Myslíte, že peří patří jen do polštářů, mašlovaček a prošívaných bund?

 

Stačí jen vyslovit „peří“, začnete kýchat a pro slzy nevidíte?

 

Vybaví se vám venkovská babka, jak škube husu a hejno žvatlajících sousedek při draní?

 

„Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí,“ nabádala Božena Němcová v Babičce.

 

Nebo jste přesvědčena, že peří patří už jen na klobouky a boa do přeslazených operet?

 

Mýlíte se, peří se vrací do módy.

 

Peří je krásné a ničím se nedá nahradit.

 

Berte mě sice trochu s rezervou, víte přece, že jsem praštěná kulisou.

Ale nemůžu si pomoct, peří prostě zbožňuji.

Ve všech podobách, tvarech a barvách.

Peří má svou nezaměnitelnou architekturu, pohyb a krásu.

 

 

 

Mým favoritem je kohoutí.

Žádné jiné nemá tak fantastický kovový lesk a eleganci.

Chocholy z kohoutího peří byly ozdobou rakousko-uherských četníků.

A když si tak povlávalo ve větru, dodávalo jim vážnosti a bezesporu i určitého sexappealu.

 

A co to teprve udělá s jednoduchými černými šaty. Nepopsatelná krása.

 

Vás, které mě považujete za zvrhlici, mohu ubezpečit, že péra (alespoň ta ocasní) opět dorůstají.

Mám na to svědka.

Sousedova kohouta.

Kamarádčin jezevčík mu vyškubal celou tu kohoutí chloubu a za nějaký čas mu narostla nová, snad ještě krásnější.

 

Tím nechci v žádném případě obhajovat vybíjení rajek a jiných exotických opeřenců pro módní účely a doufám, že ta doba už je nenávratně pryč.

 

Však také peří, o kterém jsem se zmiňovala, pochází z ptáků, chovaných převážně na maso.

 

A peřím, které by se jinak nevyužilo, se může pochlubit někdo jiný... a tím mu vdechne nový život.

TÉMATA:
KRÁSA