Sedím u mrňavého kulatého stolečku v brasserii (no, vlastně je to spíš na chodníku), líně upíjím silné černé café, pozoruji pouliční cvrkot a s každým dalším douškem si říkám: Prodli, vteřino! Ať tenhle okamžik trvá navždycky. Zmrazit si ho a uchovat – a vytáhnout pokaždé, až mě zas bude popadat panika z přemíry povinností, nervozita z nedostatku času a zlost na lidi, kteří se mi pletou do cesty, zrovna když spěchám...
Potřebujete pomoc? – obrací se na nás sama od sebe postarší paní, když nás vidí rozpačitě zírat do plánu v bludišti metra. Jak ochotně se každá prodavačka zeleniny snaží porozumět mojí škobrtavé, ostýchavé francouzštině! Jak přátelští a sebevědomí jsou i distributoři pouličních novin (obdoby našeho Nového Prostoru) nebo muzikanti obcházející vagóny metra… Nádherné černošky se hrdě nesou na vysokých podpatcích, vlají barevnými hábity a chřestí náušnicemi – a vůbec jim nepřekáží jejich sto kilo. Svalnatí černoši zasvítí zuby při sebemenším náhodném střetu pohledů. Tady je sanatorium pro ženskou duši. Každá si tu může připadat jako královna.
Moje poslední odpoledne v Paříži. Ucucávám svoji kávu pod červenou markýzou a připadá mi, že tenhle život je ten opravdový – zatímco tamten druhý, s uzávěrkami, složenkami a protivnými
Milé ženy-in, i když tady veřejně deklaruji svoji vřelou náklonnost k Paříži a Francouzům, vy se ale nebojte napsat i názor opačný. :-)
Jaký máte vztah ke Francii a Francouzům?
Znáte nějaké Francouze osobně? Nebo dokonce hodně osobně? ;-)
Byla jste už v Paříži – nebo někde jinde ve Francii?
Kde? A jaké máte odtud zážitky?
Líbí se vám francouzské šansony, chutnají vám francouzské sýry?
A co francouzština, připadá vám šišlavá, nebo naopak lahodná?
Napište mi o tom a demain na redakce@zena-in.cz a s trochou štěstí vás dárek vás nemine!
Nový komentář
Komentáře
Žila jsem tam osm let. Miluju Paříž, nesnáším Francouze.
Ve Francii jsem byla před 10lety a moc se mi tam líbilo.Chtěla bych se tam ještě někdy podívat.
Paříž je nádherná
, pohled z Eifelovky fakt úchvatný, doufám že jsem tam nebyla naposled
.
.
A na domluvu mi stačilo se naučit pár vět, plus nějaká pantomima k tomu
z Paříže jsme se vrátili tuto neděli..Nádhera. Určitě se tam musím vrátit..
Vivian: Němčinu taky. A to jsem byla prosím v Strassburgu, který je na hranicích s Německem.
Jakanovka: tak já prožila v Paříži jednoho Silvestra a musím říct, že jsem to tam roztáčely jen my české holky
Francouzi by si dali říct, ale upjaté Francouzky nedovolily.
Francouzi na mě právě působí spíš tak suše. Ale mockrát jsem tam nebyla, tak ať jim nekřivdím
Země je to ale krásná, to ano.
Jakanovka: oni prý neradi slyší i angličtinu
Já bych se tam asi nedomluvila. Naštěstí mě to tam ani neláká.
Francii miluju a zvláště Paříž.Byla jsem tam už dvakrát a chtěla bych znovu.V nám z historie známém Kresčaku (Crésy)mám přátele.Francouzi jsou podle mne velmi přátelští,pohostinní,ale nesmíte se hned snažit mluvit s nimi německy,raději komolte jakoukoli řeč.
Nádherné město i řeč
Amálie: Když místo mě pojedeš k příbuzným na Ukrajinu.
V Paříži jsem byla a pokud to jen trochu půjde ráda se tam vrátím a už budu vědět co chci vidět. Pěkný prodloužený víkend.
Meander: Tak se tam za kamarádkou jeď podívat za mě. Bydlí cca 80km od Paříže.
Docela se těším na film, co teď mají o Edith dávat.
Velbloudice: Mozna by stalo za to si uvedomit, ze Aznavour neni puvodem Francouz, narodil se o dost dal na vychod
Navic mu uz ted je k osmdesati (ne-li vic)... Ja ho mam moc rada jako zpevaka, ma nadherny hlas a krasnou vyslovnost. Zato Edith Piaf jsem na chut neprisla, ale mozna to je jen otazka casu, u Brela
to take trvalo trochu dele
Vubec francouzstina je krasny jazyk a Francie nadherna zeme, hned bych se stehovala
Amálie: Tak to já můžu všechno vyjma Edith Piaf.
Až co se kamarádka do této země vdala, byla bych se tam možná ochotná za ní podívat. Francii jsem vždycky z neznámého důvodu neměla ráda a trvá to stále. Tamní mluva mi nahání husinu, hlavně u chlapů. Francouzské filmy nesnáším, ani Amélii z Montmartru jsem neviděla.
Edith Piaf se mi však poslouchá dobře.
Paříž vidět nemusím, nemám ráda přelidněná města, raději přírodu. Z Francie můžu Gerarda Depardieu, Jeana Rena a díla Alexandra Dumase. A některá vína, teď máme doma slušnou zásobu bílého francouzského muškátu a tak večer si otevřít láhev je moc fajn.
V Paříži jsme byli s manželem v květnu, úplně jsem jí propadla
. Lahvinka vína na trávě před Eiffelovkou, mmmm. Jo, a ti senegalští pletači náramků pod Montmartrem, to je fakt něco! Taky nás chytili, popadli za ruce, začali plést a do toho mluvili a mluvili a mluvili, dokonce i pár českých slůvek přihodili... a až dopletli, řekli si o 10 euro za každého!!! Můj muž zopakoval, co nám před chvílí oni sami řekli, tj. že jde přece o dárek přátel ze Senegalu...
Byli neodbytní, tak jim dal 5 Euro za nás oba. Kdyby pohled mohl zabíjet, už tu nejsem... Ale jinak Paříž doporučuju všem!!
Miluju Francii, i když Paříž mě neohromila. Zato venkov - Normandie, Bretaň, Provence, to jsou místa mého srdce. Carnac s jeho menhiry, konec světa - větrný Finistere, ale především opatství Jumiéges - tam jsem zažila pravé deja vu - bosa v trávě, obklopena troskami starých zdí, už jsem tak kdysi běhala, ten pocit mě donutil zout se a zabořit bosé nohy do chladné trávy, byla jsem mladá, plavá a milovaná, nežila jsem dlouho, ale krásně. Znovu jsem trhala červené plody tisu, okřikovali mě účastníci zájezdu, že se otrávím, ale já věděla, že ne. Ještě se tam vrátím, určitě.
Paříž je úžasná, má nádhernou atmosféru, chce to udělat si víc času. Byla jsem dvakrát - jednou rychlovka po klasické trase a pak s kámoškou, na pár dní. Prolezly jsme, co se dalo, ty malé uličky na Monmartru...