Je pravda, že neplodných párů přibývá? Co je příčinou?
Počet neplodných párů neustále roste. Hlavní příčinou je odkládání mateřství do vyššího věku. Mnoho žen si neuvědomuje, že nad 35. rokem věku ženy plodnost velmi výrazně klesá. Dalším faktorem je stoupající počet mužů s abnormálně špatným výsledkem spermiogramu.

Trápí neplodnost častěji ženy, nebo muže? A je stále pravdou, že muži neradi chodí na vyšetření a neradi svou neplodnost řeší?

Podle statistik z našeho klinického centra ISCARE, které odpovídají celosvětovým trendům, je ve zhruba 40 % případů za problémy s otěhotněním neplodnost ženy, ve 40 % neplodnost muže. U zbývající pětiny případů se jedná o kombinaci faktorů u obou partnerů.
Mezi muži často panuje představa, že za poruchou plodnosti stojí většinou žena a neuvědomují si, jaká je současná realita a četnost jednotlivých příčin. Je pravda, že menší část mužů má psychický problém s odevzdáním vzorku ejakulátu na vyšetření spermiogramu.

Panují okolo neplodnosti nějaké mýty? V čem škodí?

Podle mého názoru je největším mýtem představa některých žen, které se snaží otěhotnět ve vyšším věku, že pokud se jim nedaří otěhotnět, vše vyřeší umělé oplodnění. Mám ti na mysli situaci, kdy je ženě například 39 let, snaží se spontánně otěhotnět a po neúspěšných pokusech ve 42 letech navštíví centrum reprodukční medicíny a má představu, že nyní bez problému otěhotní. Na úspěšnost otěhotnění má obrovský vliv kvalita vajíčka, která ovšem klesá s věkem. Asistovaná reprodukce neumí „vylepšit“ kvalitu vajíčka. Mnohé z těchto starších pacientek po umělém oplodnění neotěhotní a jejich jedinou šancí jsou pak darovaná vajíčka.

Kdy by pár měl zvažovat umělé oplodnění?

Většinou platí, že pokud se pár neúspěšně pokouší o dítě zhruba rok, je na čase navštívit lékaře. Ovšem není na páru, aby zvažoval provedení umělého oplodnění. To záleží na rozhodnutí specialisty na problematiku reprodukční medicíny, jakou metodu zvolit. Obecně lze říct, že vždy je přihlíženo k věku pacientky, to znamená, že u starších pacientek k umělému oplodnění přistupujeme dříve. Ale vždy je nutná indikace – například mužský faktor neplodnosti, u žen – neprůchodné vejcovody, anovulace apod.

Jak je umělé oplodnění časově a finančně náročné?

Samotný proces umělého oplodnění probíhá během jednoho menstruačního cyklu. Prvním krokem je stimulace vaječníků, která začíná obvykle 2. den menstruace, 8. až 9. den cyklu je ultrazvuková kontrola, 10. až 14. den cyklu probíhá odběr vajíček, o 5 dnů později transfer embrya. Za 2 týdny po embryotransferu si pacientka dělá těhotenský test. Finanční stránka se liší podle centra. Přímá účast pacientky je většinou nad 20 000 Kč. Je potřeba také říct, že do 39 let věku hradí první tři pokusy pojišťovna, což se ovšem nevztahuje na hormonální léčbu a další léky, které si právě pacientky hradí samy.

Je umělé oplodnění vhodné pro každý neplodný pár? Co je případně kontraindikací?

Jsou páry, u kterých lze dosáhnout těhotenství i jinými cestami, například inseminací. Rozhodnutí je vždy na lékaři, který pár vyšetří a zvolí nejlepší postup. Mezi kontraindikace asistované reprodukce patří například: věk ženy nad 49 let, žena není způsobilá k hormonální stimulaci (např. hormonálně dependentní zhoubné nádory, alergie na léčivou látku) nebo těhotenství (netýká se náhradního mateřství) nebo žena nemá ani jeden vaječník a odmítá darovaná vajíčka.

Existuje věkové omezení pro umělé oplodnění? Proč?

Pro umělé oplodnění hrazené zdravotní pojišťovnou existuje dolní i horní věková hranice. V případě neprůchodných vejcovodů je dolní hranicí věk 18 let, u ostatních indikací je to 22 let. Horní věkovou hranicí je dosažení 39 let. Důvodem, proč je stanovena právě tato věková hranice, je fakt, že úspěšnost nad touto hranicí rapidně klesá. Bez účasti pojišťovny lze umělé oplodnění realizovat do 49 let. Je to dáno zákonem o specifických zdravotních službách.

Na co by se měl pár podstupující umělé oplodnění připravit?

Před umělým oplodnění proběhne u obou partnerů série různých vyšetření (u partnera spermiogram, u ženy hormonální vyšetření, ultrazvuková vyšetření, o obou partnerů vyšetření na pohlavně přenosná onemocnění, ve specifických případech ještě další vyšetření – imunologické, genetické, vyšetření průchodnosti vejcovodů, hysteroskopie či laparoskopie apod.).

Kolik embryí se nyní při umělém oplodnění zavádí? Proč méně než v minulosti?

V dnešní době se standardně transferuje jedno embryo. Důvodem je snaha o snížení počtu vícečetných těhotenství, která jsou v mnoha ohledech riziková jak pro těhotnou ženu, tak pro plody (riziko předčasného porodu, vyšší četnost císařského řezu a mateřských komplikací apod.). V minulosti vedly transfery dvou a více embryí k nepříznivému trendu, který se nyní podařilo díky single embryotransferu zvrátit.

V jakém procentu je umělé oplodnění úspěšné? Může žena úspěšnost nějak ovlivnit?

Při transferu jednoho embrya je úspěšnost okolo 35 – 40 %. Výsledek je ovlivněn řadou faktorů (věk ženy, kvalita spermií, přidružená onemocnění pacientky atd.). Žena sama nemůže úspěšnost nijak ovlivnit, samozřejmostí je dodržování léčebného plánu (správné užívání léků). Jediné, co ovlivnit lze, je nedokládat otěhotnění nebo návštěvu centra asistované reprodukce do vyššího věku.

Jak pokročila věda v řešení neplodnosti? A co je cílem do budoucna?

Pokroky se odehrávají v embryologické i klinické části reprodukční medicíny. Přístrojové vybavení laboratoří se neustále vyvíjí, existují například systémy, které kontinuálně monitorují vývoj embryí, takový přístroj máme i u nás v klinickém centru ISCARE. Lze provádět genetické vyšetření embryí a transferovat embrya s normálním počtem chromosomů nebo nemající určité onemocnění. Dochází k významnému rozvoji reprodukční imunologie, která pomáhá pacientkám s imunitně podmíněnou poruchou plodnosti. Neustále se vyvíjejí léky používané při stimulaci vaječníků, zlepšuje se jejich efektivita i bezpečnost. Experimentálně se zkouší tzv. rejuvenace („omlazování“) vajíček u starších pacientek.

Cílem celého našeho oboru je minimalizovat rizika procesu umělého oplodnění a maximalizovat úspěšnost otěhotnění a porození zdravého potomka.

MUDr. Jan Lacheta, primář

Reklama