Umíte si představit, že by vaše děti našly na běžně dostupných stránkách návod na to, jak sestavit bombu? Ne? Tak se raději posaďte. Návody na bombu zatím k dispozici nejsou, ale kvůli ignorantskému chování správců některých serverů, jakým je například Zpovědnice.cz možná za chvíli přibudou i ty. Na zmiňovaném serveru lze najít diskuze, kde se dozvíte nejen recept na to, jak onemocnět a nejít do školy, ale také jak si správně podřezat žíly. Těžko říci, jestli se za přezdívkami skrývá dospělý jedinec či dítě. Podstatné je, že pokud se bude dítě takovými radami řídit, zahrává si se životem. Výše zmíněný sourozenec si podle rady z diskuzních fór přiložil na krk na několik minut namrazenou náplň do chladící tašky, a poté se napil ledové vody se solí. Následoval týden oteklých mandlí a po týdnu se rozjela angína se vším všudy. To je však to nejmenší, co se může stát.

Jak onemocnět a nejít do školy

Diskuse začíná příspěvkem školačky, která se chce ulít ze školy: „Nutně potřebuju nejít v úterý do školy. Neptejte se proč. Nepatřím mezi ty, co by pořád jen simulovali a ulívali se ze školy. Vím, že je lepší do té školy jít. Jelikož teda nemám v simulování žádnou praxi, bojím se, že by to neprošlo…,“ prosí o radu uživatelka Mardi. Zdánlivě roztomilý dotaz však následně rozproudí debatu plnou podivných rad.

Mezi nejčastější rady patří:

  • Přikládání ledu na krk na několik minut
  • Pití vlastní moči
  • Jedení křídy
  • Vypití octu a soli (poměr neuveden)
  • Vykloktat si krk červeným barvivem (neuvedeno jakým)
  • Trochu se škrtit
  • Být tři hodiny venku bez teplého oblečení

„Pobyt venku v mrazu nebo pití octu se solí jsou jednoznačně zdraví nebezpečné. Silný roztok soli je emetogení, ať už je rozpuštěn ve vodě či v octu. Opakované zvracení může vést k poškození jícnu, zánětům a podobě. Z tříhodinového pobytu venku bez teplého oblečení může být zápal plic, který i v dnešní době leckdy končí smrtí,“ říká pediatrička MUDr. Natálie Kmentová.

Rady na sebepoškozování

Druhá diskuze je snad ještě více znepokojující. Uživatelka Vendyss chce poradit se sebepoškozováním. „Ahoj, předem vám chci říct, že jsem si přišla pro radu a nechci poslouchat kecy některých lidí o tom, jak sem ubohá a podobně. Potřebovala bych poradit ohledně sebepoškozování. Kdo z vás se řeže??… Jak se řezat, čím, na jakých místech, aby to nebylo vidět, na kterých místech je to „bezbolestné“, když se pořežu, jak to ošetřit.“ Na tomto dotazu stojí za vyzdvihnutí jedna věc. Bezbolestné řezání je řezání, které jedinec nemůže dělat proto, aby se zbavil psychické bolesti. Jde tedy zřejmě o školačku, která chce být jednoduše trendy. Pokud to ještě nevíte, řezání je totiž okolo 13 roku věku u dívek opravdu v kurzu.


Uživatelé následně dívce radí, kde a jak se má podřezat, sebepoškozování obhajují a dělají z něj všední záležitost, která snad ani není hodná řešení. Přečte-li si takovou konverzaci dítě, může nabýt pocitu, že jsou jizvy na zápěstí skvělým módním doplňkem. „Pro děti mohou být takové diskuze hrozbou. Sebepoškozování může i nemusí být nebezpečné a souvisí s poškozenou psychikou. Děti to však dělají i kvůli módním trendům, kdy je v módě třeba takzvané EMO či Ghot styl. Diskuze takového typu problému rozhodně nepomáhají,“ říká dětská psycholožka Věra Navrátilová.


V pravidlech diskuze jsme se dočetly, že jsou příspěvky tohoto typu zakázané, a pokud se budou objevovat hrozí smazání jak příspěvku, tak uživatele. Jenomže jedna diskuze je zde od roku 2007 a druhá od roku 2016. Pokusily jsme se tedy kontaktovat správce, který na náš email dosud neodpověděl a diskuze na fóru stále visí. Dalším krokem tedy bylo kontaktování Kamila Kopeckého, vedoucího národního projektu pro prevenci rizikového chování v online prostředí s názvem E-bezpečí, který uvedl situaci na pravou míru: „Nevhodné diskuse se z hlediska práva řeší pouze tehdy, pokud v nich probíhá nějaká trestná činnost, typicky prodej drog, zbraní, případně dochází k tzv. hate-speech (předsudečné nenávisti) apod. Hypoteticky lze také postihnout skupiny či uživatele, kteří v online prostředí šíří poplašné zprávy, které prokazatelně mají na uživatele dopad (záleží na konkrétní situaci). Zbytek je v zásadě na uživatelích, kteří nahlásí dané příspěvky či celé skupiny administrátorům dané služby, kteří daný obsah zablokují či ze sítě odstraní. Nicméně výše popsané aktivity policie nestíhá...“

A my se ptáme, jak je možné, že se na internetu beztrestně objevují rady, jak si má dítě podřezat žíly? Za takové informace je zodpovědný správce serveru, ale když ten nereaguje, na koho se máme obrátit, aby nedocházelo k nehodám? Závěr je tedy zřetelný. I když existuje spousta organizací, které se snaží bránit děti před rizikovými faktory číhajícími na internetu, stejně to není dost. Na webu už je teď nekonečné množství dat, která sama o sobě tvoří paralelní svět. Je povinností chránit děti před nástrahami, stejně jako je před nimi chráníme ve světě reálném. 

Čtěte také:

Reklama