vůbec bylo možné, aby si Ivana ničeho nevšimla? Co byste jim teď poradily?

Reklama