Zdroj foto: Wikimedia Commons
Těžko bychom ve šlechtických kruzích konce 19. století našli šťastnější rodinu, než byla ta arcivévody Františka Ferdinanda d’Este a vévodkyně Žofie Hohenbergové. Manželé žili se svými třemi dětmi na zámku Konopiště a užívali si klidný život stranou ruchu vídeňského dvora, až do osudných výstřelů při sarajevském atentátu, které zazněly 28. června 2014. Během jediného dne se zásadně změnily nejen dějiny Evropy, ale také životy tří dětí, které přišly o rodiče a brzy také o milovaný domov a zázemí.
Pohádkový život na Konopišti
Ačkoli byl František Ferdinand d´Este přísný a náročný na všechny kolem sebe, v soukromí byl podle dobových svědectví úplně jiný. Miloval své děti, ženu i rodinný život. Se svými blízkými trávil hodně času a snažil se, aby jeho děti nežily jen podle starých pravidel aristokratického světa. Děti byly vychovávány sice přísně, ale laskavě, trávily hodně času venku a celkově měly k rodičům mnohem blíž, než bylo tehdy mezi šlechtou obvyklé. O to bolestnější bylo, když se dozvěděly, že jsou jejich rodiče po smrti. Ten moment pro ně znamenal hlubokou ránu, již částečně zacelila péče rodinného přítele Jaroslava Thuna, který se ujal jejich opatrovnictví sirotků. Válku ale prožily děti ještě relativně v klidu na Konopišti. To však mělo brzy skončit.
Habsburkové, nebo Hohenbergové?
Životy dětí ovlivňoval vždy jejich původ. Nepatřily totiž mezi Habsburky, ale byly po matce pouhými „von Hohenbergy“. To byl titul jejich matky Žofie (původně hraběnky Chotkové), který získala po sňatku s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem. Ten si totiž manželství s milovanou Žofií doslova vyvzdoroval i za cenu toho, že bude sňatek považován za morganatický. Znamenalo to, že jeho žena nebude niky považována císařským dvorem za jeho rovnocennou manželku, nebudou jí prokazovány žádné pocty a jejich děti nebudou mít následnická práva. I to byl důvod, proč se rodina uchýlila do Čech na konopišťské panství, daleko od intrik císařského dvora. Jenže v Čechách byla rodina následníka trůnu prostě považována za nenáviděné Habsburky.
Společenská nálada vůči rakouské šlechtě byla obecně velmi nevraživá a média líčila Františka Ferdinanda v tom nejhorším světle. Údajně to byl právě on, kdo zosnoval s německým císařem Vilémem II. válku. Přitom byl ve skutečnosti rozhodným odpůrcem válečného konfliktu, jenže to už nikdo neřešil. Pro Čechy byly děti následníka zkrátka Habsburkové a byl jim proto podle zákona nově vzniklého Československého státu majetek skonfiskován. Tím přišli Žofie, Max a Ernst také o Konopiště. Správce panství jim v dubnu 1919 dal bez předchozího varování pár minut na to, aby se sbalili a odjeli. Každý si směl vzít dvacetikilový kufr pouze s pár kusy oblečení, český personál pečlivě zkontroloval, aby děti neodvezly žádné cennosti. Nesměli si vzít ani fotografie rodičů, o špercích, vzácných historických zbraních či osobních věcech rodičů nemluvě.
Odchod do Rakouska a druhá světová válka
Maxmilián a Arnošt odešli do Rakouska, kde je ale také nevítali zrovna s otevřenou náručí. Vlastně je nikdo nepovažoval za Habsburky. Byli to sice potomci následníka trůnu, ale nikoho nezajímali. Jako Hohenbergové žili každý na svém panství, oba vystudovali a prosazovali monarchii. Ostře také vystupovali proti nástupu fašismu a Hitlerovi, což se jim stalo osudným. Nejenže jim po anšlusu Rakouska nacisté zabavili veškerý majetek, ale oba bratry deportovali do na počátku dubna 1938 do koncentračního tábora v Dachau. Zdejší podmínky Maxmilian i Ernst přežili, ale jakožto příslušníci šlechty se setkali s mimořádně nelidským zacházením, když je dozorci nechávali například vykonávat ty nejhorší možné práce včetně mytí latrín. Max se na svobodu dostal na sklonku roku 1940, Ernst byl propuštěn v roce 1943. Maxmilián se dal na konci války na politickou dráhu, vykonával v Arstettenu funkci starosty, až do svých 60 let, kdy podlehl infarktu. Jeho bratr se nedožil ani padesátin.
Žofie se dožila vysokého věku
A co se stalo s krásnou princeznou Žofií, která byla tolik podobná svému otci? Žofie zůstala v Čechách a krátce po 1. světové válce se vdala. V roce 1920 si vzala hraběte Nostice-Rienecka a porodila mu čtyři děti - tři syny a dceru. Její život poznamenala druhá světová válka, během níž přišla o své dva syny, kteří se hlásili k německé národnosti, a tak museli narukovat k wehrmachtu. Útěchou jí byla dcera a nejmladší syn, kteří válku přežili. Po válce Žofie odešla do Štýrska, kde žila až do své smrti. Zemřela v úctyhodných 89 letech a ještě krátce před smrtí navštívila Konopiště, kde prožila se svými rodiči a bratry krásné dětství.
Zdroj: Dotyk.cz, Idnes.cz, kniha Ve službách konopišťského pána (Lukáš Pavlík, vydavatelství Posázaví, 2013)
Nový komentář
Komentáře
28. června 2014?
Ale český personál nezachoval moc dobře, nedovolit dětem si vzít ani fotku rodičů, že by na ně byli páni zlí?