Poblázněný Londýn

Hlavní město Velké Británie je proslulé svým – snad nikdy nepolevujícím – tempem, chaosem a zmatkem. Je to živel, kterému se buď podvolíte, a nebo vás převálcuje, není jiné cesty. A i kdybyste byli těmi neotrlejšími turisty, zácpu na Oxfort Street prostě nepřekonáte. A tak asi nejlepší je nastoupit do víru metropole a nechat se na chvilku svést. My to tak alespoň udělali a nelitujeme. 

Good morning and have a nice day!

Každé ráno začínáme stejně: Zastavíme se ve Starbucksu a koupíme si půl litru horké kávy s mlékem – nebo spíš mléka s kávou? –  a v Tescu snídani. Je to ale trochu jiné než u nás v Čechách: Než zaplatíme za svou ranní dávku kofeinu, všimneme si, že u pultu nabízejí zdarma použitou kávu v pytlích po kilech na hnojení zahrad a na krabičce s rajčaty si přečteme, že je sbíral předevčírem Nick a že na ně nebyla použita žádná chemická látka k dobarvování. V Hyde Parku se pak rozvalíme do stínu stromů a debužírujeme, kolem nás si kromě bezdomovců dává dvacet i manager v luxusním obleku a s notebookem pod hlavou, starší dáma, která šla vyvenčit svého pudlíka, a dvě maminy tu v klidu na trávníku přebalují ratolesti.

V Londýně za světovou kulturou

Veškeré galerie a muzea spravované státem jsou ve Velké Británii zdarma, jen u vchodu vás prosí, zdali byste nepřispěli částkou dle svého uvážení na chod instituce – když ale nemáte či nechcete, nevadí.  

V každém případě se ale připravte na jiné rozměry výstavních prostorů: My se do National Gallery vraceli dvakrát, abychom si ji důkladně prošli, není to totiž jednoduché, když nechcete vynechat Botticelliho, Leonarda da Vinci, Michelangela, Rembrandta, Velázqueze, Moneta, Van Gogha, Cézanna a všechny ty další velikány, o kterých jsme se vždycky učili samé vzletné fráze.    

Už při vstupu do světově významného British Musea je nám jasné, že do Londýna se ještě vrátíme, a z knihkupectví věhlasného muzea moderního umění – Tate Modern – musíme zase prchnout, a to čistě z pudu sebezáchovy. Neodvezli bychom totiž batohy takových rozměrů, aby se do nich vešly všechny knihy, které nás tam zaujaly. A to i v přepočtu na koruny šlo o velmi výhodné koupě. Prosadím si koupi „jen“ nádherné monografie Fridy Kahlo a knihy 500 autoportrétů.                

Král Lear

Dopředu si po internetu kupujeme lístky do slavného Globu na shakespearovskou tragédii Král Lear a na muzikál Chicago, který se hraje na londýnském West Endu, čtvrti plné divadel i nejroztodivnějších barů a hospůdek. I když je léto v plném proudu, nejde jen o turistické inscenace-atrakce.

Už jen samotná návštěva repliky alžbětinského divadla je zážitek sám o sobě. Do takzvané jámy – pit – uprostřed, která je bez zastřešení a diváci tam smí jen stát, se nacpe několik stovek turistů – jde o nejlevnější místa a v době před čtyřmi sty lety si je kupovali ti nejchudší, kteří během představení dávali nejvíce najevo, zda je inscenace baví, nebo ne – hlasitý křik, pochvalné mručení i rajčata tehdy byly brány jako adekvátní vyjádření osobního názoru na věc. Dnes je během představení klid mírně narušovaný jen tím, že z důvodu vydýchaného vzduchu nějaký ten turista čas od času omdlí, místní personál je na to ale zvyklý a situaci má okamžitě pod kontrolou.             

Dost sexy vražedkyně

Než na West Endu nalezneme divadlo Cambridge – Cambridge Theatre, chvilku to trvá. Mezitím musíme odmítnout několik prodejců zlevněných lístků s tím, že své už dávno zakoupené máme, mimochodem: Žádné z těch extra super levných míst prodávaných na poslední chvilku nebylo levnější než předprodej on-line.

Muzikál Chicago se v Londýně hraje více než deset let, Cambridge Theatre je nádherná staromilská stavba z dvacátých let minulého století, art-deco jako vyšité. Mezi řadami prochází prodejci zmrzliny a já poprvé v životě vidím na jevišti, jak má skutečně vypadat muzikál.

Všichni herci dokonale ovládají svá těla i hlasy, pro dámy není problém udělat provaz na sedmi centimetrových podpatcích, mužský sbor je přehlídka neskutečně vypracovaných těl a i tu nejmenší roli hraje stoprocentní profesionál. Divák se nedočká žádných filmových dotáček, animací, rádoby nenazkoušených vtípků, scéna není složitá ani extra barevná a i kostýmy jsou jednoduché, co ale dokáže přesně načasovaná a dokonale zvládnutá choreografie s bezchybným zpěvem, to nic jiného nepředčí.               

Páteční a sobotní večer zasvěcený alkoholu

Ve Velké Británii je běžné, že se namísto měsíčního platu dostává plat týdenní, a tak je každý pátek co slavit a každou sobotu co utrácet. Místní obklopí už v pozdním odpoledni oblíbené hospody i bary a do desáté večerní se postává kolem lokálu a popíjí. Kouřit se smí jen mimo provozovny a nemá cenu provokovat, tučná pokuta není tím nejlepším suvenýrem z Londýna.        

Pozor na slevy

Když se jen trochu rozhlížíte, brzy zjistíte, že nic není v tomhle městě tak levné, aby to třeba nemohlo být ještě levnější, tím spíše pak uprostřed léta, kdy prodejci dělají vše možné proto, abyste nakoupili zrovna u nich. U některého zboží bývají slevy tak výhodné, že vás zlákají k neplánovanému utrácení. Ve sportu na náměstí Piccadilly Circus necháváme – téměř omylem – více než dvě stě liber, sehnali jsme tady totiž přesně ty pohorky a sandály, které chceme, a to za poloviční cenu, než za jakou jsou prodávány v Čechách. Kam je v batohu narveme, na to raději nemyslíme.

Spíše turistickým zážitkem je pak návštěva veleluxusního obchodního domu Harrods, kolem kterého parkují automobily za miliony a miliony. Chanel sice nabízí neskutečné slevy, ale ani tak na šálku za tři sta nebo na sáčko za dva tisíce liber nemám. Šňůry perel naházených ledabyle do výprodejové krabice ještě stále cenově překračují částku, za kterou žiji v Čechách měsíc, a sklenička nakládaných hřibů tu stojí jako jinde třicet kilo sušených. Nic naplat, tady kreditní kartu provětrávat nebudu.           

Metropole Londýn za rohem

Londýn je velkorysé město. Na lavičce vedle sebe sedí kojící černoška, dvě důchodkyně, bezdomovec, vrcholový manager s mobilem v ceně nákladního auta i kluk s červenými vlasy a krysou na rameni. No a co? Však se to všechno nějak srovná, proč by taky ne. Má to tu hodně co do sebe, a když mávnete rukou nad nějakou tou dopravní zácpou, kdy v kolonách stojí desítky červených dvoupatrových autobusů a černých troubících taxíků, bude vám tu dobře – někomu víkend, někomu týden, někomu dlouhé měsíce, Londýn je prostě živel a je jen na vás, zda přistoupíte na jeho pulzující atmosféru, a nebo si raději najdete nějaké jiné příhodnější místo pro vaši dovolenou.

V každém případě hlavní město Velké Británie je od Čech vzdáleno jen několik málo hodin a je toho moc, na co se tam dívat. Tak co vy na to? Jedete?