Foto: Shutterstock
„Rodiče na tom v poslední době nebyli zdravotně dobře. Nejprve zemřel tatínek a po několika měsících ho následovala i maminka. Částečně to bylo určitě způsobené i žalem. O tom jsem přesvědčená. Skoro celý život jsme žili pod jednou střechou a navzájem jsme si pomáhali. Oni mi podali pomocnou ruku, když mě několik měsíců po svatbě těhotnou opustil můj tehdejší manžel a já jsem se o ně zase snažila pečovat ve stáří. Dosud jsem ale netušila, že tenhle náš blízký vztah byl dlouhé roky trnem v oku mému bratrovi,“ popisuje Jolana.
Ta tvrdí, že jakožto matce samoživitelce se jí rodiče samozřejmě snažili všemožně i finančně pomáhat. Hlavně v začátcích, kdy nemohla chodit do práce, protože se o dceru starala. Snažili se nezapomínat ani na jejího bratra, ale ten od nich pomoc nikdy nepotřeboval. Na děti nikdy nebyl sám, v práci se mu vždycky dařilo a nezdálo se, že by od rodičů něco chtěl. Navíc si s nimi nikdy nebyl tak blízký jako Jolana a ani před smrtí se o ně moc nestaral. Jednou za čas dorazil s rodinou na zdvořilostní návštěvu, ale to bylo všechno.
„Když se po smrti rodičů spravedlivě vyrovnalo dědictví, brácha za mnou přišel ještě s tím, že bych mu měla ze svého podílu proplatit ještě nějaké peníze. Částku ať prý navrhnu a on mi řekne, jestli to považuje za dostačující, nebo ne. Nejdřív jsem vůbec nerozuměla, co to má znamenat a za co bych mu měla platit, ale potom z něj vylezlo, že se kvůli mně celý život cítil jako méně milované dítě. Že mě rodiče mnohem víc podporovali, víc mi projevovali lásku a žili jsme ve společné domácnosti, takže mi toho určitě dost platili, když jsem byla ta matka samoživitelka. Včetně prý třeba potravin, jogurtíků pro dceru apod.,“ líčí Jolana.
Ta si nejprve myslela, že si bratr dělá legraci, ale ukázalo se, že to myslí smrtelně vážně. Na Jolaně samozřejmě nemůže nic vymáhat, ale požaduje po ní, aby mu v rámci zachování jakžtakž dobrých sourozenecký vztahů nějaké peníze dala. Sám přitom nežije v žádné nouzi, takže to není o tom, že by je nutně potřeboval.
„Samozřejmě jsem mu řekla, že si nemyslím, že bych mu měla něco platit. To ho vytočilo doběla. Strašně na mě řval a nechybělo málo a snad by na mě i fyzicky zaútočil. Potom prásknul dveřmi a od té doby jsem ho neviděla. Pořád mi ale posílá hnusné smsky o tom, že čeká na svoje peníze. Vůbec netuším, co si počít,“ uzavírá Jolana. 
Paní Jolana je ve svízelné situaci. Neušila, že její bratr na ni celý život žárlí a že žárlí především na to, že jí rodiče pomáhali a podporovali ji v době, kdy měla malé dítě a byla na všechno sama. Na druhou stranu, bratr už se zapomněl podívat také na to, že naopak paní Jolana se až do smrti starala o své rodiče. S nevraživostí bratra právní řád nepočítá a jediný způsob, jakým se vyhnout útokům bratra je možnost upozornit jej na stalking a trestnost takového jednání. Ale vzájemné vztahy to opravdu nenapraví. Nicméně bylo by možná také dobré upozornit bratra na to, že na jakékoliv finanční vyrovnání nemá nárok, protože v rámci dědického řízení soud, potažmo notář, vycházel z občanského zákoníku a z řízení pravděpodobně vůbec nevyplynulo, že by bratr paní Jolany chtěl cokoliv započítat na její dědický podíl. Její dědický podíl byl, pokud dědila ze zákona, stejný jako jejího bratra a bratr měl možnost požádat soud, aby provedl započtení na její dědický podíl odůvodněním, že by byl jinak on, jako nepominutelný dědic nedůvodně znevýhodněn.
Je třeba říci, že k obvyklým darováním se v takovém případě vůbec nepřihlíží a je také třeba zdůraznit, že podmínky pro započtení nebyly dány a bratr by si to měl zásadně uvědomit. Jestliže však tyto námitky na započtení nevznášel v rámci dědického řízení, které je ukončeno, nemá právo vůbec na nic. Jedině řešení pro paní Jolanu, aby měla klid je, nečíst bratrovy SMS zprávy.
Zdroj: respondentka Marika, JUDr. Jaroslava Šafránková (ak-safrankova.cz)
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jestliže rodiče za jejich života věnují potomkovi něco většího - nemovitost, auto, větší částku peněz, tak se to dá při dědickém řízení uplatnit jako zvýhodnění jednoho z dědiců. Obvykle existují smlouvy, zápis v katastru, záznam banky o převodu částky a podobně. Sice není jisté, že to bude bráno v potaz, bylo už mnoho případů, kdy měl ten dědic prostě pech a notář to neřešil, ale pořád je to šance. Dá se s tím jít k soudu, v krajním případě. Ovšem když se jedná o pomalé a plíživé sponzorování a protežování jednoho potomka, které trvá léta, nabaluje se to zhusta už od puberty, kdy dítko sice nedostane žádný jednorázový veledar, ale denně za něj rodiče platí běžné životní náklady nebo ho nechávají u sebe zdarma bydlet, kdykoli se mu něco nepovede, tak to za něj rodiče dají do pořádku, často i zaplatí za něj dluhy, všemožně mu umetají cestičku a na druhého potomka či více dalších dětí se hledí jako "oni to nepotřebují", tak takový nárok se těžko bude uplatňovat při "spravedlivém" dědickém řízení. Podle zákonů bratr z článku nemá žádný nárok na nějaké finanční vyrovnání, a osobně bych to takto nikdy neřešila. Nicméně je zjevné, že to spravedlivé nebylo a není. Natož aby to nějak podpořilo sourozenecké vztahy, které dle článku jsou již mnoho let na bodu mrazu. Patrně odpadnou i ty dosavadní zdvořilostní návštěvy. Jenom bych byla zvědavá, kdo bude Jolaně umetat tu životní cestičku teď, když rodiče už nejsou a bratr se na to zajisté může vykašlat.
A jakpak, Jolano, vypadá to spravedlivé rozdělení? Spravedlivé z tvého pohledu :D. Já bych se tedy absolutně vyprdla na to, chtít dodatečně něco vyplácet, ale jak čtu "když se spravedlivě vyrovnalo dědictví", tak jsem si absolutně, naprosto jistá, že tam spravedlnost nejenže byla slepá, ale také přímo nepřítomná. Takovéto "pěkné spravedlivé" jsme zažili v rodině, teta mojí matky a její představa o spravedlnosti. Syn žil od své svatbě v dvougeneračním domě rodičů, celý život na nich akorát tak parazitoval, vše platili napůl nebo rodiče už i v hlubokém stáří třeba 3/4, nebylo nad něj, jelikož jim POMÁHAL. Dcera se vdala, takže klasické rozdělení, syn vše, protože se STARÁ, dcera prd, protože je vdaná (že je syn ženatý, bylo irelevantní). Během života starých bylo převedeno vše na syna. Dům, pozemky, a to dost velké pozemky. Jak umřeli, dcera si sama zjišťovala, kdy je dědické řízení. Dědit ale nebylo co. Hotovost v domě prý nebyla, ačkoli jsme věděli všichni, že si staří nechávali důchod vyplácet hotově a žili skromně. :) Takže tady to "spravedlivé rozdělení", s tím si, milá Jolano, můžeš mávat kolem, ale nevěřím ani slovo, že bylo spravedlivé. Podle mne, a samozřejmě se mohu mýlit, jsi byla celý život solidní vysavač jejich financí a podpory zhora zdola, na rozdíl od bratra, který si zařídil život lépe, a zodpovědněji, viz tvůj dárce spermatu a jeho role. ;) Nijak neschvaluji to, že tě bratr nějak dusí, ale dokázala bych pochopit, že mu už mohly bouchnout saze.
O dědictví rozhodl notář, oba dědicové museli být přítomni. Rozhodnutí notáře pak schvaluje soud. Bratr požaduje, aby mu sestra něco - podle jeho uvážení - dala ze svého. Chtít může. Ona mu nic dávat nemusí. Pokud jí bude vyhrožovat po SMS - to je žalovatelné.
Něco podobného s bratrem mě teprve čeká. Tatínek odmítl bratrovi dát cokoliv nemovitého. Dokonce před svědky prohlásil, že to radši věnuje psímu útulku. Já chtěla napůl. Potom jsem souhlasila, že dům přijmu, když bratrovi dají peníze. Rodiče měli hospodářství a moje rodina musela pravidelně pomáhat. Nebyl čas na dovolenou ani na krátké výlety, vždy byla důležitější práce. Tomu se brácha vyhýbal. Přijel 3x za rok... Vánoce a narozeniny obou. Přesto mu rodiče s průšvihy vždy pomohli. Třeba když rozbil auto, které potřeboval k práci, hned mu koupili nové a další nutné výdaje na které zrovna neměl. Tatínek to pokaždé podmínil, že mu bude brácha jezdit pomáhat a to se nikdy nestalo. Zato my tam nastupovali jako pracovní četa pravidelně. Je fakt, že se děti tak naučily přístupu k práci a nevadí jim to doteď. Tatínek v lednu zemřel, notářské vypořádání ještě není. Bratr už mi řekl, že jsem mu ukradla domov.
Myslím, že se bratr moc pěkně odkopal. Dobře, že za sebou práskl dveřmi. A tak by to mělo i zůstat.
Je jedno jaké má kdo rodinné vztahy, mohou být klidně i sebelepší, ale jakmile jde o dědictví, tak je každý proti každému bez ohledu na to jaké ty vztahy byly než nějaké dědictví proběhlo. To už jsem viděla hodněkrát jak ve své rodině, tak i u cizích, jakmile jde o to co kdo zdědí a hlavně když jde o peníze, tak nikdo na rodinu nehledí, každý jede sólo a je mu jedno co bude s ostatními.... Pokud chce někdo klid, tak od nikoho nic nebrat a starat se jen o sebe.
K příběhu - z článku moc nevyplývá, jestli ten bratr uplatnil při dědickém řízení nějaké nároky a námitky. Jolana tvrdí, že vypořádání dědictví bylo spravedlivé, bratr má zjevně odlišný názor, ale nevíme, jak to přesně proběhlo a jestli případné bratrovy nároky nebyly smeteny ze stolu, to bych pak i chápala jeho chování, do jisté míry. Jednoho to naštve. Velice pravděpodobně jsou ty pocity oprávněné, Jolana bydlela u rodičů, protože nepracovala, tak jim nejspíš nic neplatila, žádný nájem, naopak oni ji víceméně živili i s jejím dítětem, a je pěkné, že jim to vracela svou péčí o ně v posledních měsících jejich života, ale to bych pokládala za samozřejmost, ne za zásluhu. Ovšem tohle se dost blbě dá uplatnit jako nárok při dědickém řízení. Vlastně není způsob, jak to doložit a "vyúčtovat", takže bratr má smůlu, z právního hlediska nejspíš neměl šanci. Ale řešit to nějakým domáháním se peněz... to fakt nestojí za to. Na jeho místě bych si řekla, že peníze budou a my nebudem, že kolikrát člověk přijde v životě i o víc, a omezila bych kontakt se sestrou na vánoční přání jednou do roka. To je dostačující společenská zdvořilost.
To je taková klasika, no. Ten potomek, který je prakticky bezproblémový, všechno zvládá, žádnou pomoc od nikoho nežádá a normálně funguje, ten často - ne vždy, ale je to velmi často k vidění - dostává méně zájmu, péče, pozornosti atd. protože logicky proč, že jo. Všechno je v pořádku a není co řešit, tak pohoda. A ten, co pořád něco vorá, potácí se od průšvihu ke katastrofě, brečí, jak se mu nedaří, a domáhá se soucitu a pomoci, no tak ten obvykle tu pozornost a péči dostává ve zvýšené míře, protože je chudáček a musíme mu pomáhat. Což pochopitelně může vést k výše popsaným koncům. Upřímně - život není spravedlivej, ale má cenu se domáhat nějakého vyrovnání nebo odškodnění? Za tu cenu, že pak bude dotyčný taky chudáček? Silná osobnost toho nemá zapotřebí. Dokáže se povznést nad nespravedlnost lidskou.
..tak jen podle nadpisu...ani se moc nedivím, že byl méně milovaným dítětem, když si vynucuje na někom něco, na co nemá nárok a to ani morální, protože ta sestra za to ani nemůže.
Paní Jolana se jako většina sester svých bratrů starala o rodiče víc. Je to spíš dcera, kdo uvaří, uklidí, vypere, umyje. Paní Jolana nám ale nenapsala tu klíčovou informaci o spravedlivém dědictví. Což je docela důležité pro naše reakce. Pokud bylo půl napůl,pak co komu dali rodiče za života, byla snad jejch volba. A ona jim tu pomoc s dětmi vrátila svou péčí. Jestli zdědila vše o a, protože je ta potřebná a byla ta pomáhající, pak tedy ...je situace jiná. Rodiče nikdy asi neměří svým dětem úplně stejně. Protože vždycky je nějaký potomek na tom hůř, tak spíš pomůžou jemu. Taky je pro ně snaze omluvitelné , že pomáhají tomu, koho mají radši. Kdo to s nimi líp umi. Zažila jsem dost nespravedlnosti, nekomentuju. Jenomže jak se říká, jednou je člověk nahoře, jednou dole. I úspěšnější dítě se může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc od toho méně úspěšného. Jeden nikdy neví, co přijde. A proto by měli bratr a sestra držet při sobě a být rádi, že jim tady zůstal sourozenec. Jeden nikdy neví, kdy ho budou potřebovat.
Nic mu nedávej. Kdyby nechtěl od svého blbého nápadu ustoupit, vyúčtuj mu péči o rodiče. Každý krok je finančně oceněn, i to obyčejné podání léků.
Ještě se bude divit. Kdyby to chtěl dát k soudu, ostrouhá. Nemůže ti po dvaceti nebo kolika letech účtovat jogurty, pitomec.