Pochopení jsem se u matky nedočkala. Podle ní si za manželovu nevěru a rozvod můžu sama, líčí Marie

Nebála by se říct, že s Patrikem prožila krásných devatenáct let. Ne vždy to bylo růžové, ale nikdy se nehádali a nakonec se na všem nějak domluvili. Vychovali spolu syna Matěje, který se brzy osamostatní. Věřila, že je čeká ještě plno společných let, kdy budou moci opět začít naplno žít. Konečně jim na to zbyde dostatek peněz, které nyní museli vynakládat za synovo vzdělání v zahraničí.

Foto: Shutterstock

Usvědčil se z nevěry

Jenže manžel nečekal, evidentně si začal užívat dřív. Jednoho večera se vrátil v podroušeném stavu a nebyl tak opatrný jako obvykle. Voněl dámským parfémem, košili měl špinavou od make-upu a když usínal, objal ji. Jenže jméno, jakým ji oslovil, její nebylo.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Ženy se svěřily, proč mají milence. Důvody bývají bolestně podobné

„Šeptal Leničko, jsi báječná, moc tě miluju. Uděláš mi to zase tak hezky pusinkou? Hlavu mi přitom tlačil dolů a opakoval, jak jsem sladká kočička,“ líčí Marie nepříjemnou scénu jako z amerického filmu, o níž doufala, že ji sama nikdy neprožije. Ale bylo to tady! Vysmekla se mu a zabouchla za sebou dveře ložnice. Evidentně usnul, byl klid. Ona přespala v obýváku, oka však nezamhouřila. Celou noc proplakala. Když jí došly slzy, přemýšlela, jak to bude dál. Sice ji zrada bolela, ale byla ochotná mu časem odpustit. Odprosí ji, slíbí, že se sladkou Leničkou přeruší veškerý kontakt a z práce bude jezdit rovnou domů. To by mohlo být dostatečné pokání. Jenže manžel měl úplně jiný scénář.

Omluvu čekala marně

„Ráno se mým nařčením z nevěry překvapivě ani moc nebránil. Vypadl sice smutně, ale na odprošování a žadonění vůbec nedošlo. Prohlásil, že mi nebude lhát, protože si to nezasloužím. Jednoduše se zamiloval. Než jsem stihla uraženě říct, že mu milenku trpět nebudu, zasadil mi poslední ránu. Je mu to moc líto, ale opouští mě. Podá žádost o rozvod, chce žít s ní. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Nevěra je děsná věc. Jenže rozvod? Je definitní konec,“ smutní Marie. Trvalo týden, než po něm v bytě nezbyla ani ponožka. Ona sama neměla na pronájem, a tak se odstěhovala ke své matce. Alespoň na pár měsíců, než se sebere. Klidný přístav tam ale nenašla. Dozvěděla se, že si za rozvod může sama.

Za nevěru si prý může sama

„Máma mi hned druhý večer vpálila, že jsem nemohla čekat nic jiného, při svém chování. Můj nechápavý pohled ji motivoval k širšímu vysvětlení. Prý žádný chlap nevydrží ve vztahu se ženskou, která ho nenechá vyniknout. Mé manželství zahubila rovnoprávnost, kterou od začátku vyžaduji. Nedala jsem mu šanci, mít navrch. Zažít pocit, že je hlavou rodiny a rozhoduje. Tak se nemám divit, jak všechno zkrachovalo,“ nevěřila vlastním uším Marie a cítila se ještě hůř. Ne že by s matčiným tvrzením souhlasila. Jenže červík pochybností přece jen začal hlodat.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Nevěřila jsem na přátelství mezi mužem a ženou a teď mě manžel obviňuje, že za jeho nevěru můžu já, svěřuje se Naďa

„To jako chlapům vadí, když po nich žena chce, aby dělali vše napůl? Oba chodíme do zaměstnání, máme rozdělené role v péči o domácnost a stejně tak byla na nás obou i starost o Matěje, když byl malý. Proč by to mělo být špatně? Že jsem ho teatrálně neplácala po ramenou, jaký je pašák, že přivrtal poličku? On mě taky ne! Že jsem po něm chtěla, aby vyzvedával syna ze školky nebo z kroužků? Nedělal to častěji, než já! Že musel doma uklízet? Vždyť já taky! Když spolu dva žijí, měli by si práci spravedlivě rozdělit. Neříkám, kdyby on vydělával, zatímco já bych žila z jeho peněz, to je jiná situace. Ale takhle?“ odmítá Marie matčino tvrzení a nevěří, že by jí pochlebování a úlevy z manželových povinností zachránily manželství.

Copak neexistuje rovnoprávnost?

„Máma tvrdí, že se mýlím. Prý by ho obdiv a klidný přístav bez povinností držel doma, nemusel štěstí hledat jinde. Jako můj táta, který se u nich doma na gauči válí už bezmála padesát let, zatímco ona vaří a šůruje. To nemůže být pravda! Nebo se přece jen pletu já a rovnoprávnost muže a ženy ve vztahu neexistuje?“ ptá se zklamaná Marie.

Jako je stanovisko vztahové koučky Jany Novotné? 

Příběh Marie velmi citlivě ukazuje, jak hluboce může zasáhnout nejen partnerská nevěra a rozpad dlouholetého vztahu, ale i sekundární zranění v podobě nedostatku podpory ze strany nejbližších. V situaci, kdy člověk prochází ztrátou, zklamáním a narušením základní důvěry, je přirozené hledat bezpečí a pochopení v rodině. Pokud však místo podpory přichází obviňování, může to vést k prohloubení pocitů viny, selhání a ztrátě vlastní hodnoty. Je důležité zdůraznit, že odpovědnost za nevěru nese ten, kdo se pro ni rozhodl. Partnerské nastavení, dynamika vztahu či nespokojenost mohou být tématy k řešení, nikoliv však ospravedlněním nevěrného chování.

Vyjádření matky zároveň odráží generačně podmíněné přesvědčení o rolích mužů a žen ve vztahu, které dnes již neodpovídá realitě zdravého partnerství. Moderní vztahy jsou založené na principu rovnosti, vzájemného respektu a sdílené odpovědnosti, nikoliv na dominanci jednoho partnera a podřízenosti druhého. Představa, že muž potřebuje „mít navrch“, aby ve vztahu zůstal, může být v některých případech spíše odrazem naučených vzorců než skutečných potřeb. Stejně tak obdiv a uznání jsou důležité pro oba partnery, nikoliv jednostranně. Pokud ve vztahu chybí ocenění, komunikace či emoční blízkost, je na místě o těchto tématech mluvit – nikoli je řešit nevěrou.

Marie se tak nachází v náročné situaci, kdy je konfrontována nejen se ztrátou partnera, ale i s pochybnostmi o vlastním nastavení ve vztazích. V této fázi je klíčové oddělit vlastní odpovědnost za fungování vztahu od odpovědnosti za partnerovo rozhodnutí odejít. Reflexe vztahu může být do budoucna přínosná, neměla by však být zatížena neadekvátním sebeobviňováním. Zároveň je vhodné vyhledat podporu – ať už v podobě blízkých lidí, kteří dokážou poskytnout bezpečný prostor, nebo odborné pomoci. Ta může pomoci zpracovat ztrátu, posílit sebehodnotu a postupně znovu najít jistotu v tom, že rovnost a respekt jsou legitimními a zdravými pilíři partnerského soužití.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.