Podivný název…

Ostrov byl v šerém dávnověku obýván skupinami "dlouhouchých" a "krátkouchých", kteří mezi sebou vedli nemilosrdné války. „Krátkouší“ nakonec „dlouhouché“ (kteří jsou vypodobněni na sochách "moai") vyvraždili.

V historii tohoto malého ostrůvku uprostřed vod Tichého oceánu máme tedy jasno v jediné věci: že existuje. Vše ostatní je obestřeno více či méně poodkrytou rouškou záhad, které euroamerickou civilizaci vzrušují již od jeho objevení holandským kapitánem Jacobem Roggeveenem na Velikonoční neděli roku 1722. Tak byla malá země v Tichém oceánu pokřtěna na Velikonoční ostrov.

 

…Podivné sochy…

Při zmínce o Velikonočním ostrovu se vám nejspíš vybavily beznohé sochy “moai” s detailně propracovanými hlavami. Na některých zaujme legrační klobouk “pukao” z červené horniny. Prý ale nejde o klobouk, nýbrž styl účesu, který se na Rapa Nui nosil v dobách vzniku posledních z nich.

Celkem rapanujci vztyčili asi tři sta soch, daleko víc jich ale zůstalo v lomu nebo na cestě na svá ahu - kamenné plošiny, z nichž měly vzhlížet do vnitrozemí ostrova. Dnes stojící moai byly znovu vztyčeny během 20. století.
A to je tak asi všechno, co o sochách s určitostí víme. Ale jakým způsobem je vlastně dopravovali z lomu Rano Raraku? A jak potom tunové kolosy vztyčili? Byly sochy taženy? Nebo s pomocí důmyslného uchycení lan ”samy kráčely”? Vždyť největší jsou velké asi jako desetipatrový dům a váží přibližně tolik jako tři lokomotivy! A proč všechny moai, až na jednu výjimku, hledí směrem do vnitrozemí? Otázky, na které zatím neznáme odpovědi, halí podivný ostrov do mystického hávu.

 

…Ještě podivnější písmo…

Další velkou záhadou Velikonočního ostrova jsou podivuhodné ”mluvící hole” – kohau rongo rongo, kterým se také občas méně přesně říká ”mluvící tabulky”. Do dnešních dnů se jich zachovalo pouze dvacet jedna. Jsou psány dosud nerozluštěným obrázkovým písmem s asi pěti sty znaky. V současnosti ho ovládá jen několik zasvěcenců, kteří se nemají k tomu, aby ho cizincům prozradili. Ačkoli prý vědci jezdí osobně škemrat!

 

…A nejpodivnější styl života

Hlavní město Hanga Roa (tedy spíš městečko než město) tvoří bungalovy a kostel. Všechno je klidné a líné - tady není kam spěchat.

Na Velikonočním ostrově je možné pobývat dvojím způsobem: Buď jako turista v několika dnech objet většinu známých a rekonstruovaných míst a zase odletět. Nebo přijet z Chile lodí, která dvakrát ročně přiváží obyvatelům zásoby, a strávit tam třeba půl roku nebo rok. Je to ideální místo třeba k psaní knihy. Půl roku pálí slunce a je krásně, půl roku sezóna dešťů. Nasáknete přitom atmosférou a mýty, které ostrov obklopují. Je to prostě podivná země. Podivuhodná…

 

 

Vychytávky od Ženy-in:

• Jednu z nejuznávanějších teorií o tom, jak místní obyvatelé vůbec dokázali obrovité sochy vztyčit, navrhl a ověřil český inženýr Pavel Pavel.

• Každoročně se tu konají Slavnosti Ptačího muže. Stojí za to je navštvívit. Uvidíte tradiční polynéské zpěvy, neobvyklé až drsné sporty, umělecké soutěže a unikátní divošské bojové tance na pláži.

• Prohlídka kráterů Orongo a Rano Raraku i známých soch moai je povinná. Nezapomeňte ale také na koupání v teplém Pacifiku. Nejkrásnější pláží je Anakena s bílým pískem na severním pobřeží.

 
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ