Zase jsem měla tu náladu udělat něco z vlastní iniciativy. Aktivita se přece vždycky hodnotí kladně. A pokud se vám to povede velmi dobře, tak je ohodnocení ještě kladnější. No, to bych to však nesměla být já. Mně se jakékoliv pochvaly vyhýbají obloukem. Udělala jsi něco dobře? V pořádku, vždyť to je samozřejmost.
Těžkej nezájem
Nevím, co mě rozčiluje víc. Když totiž někomu ukážete věc, na kterou jste vyloženě hrdý. S prací na ní jste si dali opravdu záležet a dotyčný se na to pomalu ani nepodívá a suše pronese: „Hm, dobrý.“ Asi bych střílela. Nejvíc mě tento přístup zklame u člověka, na kterém mi nějak záleží. To, že nezájem projeví někdo, komu do mě nic není, je vcelku pochopitelné, ale že se takhle zachová osoba blízká mému srdci, je poněkud smutné.
Je těžké někoho pochválit?
Člověk pak sklopí hlavu, popotáhne a pomalu se odšourá pryč. Když ne fyzicky, tak moje mysl a nadšení to udělá určitě. Říkám si, zda stojí tolik námahy říct: „Jsi fakt dobrá, jsem na tebe hrdý/á.“ Člověk se více méně neustále žene za nějakým úspěchem, ale pokud nedostane za svou snahu aspoň nějaké ocenění, je celý úspěch poloviční.
Víkendová soutěž:
3) Brzy ráno drahokam. Kde je?
Byl tam, není tam.
Nepochválili vás? Pochvalte se!
Každý přece potřebuje pochvalu. Když ji nedostane od svého okolí, nezbude mu nic jiného, než se pochválit sám. Jak to pak může ve společnosti vypadat? Dokážete si představit společnost, kde by se chválil každý sám? Ne že by se to dnes občas nedělo. Občas se někdo pochválí sám, aby si udělal radost.
„Já jsem tááák dobrej!“
Ženy stojící před zrcadlem přesvědčují samy sebe i svůj odraz, že vypadají opravdu úchvatně. Poté, co muž spraví auto, zcela sám si poklepe na rameno a opakuje si nějakou dobu to, jak je fakt dobrý. Dítě, které konečně položí poslední kostičku tisícového puzzle na své místo, s radostným výkřikem a ničím neskrývanou radostí začne samo o sobě tvrdit, jak je šikovné.
Všeho moc škodí
Na takovéto pochvaly jsme zvyklí, ale co kdyby se staly součástí denního pořádku? Kdybychom se chválili za každý svůj sebemenší úspěch? Nikdo by se nestaral o toho druhého, protože mám pocit, že věčnou chválou sebe sama bychom tak zpychli a celý svět by se nám zmenšil jen na nás samotné a naše ego, že to, co dělají ostatní, co se děje ostatním, by nám bylo opravdu jedno. Společnost, tak jak ji známe dnes, by se mohla rozpadnout. A ještě bychom se za to nezapomněli pochválit.
Říkám si tedy, když mě někdo nepochválí za něco, co je opravdu hodné něčí pozornosti, věnuji si tu pozornost sama. Co se dá dělat. Nepochválili mě dnes, pochválí mě třeba zítra. A když za mnou přijde někdo jiný, komu se něco povedlo, nebo mi s něčím pomohl, neváhám a dám mu to alespoň slovně najevo. Mně pochvala neublíží a druhému to udělá radost. A lhostejnost mezi lidmi bývá to nejhorší…
Jste chválena? Nebo se musíte často chválit sama? Umíte pochválit? Bylo vám někdy vyčteno, že jste lhostejná? Nebo jste si to se zpožděním dokonce uvědomila sama? Jaká věta nejvíce rozčiluje vás? „Vždyť je to samozřejmost, co čekáš, že ti za to dám?“ nebo „Hm, dobrý.“? Od koho se pochvaly dočkáte nejméně často?? Od manžela, od dětí, v práci, od přátel či od rodičů nebo sourozenců?
Nový komentář
Komentáře
Kassy: U nás doma to bylo stejné. Úspěchy byly samozřejmostí. Slovo motivace jsem poznala teprve na střední a tehdy to začalo - ten nejhezčí vztah jaký jsem kdy měla tedy láska k samé sobě. Ať si všichni říkají, že jsem odporná egoistka, já dělám všechno kvůli sobě, ne kvůli rodičům nebo partnerovi. A taky se za to pochválím, protože mě to těší a motivuje k dalším úspěchům. Pochvaly od "cizích" mi přijdou většinou podlézavé, věřím sama sobě hi hi
Kassy: jen buď sobecká. Když je člověk sobec, tak je spokojený, a pak je spokojené i jeho okolí
Mně sám od sebe nikdo nechválí. Přítel občas něco zabručí, když se už vnucuju tak moc, že by to došlo i balvanu. Rodiče vždycky brali úspěchy jako samozřejmost, zato za sebemenší neúspěch byl oheň na střeše. Aspoň tak mi to z dětství utkvělo v paměti. Vždycky jsem díky tomu měla a dosnes mám problém se jim svěřovat s problémy, protože mít problém znamená neuspět... Taky jsem zjistila, že neumím pochvaly přijímat. Cítím se přitom spíš trapně než potěšeně. A když se občas chválím sama, mám pak ze sebe špatný pocit, že jsem moc sobecká.
Pochvalu jsem slyšela naposledy dne - jednu kvůli práci a jednu kvůli vzhledu
Syna chválím často a manžela taky
... tak to dělám pořád a chválou nešetřím. Někdy to vypadá, že trpím samomluvou. Nu což, jiný to za mne neudělá ...
Popíšu situaci, např. včera.
Nachystala jsem celé rodince bezva snídani, manželovi až pod nos do postele. Upekla buchtu a uvařila nedělní oběd. U oběda od talíře jsem od manžela slyšela, jak jsou ty třešně, co měl jako kompot, výborné ... protože, jak hned dodal, je kdysi zavařoval on.
Tak jsem si celou rodinu "podala", bandu jednu ...
Chválu na svou postavu jsem dostala v práci minulý týden a to hned 2x, až mne z toho po těch letech málem "omývali". Takové šoky ...
Hned jsem se jich ptala, jestli nemají něco se zrakem
A dcera už je také jako já, často slyším, jak sama sobě říká, jak je šikovná ...
Tak já se chválím asi nejvíc sama.Kdy mě někdo pochválil????Už ani nevím,snad před měsícem.Takže se teď pochválím sama,že jsem šikovná,protože jsem třeba ,,Přijela do školy a nezdrhla".
Říká se, že aby si dotyčný vzal něco k srdci, měly by na jednu kritiku připadat dvě pochvaly. Je to pravda. V práci, kde mě šéf nepochválil nikdy a za nic, jsem velice brzy oznámila, kdy končím, protože jsem si připadala jako nemožné pako, co všechno zkazí, i když mi něco vytknul třeba jednou týdně a ještě maličkosti.
Věrulinka: teda,ty jsi šikovná. Na kachličky bych se zrovna nedala. Před chvílí jsem se vrátila s tchýní od lékaře. Ordinaci má v prvním patře a já ji tam vysmýkala - nemůže chodit a výtah pro imobilní nefunguje 14dní. Tak jsem se pochválila v čekárně a pacoši čuměli jak trubky. Dolů ji pomohl pan doktor.
Dcera mě často pochválí. Těší mne to a nesmím si na chválu zvyknout.
Jsem chválena tak často, že pochválit se ještě sama, musela bych se samou chválou zbláznit.
Tradiční model české výchovy je chválou šetřit. Dětem se pořád říká, co dělají blbě, ale za to, co dělají dobře, je nikdo nikdy nepochválí - to je přece samozřejmé. Takové bylo moje dětství a tak se chovají naši rodiče k našim dětem.
Ale snažíme se s mužem, co to dá 
Jsem zvedava kdo dnes pochvali me za 40 stran zpravy ve dvou jazycich. no odpovim si sama.
Tak pochvalu jsem neslyšela minimálně už 100 let!!!
Přidělat dlaždičky v kuchyni a já to manželovi nesvěřila a sama jsem se do toho pustila.A povedlo se,dokonce tu byl zedník a pochváli mě
Tu Cibulkovu knihu jsi někam asi založila, že?
Chválím se sama, občas pochválím přítele. Naposledy jsem byla chválena od ségry a švagra asi tak před měsícem, když jsem jim dala vlastnoručně opletenou lahev vína pedigem. Jinak jsem levá , jak šavle