„A kam teď?"
„Nevím."
„Jéžiši, tak se podívej do mapy, za chvíli je křižovatka."
„Když já nevím, kde jsme."
„Před chvilkou jsme projeli Podleprtky."
„Ale ty tady na mapě nejsou."
„Panebože, musejí tam být."
„Nejsou."
Manžel s opoceným čelem prudce strhne auto na krajnici. Řidič za námi dupne na brzdu, auto zakvílí a mine nás o deset čísel.
„Idiot jeden," huláká manžel.
„Debil pitomej," huláká řidič druhého auta. Slyšet to sice není, ale dokořán otevřená ústa a sprostý posunek hovoří za vše.
„Dej sem tu mapu," říká otráveně manžel.
Chvíle ticha.
„Podlprtky tady nejsou," dí manžel.
„Vždyť jsem to říkala."
„Ale jsou tady ty Koulespasky, co jsme jima projeli před chvílí."
„To jsem zrovna smrkala a nevšimla jsem si cedule."
„Ty seš fakt navigátor na baterky. Dyk je to úplně jednoduchý. Prostě pojedeme tadyhle přes Cínoškvorky rovně, pak v Uzdilaťkách doleva a za železničním mostem se dáme na tu lesní cestu a vyjedeme přímo u Koňopátků.
„A co je tohle?" zabodávám prst do mapy.
„Jako co?" nechápe manžel.
„No tahle čára."
„To je přece ten železniční most! Ty neznáš legendu k mapě! Jak jsi mohla mít jedničku z branné výchovy, panebože?"
Scvrkávám se hanbou na nejmenší velikost. Nezasloužila jsem si ji, fakt nezasloužila. Tu jedničku z branné výchovy. Hrávaly jsme s kámoškou pod lavicí piškvorky nebo jsme psaly zamilovaná psaníčka a nějaká orientace na mapě nám byla fakt ukradená.
„Tak jedem," dí manžel.
„Ještě počkej," povídám.
Zírám upřeně do mapy a pokouším se dopředu nastudovat trasu na mapě. Všechny ty čáry, kolečka a písmenka se mi před očima slévají do tvaru řízku.
„Mám hlad. Nemohli bychom se někde najíst?" snažím se oddálit chvíli výjezdu.
„Až v Hudroškvírkách. Tam je hospoda."
„A je to daleko?" ptám se.
„Nevím. Vždyť to máš na mapě!"
„Co mám na mapě?"
„No tu vzdálenost. Tak si to spočítej!"
„A jak?"
Manžel vypadá, že je zralý na obložení čela pytlíkem s ledem. Anebo na dva panáky.
„Pojď si přesednout, já budu navigovat a ty řídit."
Konečně. Konečně! Konečně mohu přestat předstírat, že neumím navigovat a že neumím číst v mapě. Huráááá, konečně si zařídím v našem novém autě! A jedééééém. :-)
Kadla
:))) Děkujeme za vtipný příspěvek :))).
Jak jste na tom s orientací v mapě Vy, ženy-in? Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: no jak vidíš možný to je
Žábina: Chraštičky mi vždycky děsně připomínaly Držtičky, jak se v tom někdo může splést?
Mickey Mouse: On je ten můj příspěvek jen fabulace. Kdybych skutečně navigovala takhle, tak už mě můj exmanžel dávno zaškrtil
Tak to je tedy náááááádhera, takhle mne někdo navigovat, asi bych sjel ze silnice rovnou do potoka, abych vychladl dřív než vybuchnu.
taky jsem teď dělala navigátora, když jsme jeli za synem do dětské léčebny...a docela mi to šlo, až na to, že jednu vesnici - Katovice - jsme vůbec nenašli, i když podle mého cest.plánu tam někde musí být a Chraštičky jsem přejmenovala na Chraštice a taky jsme je marně hledali
nakonec jsme ale do cíle dorazili...i bez mapy
Naviguju stejně jako Kadla, ale řídit bohužel neumím
.
Kadlo,ty víš,jak si zařídit řízení a velení
ten konec je kouzelný