Před Vánocemi to někdy vypadá, že všechna tíha světa je jen na té jedné bytosti v domácnosti. Leckde si ta osoba na tom dokonce zakládá a jeden si ani v klidu nepřečte noviny, aby mu za krk nevletěla prachovka. To mi připomnělo, že někdy ke konci třetihor, když jsem chodila do první třídy, přišla paní učitelka s nápadem třídní samosprávy. Takových služeb kolektivu, kde se všichni o práci rozdělí. Vzpomínáte? Pak už se to s námi táhlo až do maturity.

 

            Službu na tabuli jsme měli po týdnech. Kdo to zbabral a o přestávce místo piglování házel pravítkem, musel pokračovat další týden. Úplně vidím Horákovou, jak napichuje obřím dřevěným kružítkem Rudla, aby mohla sama do horního pravého rohu vykroužit datum ořezanou křídou…

 

            Zatímco Horáková s Rudlem čekají, až jim paní učitelka do notýsku natiskne černý puntík, Pilcová si kroutí kšandičky od lacláčů nad kalendářem. Má totiž službu na počasí a nemůže se rozhodnout, jestli do rámečku nakreslí slunko s mrakem nebo jen mrak. Situace během přestávky se neustále mění.

 

            Já jsem měla službu na květiny. Jelikož jsem velkou část přestávky házela pravítkem, nebyl příliš čas je zalévat. Navíc měly dost malé květináče, takže za dva tři měsíce mé „péče“ vyhnaly květy jako nikdy. Zoufalá snaha rostlin na sebe upozornit a dostat zálivku alespoň před vánočními prázdninami mi vynesla v pololetí pochvalu za práci v třídní samosprávě.

 

            Kulda měl pod palcem šuplík s práškama na zuby. Každý den o velké přestávce rozdal dvě nebo čtyři pilulky do lavice. Rodiče si pochvalovali, že naše generace má zoubky jako perličky. Dokud většinu prášků nenašli při SRPŠ v kapsářích na výtvarné potřeby.

 

            Kdo měl službu na pomůcky, musel přestat házet pravítkem dřív, a před začátkem hodiny táhl do třídy komín Atlasů světa, kanavu na vyšívání nebo drátěný model krychle.

 

            Jak jsme rostli, došlo i na významnější posty. Helena s medvídkovou sukní se stala pokladníkem! Kulda povýšil na předsedu třídy a chodil jednou za měsíc na poradu předsedů ve sborovně. Ty vogo! Většinou nám pak tiše a vážně sděloval, že příští měsíc budeme dělat mávátka, sbírat kaštany a nebo že nemáme lízat zábradlí.

 

            „Prosím, někdo vyhodil do koše svačinu!“ vykřikoval žalobník Ropek u umyvadla. „Blbec.“ ucedil Homolka. Mysleli jsme si to všichni.  A kdo dostal puntík? A kdo měl další týden službu na úklid? Sám? Každopádně většina přestávky padla na výklad o chudých dětech v Africe.

 

            A co vy? Máte doma služby? Ne? A ve třídě jste je měli? A dostali jste pochvalu za práci v třídní samosprávě, nebo pravítkem?