„Od čtrnácti jsem chodila s klukem od nás z vesnice, ale pomalu to vyprchalo, když jsem odešla do Brna na vysokou. Najednou přišli jiní známí, jiné zájmy a starosti. Vídali jsme se jen o víkendech, a to ještě ne o všech,“ vypráví Dana s tím, že rozchod na sebe proto nenechal dlouho čekat. Za pár měsíců ale potkala Karla. Čtyřicetiletého podnikatele, který ji naprosto okouzlil. Byl inteligentní, zábavný, společenský a velmi schopný. Měl jedinou vadu. Byl ženatý.

„Tak mrzelo mě to, ale dalo se předpokládat, že muž jeho kvalit nebude sám. Rozvádět se nechtěl, ale já byla i tak ráda za jeho společnost. Stala se ze mě jeho milenka. Nemohla jsem si ale stěžovat. Zahrnoval mě pozorností i dárky. Po dvou měsících známosti mi nabídl, že mi pronajme byt. Abychom se nemuseli scházet po hotelích. Kdo by nesouhlasil!“ usmívá se Dana, která se do týdne stěhovala do útulného 1+1. Jenže když se doma svěřila mamince, že už jí nemusí dál platit kolej, s ovacemi se nesetkala.

„Mámě jsem vysvětlila, jak se věci mají, a ona spráskla ruce a prohlásila, že takhle mě nevychovala. Prý se chovám jako…no, abych to řekla slušně, prostitutka. Nechávám si platit za sex, i když ne penězi, ale rovnou bydlením. Tak to přece ale vůbec není! Kdybychom spolu žili, tak by chlap přece taky platil nájem. Za jediné mé provinění tak lze považovat možná jen to, že spím s ženáčem. To ale rozhodně nejsem první ani poslední,“ zlobí se na matčiny názory Dana. A jedním dechem dodává: Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere! Pro Karla těch pár tisíc nic neznamená a já se nemusím tísnit na koleji.“

Čtěte také:

Reklama