Foto: Shutterstock
„Tobiáš je naše vymodlené miminko, takže jsem si už před porodem řekla, že ať to bude bolet sebevíc, prostě to s přehledem zvládnu. To jsem ale ještě netušila, že kvůli sestrám na oddělení šestinedělí si z porodnice ponesu trauma, které se mi nepodařilo zpracovat ani po roce,“ tvrdí Aneta.
Příjem do porodnice i samotný porod hodnotí Aneta pozitivně a na přístup lékařů a porodních asistentek si prý rozhodně nemůže stěžovat. Následný převoz na oddělení šestinedělí jí ale veškeré iluze o tom, že to budou nejhezčí okamžiky jejího života, zcela zkazil.
„Nemůžu říct, že by se úplně všechny sestry chovaly nějak špatně. To určitě ne. Bohužel tam byly dvě příšerné a já na ně zrovna měla štěstí. Na začátku jsem dostala papír, do kterého jsem měla zapisovat kojení i vylučování a bylo mi řečeno, že musím Tobiáše přikládat maximálně po třech hodinách. Jednou se mi stalo, že jsem to přesně nedodržela, protože se mi ho podařilo uspat až dlouho po kojení a nechtěla jsem ho hned zase budit. A když to sestra zjistila, začala na mě řvát, že to snad nemyslím vážně, že si koleduju akorát o to, že syn nebude prospívat a z porodnice mě jen tak nepustí. Samozřejmě mě to rozbrečelo a jí to rozlítilo ještě víc. Nechala mě plačící v pokoji a práskla za sebou dveřmi,“ popisuje Aneta jeden ze svých zážitků.
S hrubým zacházením se setkala i od sestry, která u ní dohlížela na laktaci a přikládání miminka. Ta jí hned na začátku řekla, že asi nikdy nebude kojit, protože má prsa a bradavky úplně k ničemu, čímž sebevědomí prvorodičky poslala na úplné dno. Nevhodně se chovala také k Anetiným prsům, která bolestivě masírovala, vytahovala a štelovala do různých poloh i přes Anetin nesouhlas a protesty, že ji to bolí.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se zrovna v porodnici setkám s takovým chováním. Byla jsem rozbolavělá a psychicky zranitelná a místo toho, aby mě sestry podpořily, tak jsem si před nimi připadala sama jako malé dítě, které musí poslouchat rozkazy, a když se něco úplně nepovede, dostane vynadáno. Těch nepříjemných situací, kdy mi dávaly najevo svou nadvládu, bylo samozřejmě víc, ale to by bylo na dlouho. Každopádně i rok po porodu se mi tyhle nepříjemné vzpomínky vrací a pořád mě dokážou rozbrečet,“ uzavírá Aneta.
K článku se vyjádřila psycholožka, psychoterapeutka ve výcviku a školní psycholožka Mgr. Jana Schee:
Porod a šestinedělí je obdobím, kdy se ženy nejen fyzicky, ale i emocionálně zotavují. Kvůli vyčerpání z porodu, obav z přijetí nové role a velikým hormonálním změnám se ženy nachází ve velmi křehkém stavu a necitlivé chování zdravotnického personálu může výrazně ovlivnit jejich psychický stav. Přítomnost neempatického či dokonce agresivního chování ze strany zdravotnického personálu může narušit proces vytváření bezpečné vazby mezi matkou a dítětem a podkopat mateřské sebevědomí. Může to vyústit v pocity bezmoci, deprese a v krajním případě také v dlouhodobější trauma či rozvoj posttraumatické stresové poruchy.
Připadá mi zásadní, aby zdravotnický personál nejen poskytoval odbornou péči, ale také zachoval lidský přístup a poskytoval maximální podporu při prožívání přechodného období, kdy se žena učí fungovat v nové roli matky. Bylo by vhodné, aby se porodnická zařízení zaměřila nejen na fyzickou, ale i na psychickou podporu maminek.
V podobné situaci může žena hledat aktivní způsoby, jak ochránit své emocionální zdraví a získat podporu. Může si například vyhledat podporu od partnera, rodiny či blízkých přátel, kteří jí poskytnou prostor pro vyjádření svých pocitů a sdílení zkušeností. V současné době si mnoho žen bere k porodu svou externí porodní asistentku, na kterou se také mohou v těchto případech obrátit. Nicméně není to cesta pro každou, překážkou mohou být finance.
Dále by mohla hledat odbornou pomoc, například konzultaci s psychologem nebo psychoterapeutem, který jí pomůže zpracovat nepříjemné zážitky a posílit její sebevědomí. Má-li žena kontakty, je vhodné, aby sis jejich dostupnost zajistila již před porodem. Je také důležité, aby o nepřijatelném chování upozornila vedení zdravotnického zařízení nebo využila možnost formální stížnosti, což může vést k zamezení opakování podobných situací u dalších pacientek.
|
Mgr. Jana Sc |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Základ je psát jim to do archu ne podle skutečnosti, ale opatrně tak aby byly spokojené sestry. Ony to asi musejí dávat do dokumentace.
Prsa Jsou opravdová svizel, to se nedá nic dělat.
Kvůli traumatu ze sester na šestinedělí jsem už nedokázala mít další dítě. (první jsem měla až ve 35) Jedna byla manipulátorka jak z učebnice.
první střet s autoritou? tak ona ta manipulace s prsy měla pacientce patrně pomoci, aby byla schopná kojit... na pokoji jsme měli taky jednu chudinku, co jí nikdo neřekl co to obnáší...
Důležité je si takové důry nebrat osobně. Dělala jsem si srandu, že vždycky slouží anděl a babizna. Jejich hlavní prohřešek byl, že se ke mě chovaly jak k onuci a házely po mě své odsudky, aniž by věděly, na koho tam plivou. Šla jsem do koupelny a sestra mě odchytla na chodbě, že mám se sebou něco dělat, když mám košili celou od krve a ať se laskavě nad sebou zamyslím. Trubka vůbec netušila, že mám v břiše dren, který stále mírně krvácel a nebylo možné zabránit prosaku. Ale budiž jim ke cti, že když si konečně přečetly mou zdravotní dokumentaci, tak přišly s omluvou a nabídkou řešení. Jenže nepříjemný zážitek už byl stejně ve mě. No, trauma z toho nemám, ale že bych si to užívala, taky nemůžu říct. Takových "nedorozumění" tam bylo pokaždé více, ale největší zážitek mám stejně z personálu, který byl milý a vstřícný a těm patří velký dík :)
Není jedno, jak se narodíme a není Jendo, jak porodíme. Jestli něco nesnáším, jsou zlé řeči jako"místo aby byla ráda, že má zdravé dítě, tak dělá problémy". Každá normální matka je vděčná za zdravé dítě. To se nevylučuje tím, že se personál na šestinedělí nesmí chovat jako personál u řezníka. Každý má právo na to, být podrážděný, protivný a otrávený. Každý kromě personálu u porodu a na šestinedělí. Kdo psychicky nezvládá hormonálně totálně vyšinuté rodičky a čerstvé matky, ať si hledá jiné zaměstnání. Za větu "nebudete kojit, máte špatná prsa, vaše vina, že dítě nepřibírá", bych dávala kriminál. A jen tak na okraj, kojení po třech hodinách, to mají ty čarodějnice z příručky z roku 1980? Kojí se na požádání a kojenec nezná hodiny. A že to jiné matky zvládají dobře a nevadí jim emocionálně vyhořelé můry z šestinedělí? Irelevantní. Každá jsme jiná a jestli personál zničí začátky mateřství jedné jediné ženě, protože má zrovna blbej den nebo nervy na pochodu, tak na tomto místě nemá co dělat. Moje poslední dítě šlo, bohužel, císařem, personál ok, ale jedna ludra se našla, která tam něco nacvičovala na prvorodičku vedle mě na pokoji. Mladá paní odvahu ji poslat k čertu neměla, já jo. Nikdo totiž nemá "prsa, se kterými fakt nejde kojit".
Asi to nechápu. Všechno proběhlo rychle, bez komplikací, nic se nepíše o tom, že by Aneta nebo dítě měli nějaké problémy, tak jaké oddělení šestinedělí? Co tam dělali a jak dlouho tam byli? V dnešní době, kdy se tvrdě prosazuje jednodenní chirurgie a člověka běžně vyhodí z nemocnice hned po operaci, aniž by je zajímalo, jak ten člověk doma přežije a jestli se má o něj kdo postarat? Proč by si Anetu s dítětem "sušili" na nějakém oddělení šestinedělí a nešla domů nejpozději třetí den po porodu? Někde posílají rodičky domů tentýž den, co porodily. Když je všechno bez komplikací.
Pravda, mohla mít zaplacenou nějakou soukromou péči, nadstandard, ale to by se k ní zase chovali jako k platícími klientovi velice mile. A řešit něco po roce, to je už vůbec dost mimo.
To neměla nikoho komu by se svěřila?? Kdyby se v porodnici chovaly ke mě špatně, tak to řeknu chlapovi a ten by směna vyběhl...já měla naštěstí v porodnici i na pokoji všechno v normě a sestřičky příjemné...jo jediný problém měla prvorodička co byla se mnou na pokoji, té totiž přišla návštěva v počtu cca 20 osob, sestra je vyhodila a ta holčina byla naštvaná, ale já byla ráda, že mám na pokoji klid.... Nemocniční personál přece ví co má dělat a co je správné a když se někdo chová nevhodně, zle atd. tak si přece můžu stěžovat a když se bojím ozvat sama, tak přece mám muže a rodinu, které se můžu svěřit a ti to vyřídí za mě ...
Hlavně by to trauma neměla v sobě živit a pořád připomínat. Raději se soustředit na zdravého synka. Některé sestry opravdu nejsou moc empatické, ale Anetě snad není 17, aby jí natvrdo neřekla, že když jí nepůjde kojit, syn holt vyroste i na umělém mléce. Nemusí si nechat všechno líbit. Nebo si ji mohla natočit mobilem a udělat porodnici na sociálních sítích prezentaci. Ale jestli se jí uleví, ať si postěžuje.
Nikdo, komu si ta žena stěžuje, tam s ní nebyl. Je to její individuální dojem. Pokud by bylo chování zdravotnického personálu až tak moc nelidské, už by si určitě někdo dávno před Anetou stěžoval a už by tam ti lidé nepracovali. Byla jsem v porodnici s druhým synem, na pokoji, i když už byl rooming-in, jsme byly tři matky a tři novorozeňata. Žádná z nás nereptala, nestěžovala si na nic pak přišla jedna paní, shodou okolností sousedka a učitelka v místní škole (už starší prvorodička) a ta lkala a naříkala na všechno při stejné péči, kterou poskytovaly asistentky jí i nám. A nikdy už rodit nebude! S takovým přístupem "od nich"! Nepomohly ani naše připomínky, že ty asistentky jsou také ženy, také rodily, měly stejné potíže. Já jsem si řekla, že na světě se každou minutu narodí asi 40 dětí a ženy rodí třeba při práci na poli. Tak si já nemůžu stěžovat, když jsem v klidu a pohodlí.
Může být ráda, že ji doktor v bolestech nedal podepsat random papír a pak ji při tom porodu nenatočil a nedal na fejsbůk. Copak neví, že matka je míň než člověk? Měla si o tom něco zjistit a žádné děti si nepořizovat, protože jakmile s nima vyleze kamkoliv mimo hřiště, tak jí budou všichni dávat najevo, že tam nemá s dětma co dělat a je úplně blbá.