Milá redakce,
je to už asi 7 let, co mě napálila moje "nejlepší" kamarádka. Ten rok jsem akorát vyšla ZŠ, a navíc jsme se stěhovali, takže jsem byla nešťastná, že ztratím kamarády a půjdu do nového.
Kamarádka chodila ještě s ostatníma holkama ze třídy na diskošku, a já samozřejmě nesměla nikam. Jednou mi volala, že se jde do Besedy, ať přemluvím rodiče, aby mě taky pustili, tak jsem jí slíbila, že se o to pokusím. Přemlouvání bylo hrozné, trvalo mi dva dny, než jsem mámu ukecala.
Zavolala jsem tedy, že s nima půjdu.
Domluvily jsme se, že se sejdeme na hlavním nádraží v 8 hodin přesně. Já jsem zvyklá chodit včas nebo ještě radši dřív, aby na mě nikdo nemusel čekat. Tak jsem čekala.
Bylo 9 večer, začalo lít jako z konve, a navíc se kolem začaly motat bandy tmavších spoluobčanů. Tak jsem šla zavolat, jestli už vyrazili, nebo ne, její rodiče mi řekli, že už jsou na cestě. Tak jsem čekala dál, když už bylo 9,45, tak jsem to nevydržela a šla jsem volat znovu, jako kde jsou.
No a bylo mi řečeno, že prý volala domů a že už jsou na místě. To jsem se rozbrečela a řekla jsem její matce, že jsme byly domluvené a že už čekám 2 hodiny, a že se už nemám, jak dostat domů.
Naštěstí její máma byla hodná, naštvala se a přijela pro mě (v pyžamu). Odvezla mě domů a jela si pro svojí povedenou dcerunku až na diskotéku. Z doslechu vím, že jí udělala hroznou scénu a ostudu, od té doby jsme se neviděly.
Ale i po těch letech, když si na to vzpomenu, tak je mi do pláče. Měla jsem vždycky štěstí na takovéhle lidi, kteří mě akorát využili a pak podrazili. Teď už si dávám pozor a nikomu nevěřím, ale mrzí mě to.
Nový komentář
Komentáře
hezky napsany
Nyotaimori: Podraz za podraz? Na střední jsem měla ve skříni ve třídě šťávu a pořád mi ji někdo upíjel, až jsem se naštvala a do zbytku nadrtila dvě tři tabletky projímadla. Druhý den chybělo jádro čtyř "slepic", co se ve třídě jen fintily, malovaly, drbaly a dělaly si legraci z nás "venkovanek" ( rozumněj dojíždějících ). Přišly následující den a dlouze rozebíraly, že to asi bylo z chlebíčků, co si koupily k obědu... Kamarádky, se kterými jsme tu šťávu dohromady kupovaly, jsem včas varovala...
Diffenbachie že je hodně jedovatá ? Asi ne každá, protože jednu jsme měli asi 15 let doma, a okusovalo ji kdeco - kočky, štěňata, moje děti, papoušek a nikdy nikomu nic nebylo. Kytka byla velice vysoká, velice košatá, velké listy s bílými skvrnami, a zřejmě i chutná, takže do salátu - proč ne...
Tak vám nevím, když se poctivě zadumám, vychází mi moje podrazy Má dáti - Dal v rovnováze. Asi to tak má být, i když se může subjektivně zdát, že boží mlýny melou pro ostatní podrazáky pomalu a nás semelou okamžitě
Karol: difenbachie je vysoká kytka s puntikatými listy a je supr jedovatá
Máňa-opice:
Hannah01: nemyslím si, že gutalax a diffenbachie je moc velký rozdíl. Dát někomu něco do pití je něco, co bych nikdy nikomu neodpustila! Nikdy nevíš, co s člověkem ta rádoby vtipná věc udělá, zda nemá na danou věc alergii nebo jak to snese.
Karol: Hodně jedovatá kytka, běžně se pěstuje v domácnostech...
Karol: hnusná a navíc jedovatá pokojová kytka..
Máňa-opice: no tak asi já jsem ten chudák, ale zase si říkám, že když už je to kamarádka, která mi říká, jak je ráda, že mě má, že bude i trošku tolerantní k mým výstřelkům. Nebo tobě by se líbilo, kdybys jen skákala jak kamarádka píská: Evo, potřebuju odvézt, Evo potřebuju vypálit, Evo potřebuju společnost.
A když já chtěla, aby při mě stála, když mi bylo nejhůř, tak se na mě vysrala? Proto jsem začala být tak prostořeká. A je fakt, že mě to mrzí, ale na druhou stranu být jen využívaná, jen pro to, že jsem dobrá duše a nejsem vůbec sobecká a lakomá, tak to snad raději nebudu žádnou rádoby-kamarádku
gerda: Dávkovaly jsme bezpečně, podle návodu - dát někomu sníst diffenbachii může dát akorát debil.
ad kanadské žertíky á la Gutalax...vzpomínám si na případ, kdy vojáci z dlouhé chvíle nastrouhali jednomu kamarádovi do okurkového salátu diffenbachii-stonky. On to nepoznal, snědl a málem umřel, ještěže ho rychle převezli na ARO. Tyhle vtípky moc neberu.
No mněla jsi štěstí že se tě aspoň zastala její mamka, jsou případy, kdy je rodičům dotyčné osoby úplně putna co jejich ratolest dělá a jak se chová ke svým kamarádům
To mně připomíná jednoho spolužáka ze základky, kterému jsme s kamarádkou daly před 17 lety do pití Gutalax - dodnes s námi nemluví a pořád to rozebírá s okolím, kterému je pro srandu
Blbý je, když někdo někomu nějak ublížil a ten ublíženej to pak v sobě nese a v případě, že nastane podobná situace ale s jiným člověkem, tak si na to vzpomene a ten druhej marně přemýšlí, kde udělal chybu, proč se k němu ten ublíženej chová tak divně. A to, že mu tenkrát podobným způsobem někdo ublížil neví...
si piš že to byl podraz, ale asi fakt mám nějakej magnet co přitahuje hajzli, kdybych měla napsat všechny podrazy co jsem zažila tak by mi na to nestačilo ani 5 let. Třeba jeden - začala jsem chodit s klukem a jeho bývalá se mě druhý den přišla zeptat jestli mi nebude vadit, když s nim zase začne chodit a on stál u toho, myslela jsem že jim vyrazim zuby.
Máňa-opice: jo jo taky nesnáším tyhle CHUDÁKY co už jsou prostě takoví a nemůžou si pomoct...
holky, nedivte se, že to Ivanu vzalo. Píše, že sotva vyšla ZŠ, tak v tom věku přece berou děcka spoustu věcí jinak, to, co nám připadá jako prkotina, jim připadá jako věc zásadního významu.. takže se vůbec nedivím, že si to Ivana i po těch letech pamatuje jako podraz.. i když časem se tomu třeba jen usměje.. ale tenkrát to pro ní podraz byl..
Některý lidi takovýhle chování úplně přitahujou. Typické oběti. Doporučuju pracovat na vlastnim sebevědomí.
no příjemné to asi nebylo, ale pod pojmem podraz si představuji jiné věci... kéž by Tě nikdy nepotkal horší podraz
Tvoje problemy na moju hlavu