b84892cc01907-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Když se při prvním těhotenství ukázalo, že čekáme holčičku, bral to manžel ještě docela sportovně. Chtěl sice prvorozeného syna, ale uklidnilo ho, že máme případně ještě další pokus. Když se nám i podruhé narodila holka, už byl viditelně zklamaný a přemluvil mě ještě k jednomu dítěti. Jenže teď máme doma holčičky tři a manžel svůj sen o synovi nehodlá vzdát,“ tvrdí Blanka.

Tu ovšem tři těhotenství a tři porody poměrně vyčerpaly, stejně jako péče o tři děti. A přestože by si taky přála syna, znovu už se do toho z mnoha důvodů pouštět nechce. Jedním z nich je samozřejmě možnost, že by to i počtvrté mohla být holka, a tak by si manželé moc nepomohli.

„Mirek zná můj postoj, ale pořád mě přesvědčuje o tom, jak cítí v kostech, že tentokrát by se mu povedl kluk. Několik měsíců se mě snažil zlomit, ale když jsem se nedala, přišel se zcela novým a za mě úplně pitomým nápadem. V práci se prý bavil s jednou kolegyní, která by nám to čtvrté dítě za nějakou sumu klidně odnosila. A ještě to vyšperkoval tím, že bychom ani nemuseli na žádnou kliniku. Prý by se oba obětovali a vyspali se spolu. Kdyby to byl kluk, dala by nám ho, a kdyby náhodou holka, nechala by si jí a my bychom jí přispívali na život,“ vypráví Blanka o nápadu svého muže. Ten podle ní ani neví, jak takové případy řeší či neřeší legislativa, co by bylo případně potřeba zařídit apod. Myslí si, že prostě svou kolegyni oplodní, po devíti měsících si od ní vezme dítě a bude to vyřešené.

„Myslela jsem si, že je Mirek docela inteligentní člověk, ale po tomhle mám docela vážné pochybnosti o jeho psychickém zdraví. Když to navrhl, děsně jsem se s ním pohádala a od té doby to naštěstí znovu nenadnesla, ale i tak mě trápí, že ho něco takového vůbec napadlo,“ uzavírá Blanka.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka 

Každá žena má zjednodušeně řečeno jinou mateřskou kapacitu, která nemusí přímo souviset s ekonomickým zajištěním nebo kvalitou rodičovské kooperace s otcem dětí. Blanka si uvědomuje, že její kapacita matky tří dětí je naplněna, a tedy touha jejího muže po synovi je motivována hlavně jeho potřebou. 
 
Zplodit mužského potomka je vnímáno jako úspěch a nezbytnost již v dávné historii, kde však toto bylo podloženo nutností především z důvodů přebírání moci, předávání rodových majetků a společenských statusů a pokračování rodových jmen. Dalším zděděným pokynem je ono známé - “zásad strom, postav dům a zploď syna…“ 
 
V dnešní době, kdy vzhledem ke klesající plodnosti je každé těhotenství a porod zdravého dítěte životní výhrou, kdy rozhodnutí mít děti je u zodpovědných párů otázkou finančního zabezpečení a možností adekvátního bydlení, je luxus mít více dětí. 

Přes to touha po mužském potomkovi u mnoha mužů přetrvává. Odpovědí na jejich touhu může být mnoho. Muži očekávají od synů vzájemnou identifikaci a předpokládají snadnější navázání vztahu. Další motivací může být i předpoklad naplnění jejich vlastních ambicí a ideálů. A často to může být i obava z nedostatečného citového navázání s dcerou, které se promítá díky společenským stereotypům. 
 
Bohužel k vlastní škodě, protože otec má pro dceru nenahraditelné úkoly, v rámci budování ženského sebevědomí a očekávání ve vztahu k mužům díky zdravému modelu lásky a podpory. 
 
Znám mnoho mužů, kteří jsou vůči svým dcerám ke svému velkému překvapení mateřštější než jejich matka. A tento vztah, pokud je plně a s láskou prožíván, je velkou životní výhrou pro všechny. Nápad Mirka je zcela nesmyslný, nejen legislativně, ale i v rámci osobního vztahu s kolegyní. Na místě Blanky bych zpozorněla, zda se do Mirkovy touhy po synovi nepromítá ještě touha jiná, zatím vědomě nepřiznaná. 

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.