Foto: Shutterstock
Věra, 25 let
Jako malá jsem bývala náměsíčná docela často, ale teď už se mi to nestává. Rodiče mi každou chvíli vyprávěli, co jsem v noci zase vyváděla. Jednou jsem třeba vstala a šla se vyčůrat, místo záchodu jsem si ale sedla na koš v kuchyni. Táta naštěstí uslyšel šramot, popadnul mě a stihli jsme to do koupelny. Nehoda byla zažehnána.
Kateřina, 30 let
Já jsem během svých náměsíčných epizod ráda přetáčela kazety, buď video nebo audio. Jednou jsem prý pozdě večer přišla do obýváku, kde se rodiče dívali na nahraný film, vzala jsem do ruky ovladač, přetočila několik minut zpátky a šla si zase lehnout.
Regina, 35 let
Já z vyprávění vím, že jsem se ráno místo v posteli probudila ve skříni. Vtipné bylo, že mě mamka ráno přišla vzbudit, že musím do školy a nemohla mě najít. Chvíli vyšilovala, ale pak si všimla pootevřené skříně. Vlezla jsem si tam i s přikrývkou, ale ráno jsem si nic nepamatovala.
Kristýna, 40 let
Náměsíčný býval můj mladší bráška. Vzpomínám si, že ve dne ho na pořádek nikdy moc neužilo, v pokoji měl všude bordel, ale v noci se z něco stala úklidová četa. Stávalo se, že začal uprostřed noci ve spánku vysávat nebo zametat. Teď se tomu smějeme, ale když nás budilo burácení vysavače, zase tak vtipné nám to nepřišlo.
Klára, 46 let
Já osobně s náměsíčností zkušenosti nemám, ale před lety jsme ji zažívali s mým synem. Uprostřed noci se vzbudil, vyčistil si zuby, nasnídal se, obléknul se a zastavila jsem ho u domovních dveří s aktovkou na zádech.
Dominika, 33 let
Náměsíčný je občas můj manžel. Když se to stalo poprvé, vyděsila jsem se, protože jsem si myslela, že jsem se ocitla v hororu. Manžel totiž v noci vstal, začal se hrabat pod postelí a nadával, že nemá žádný ostrý nůž a že ho potřebuje na tu krávu. Teprve po chvíli mi došlo, že to asi bude mít něco společného s tím, že je řezník.
Čtěte také:
- Chrápáním to nekončí. Nebezpečná spánková apnoe u dětí má mnoho rizik
- Pošlete děti včas do postele, budou úspěšnější ve škole i zdravější
Nový komentář
Komentáře
Mě je 27 let a trpím tím od dětství a s přibývajícím věkem se to horšilo. Mám za sebou 2 spánkové laboratoře, vyzkoušela jsem kvůli tomu antidepresiva a mám za sebou hypnózu. Nic z toho mi nepomohlo a náměsíčnost stále přetrvává a opravdu to není nic příjemného. vůbec teď, když mám malé miminko a bojím se aby jsem ji neublížila. Jenže mi asi nikdo už nedokáže poradit a pomoci.
Mimochodem - neléčená forma? Tohleto se taky léčí? Radši se snad ani nebudu ptát jak a čím. Nikdy by mě nenapadlo, že je to potřeba léčit...
Moje setra taky jako malá chodila čůrat na odpadkový koš nebo ji jednou táta chytl spící na schodišti, jak jde na půdu!
Takové historky jsou vtipné.
Táta býval náměsíčný a prý jednou v noci začal otevírat okno, naštěstí se babička vzbudila. Dost často to může být i právě problém.
Pak ještě byl náměsíčný starší brácha. A mladší teda jen ze spaní komunikoval, normálně odpovídal a pak vždycky spal dál.
Znám. Exmanžel to měl ve formě velice rozvinuté. I když bych to nenazvala náměsíčnost, to je podle mě něco trochu jiného. Nicméně jeho noční akce obvykle měly celkem spád, a normálně se mnou komunikoval, reagoval, a byl schopen i dosti složitých diskuzí, aniž by se probudil. Většinou jsem ho nechávala, jenom když to vypadalo, že opustí byt, nebo pokud vzal do ruky střelnou zbraň, tak jsem ho musela vzbudit. Jeden z našich synů to bohužel zdědil, a zejména jako malé dítě v noci taky provozoval ledacos. V dospělosti se to u něj hodně zmírnilo.
Jé, já jednou napsala vnoci SMS, ráno mě vzbudila esemska od kamarádky, co sem ji to poslala za šifry Tak to sem asi taky byla náměsícná. A já pořad nemohla pochopit, jak sem to mohla udělat.