Každou minutu se v ČR vážně zraní jedno dítě.
Asi se tedy najde mezi námi jen málokdo nesouhlasící s názorem a faktem, že největším nepřítelem dětí jsou právě úrazy.
Úraz dítěte znamená, že dospělý neudělal vše, co mohl, pro bezpečnost prostředí, v němž se dítě pohybuje.
“Úraz dítěte totiž mimo jiné znamená také to, že dítě nevědělo, jak se chovat bezpečně nebo se dokonce záměrně chovalo nebezpečně svému zdraví,“ říká zakladatel společnosti Podaná ruka PhDr. Jiří Kostner a dodává:. „Proto je sice důležité věnovat prostředky a péči na zmírnění následků úrazů, ale ještě podstatnější a efektivnější je úrazům zabránit. Zkušenosti z vyspělých zemí ukazují, že investice do preventivních aktivit snižují počet a závažnost úrazů dětí.“
Úrazy dětí mají v ČR na svědomí ročně 300 mrtvých a další 3000 trvale postižených dětí.
Více než polovina úmrtí dětí je způsobena úrazy.
Úraz se stane během vteřiny, ale nese s sebou další následky v podobě bolesti dítěte, starosti a ekonomické náklady nejen pro rodinu, ale i pro společnost.
Neopominutelné jsou náklady na léčení, vyplacené pojistné a nevytvořené budoucí hodnoty…
To je jedním z důvodů, proč se obecně prospěšná společnost Podaná ruka rozhodla realizovat neziskový projekt Dětství bez úrazů a zabývá se více než sedm let prevencí dětských úrazů jako popáleniny, opaření, otravy, tonutí, pády, stejně jako úrazy v dopravě a při sportu.
Úrazy mají - viz výše uvedená statistiká čísla - přece ročně na svědomí životy stovek dětí a desetkrát tolik trvalých postižení!
Protože se však těmto situacím dá účinně předcházet a snížit tím jejich počet, je cílem tohoto neziskového projektu snížit počet i závažnost těchto dětských zranění.
A jak se tuto myšlenku daří uvádět do praxe?
Každý rok se tak uskuteční více než 100 Dětských dnů bez úrazu s tématicky zaměřenými stanovišti, na kterých se děti formou her učí chránit se před úrazy.
Určitě chcete vědět více.
Pak klikněte www.detstvibezurazu.cz
Nový komentář
Komentáře
Simba: A taky žijem, tak co?
K.: 20 - je to fakt, naše dětství bylo jiné, honičky, schovky, války jílovýma kuličkama, ...i to rozbité okno by se našlo.
Ťapina: díky za podporu, já to aplikuju u těch svých a už jsem se několikrát dozvěděla, že jsem skoro krkavčí matka
Andula: Přesně tak, dítko potřebuje párkrát spadnout na nos, aby se naučilo, jak nepadat.
tventula: že by nešikulka?
Já jsem ten kdo má víc úrazů,než moje děti
Plysinka: děti, které blbnou, se někdy zraní méně, než ty, které matky stále chrání
Určitě je to zajímavý projekt.
Ariadna: ono joe tot toži někdy tak, že se úraz stane spíše tomu dítěti, které rodiče hlídají přes moc, jsou na něj superopatrní, nedovolí mu, aby si něco vyzkoušelo atd.
emma: tak tak, tady u nás kolem rybníka jezdí na kole docela dost dětí, ale helmy mají občas jen ty moje, tu a tam pár dalších. Nechápu to.
K.: Máte dost stromů? U nás se leze pořád
K.: Já zas vím, jak se cítí kotě, které vyleze na vysoký strom a pak neví, jak slézt dolů. Ještě byl tenkrát docela vítr a pěkně se to se mnou houpalo
To naši dodneška neví, co jsem všechno vyváděla
emma: ale no, ten text od plysinky byl nadsázka .... a já bych teda nechtěla aby mi zuby trhal kovář
Jinak ta statistika černých čísel mne děsí.
Plysinka: no jasně! a naše babičky neměly myčky, pračky, mikrovlnky, nemačkavé prádlo, nepřipalující se pánve, polotovary a mrazáky, nebyly super-hyper-markety, auta jezdila max. 70, o rychlíkách a letadlech nemluvě. neměly krémy na oči, paty, ruce, lokty, pusu, odličovací mléka, vody, mýdla a olejíčky, rodily doma bez epidurálu a kapaček, zuby jim trhal kovář a kdo dostal těžkou chřipku, umřel. jedly jen brambory a brambory, občas maso, mléko, máslo...v továrnách pracovaly ženy i děti...
a takhle bysme mohli pokračovat, že?
jak mohli ve středověku přežít bez elektřiny??!!
takhle to přece nemůžeš brát!!!
brr depresivní článek
jasne a deti privazeme a nepustime je ven, co kdyby..., ze jo
stokrat se muze diteti rikat, ze si ma na kolo brat helmu, kdyz se v ni bude citit spatne, za rohem si ji sunda. Stokrat nam rodice rikali, ze hrat si na stavenisti je nebezpecne, ale delali jsme si z toho neco??? Houby s voctem, chodili jsme hrat na honenou na hromady panelu - kdyz si ted vzpomenu, jak jsme skakali mezi trimetrovymi hromadami naskladanych panelu, jezi se mi vlasy, ale tehdy mne ani nenapadlo, ze zrovna nam by se mohlo neco stat, prestoze rodice to porad dokola opakovali
Děti se uhlídat prostě nedají, jsou jako pytel blech.
Žížala: někdy fakt jo - malá si rozbila obočí, když jsem byla krok za ní - a nestihla jsem vůbec nic.
Je to těžké, hlídáte dítě stále a pořád a na vteřinu se otočíte a neštěstí je hotovo.. někdy se tomu prostě NEDÁ zabránit...a hlavně dítě vymyslí takové věci co by dospěláka ani nenapadlo...