Skoro by tomu ani někdo nevěřil. Vidím pár dětí ke škole doslova přibíhat. S úsměvem na rtech se řítí do světlé haly, kde se vřele vítají se svými kamarády, učitelkami, družinářkami…a pak, pak přiskotačí (ano, přiskotačí) rozverná paní ředitelka, štípne rozpustile žáčka do tváře, ten se rozzáří jako sluníčko a obejmou se. „Ahoj Ivo!“ řekne s nepředstíranou radostí a odšourá se už s daleko menším zápalem přezout se vedle do šatničky. Takové chování by si asi normální ředitel s pěti sty žáky dovolit nemohl. Iva Málková ano. Má totiž jen 5x16 dětí. Takže vítání v hale je komorní. Atmosféra jak při setkání nějakých fanatiků. Cizí člověk má dojem, že musejí být všichni zfetovaní.  To všeobecné nadšení je až podezřelé.

Všichni tvoří bránu, kterou prvňáci každý rok putují do své třídy. Jistota, že neutečou a do třídy trefí. „Ahoj!“ ozývá se vítání z obou stran. Jen něčí babička má problém udržet se při chůzi tunelem v mírném podřepu.

Do třídy pak míří i zbytek školy na každotýdenní ranní dýchánek. Na koberec se po obvodu vejde celá škola. Rodiče zvědavě přihlížejí zpoza rohu. Ředitelka Iva všechny přivítá, představí každého prvňáčka. Pár dětí se hlásí o slovo, nikdo nevykřikuje. Ve třídách se následně rozjíždí povídání o prázdninách.

"Takže jsem viděl ty závody tahačů! Bylo to bezva!"
"Mám dotaz!" přihlásí se po chvíli dumání Hugo. "Můžeš mi popsat ty závody naháčů?"

 

  

A jak vypadá zákulisí takového pohodového dne? Učitelka Jana nastoupila už čtrnáct dní před zahájením školního roku, aby si dala do pořádku třídu. Utřela prach, umyla, co bylo potřeba, vyluxovala. Jana je unavená a kdyby nepřišla do školy už o prázdninách, nemá pro děti nic připraveno, protože čas na přípravu je věnován péči o budovu. Vzhledem k tomu, že na této škole se učitel čím dál tím více stará o vzhled školy, trávil personál týden důkladným úklidem, tříděním knih v knihovnách (každá třída má svou) a přesazováním květin ve všech prostorách včetně kanceláře ředitelky (zejména kanceláře ředitelky), takže na přípravu plánu na školní rok prý letos některým nezbyl čas. Nové paní učitelce jde hlava kolem. „Přípravný týden je přeci na přípravu vyučování, ne?“  Neví ještě ani, jak se objednávají obědy. Asi v té době někde vytírala dle pokynů vedení chodby.

Je smutné, že je tato škola čím dál tím víc přátelská jen k dětem. Učitel je využíván i pro úklidové (a jiné) práce, za které není placen. Je to výhodné, ale začíná to být nápadné. Odečtu-li peníze za tato dobrodiní, zbude za profesionální vyučování opravdu velmi málo. Skoro nic. A toho si brzy všimne víc rodičů. Na soukromé škole to působí zvlášť podivně. 

Je to sice už na jinou debatu, ale myslím, že nahlédnout této pohodě do zákulisí je velmi důležité. Pro rodiče i pro veřejnost. Nebude to ojedinělý případ...

 

 

 

 

 

 

Reklama