Její snaše Dagmar už ovšem dochází trpělivost, jenže neví, jak má staré ženě dát najevo, že její chování už překračuje všechny meze a hraničí s šikanou. Manžel totiž nemá chuť cokoli řešit a svou maminku spíš brání.  

Foto: Shutterstock

„Moc mě mrzí, že manžel přišel o tatínka a tchyně o manžela. Chápu její zármutek, nechci být necitlivá, ale každé truchlení musí jednou skončit. Nejde se donekonečna utápět ve smutku a depresi, a ještě dělat druhým lidem ze života peklo. Tchyně se před smrtí o manžela starala a s jeho odchodem jako by se veškerá náplň jejího života smrskla jen na nás. Problém je i v tom, že bydlíme v jedné ulici. Zdálo se to jako praktické řešení, protože děti to mají blízko k babičce, my jí můžeme nosit nákupy apod., ale poslední dobou je to hrůza,“ svěřuje se Dagmar.

Podle ní se na ně tchyně až nezdravě upnula a doslova na nich visí. Neustále si vymýšlí nové a nové problémy. „Támhle potřebuje něco podat, tady něco koupit, seřídit televizi, kterou si rozladila. Je to pořád něco, přitom dřív všechno normálně zvládala. Volá nám třeba i v jedenáct večer, že něco strašně potřebuje. V tu dobu už většinou spíme a manžel vždycky vyskočí z postele a zhrozí se, že se mamince něco stalo. Vždycky je to ale jenom nějaká blbost typu, že slyšela strašidelné zvuky,“ popisuje Dagmar.

Tchyně hřeší také na to, že bydlí blízko rodiny svého syna. Pravidelně se u nich doma zjevuje bez ohlášení a tráví tam dlouhé hodiny. Dagmar i jejímu muži je trapné Milenu vyhodit, a tak s ní třeba jen za společného mlčení sedí v kuchyni.

„Poslední kapkou je snaha zasahovat nám do výchovy dětí. Před nimi ze sebe dělá zlatou babičku, co jim všechno povolí, ale za rohem má tendenci mi říkat, co všechno dělám špatně a že bych měla být přísnější a kdesi cosi. Upozorňuje mě i na to, jak se mám chovat ke svému manželovi, jejímu synovi. Co mu mám uvařit, že svíčkovou má nejradši podle jejího receptu, že trenýrky je třeba pořádně přežehlit a že musím dohlédnout na to, aby se do práce teple obléknul, protože by mohl nastydnout. To jsou ale věci, u kterých manžel není. Před ním se přeci jen trochu krotí. Když si mu postěžuju, že už to přehání, řekne, že ví, že je to s ní těžké, ale musím prý chápat, že už má na světě jen jeho. A on že je rád, že má aspoň maminku,“ uzavírá Dagmar své vyprávění.

Jak to vidí terapeutka Lenka Matoušová ze Servisu vztahů? 

Jedná se o velmi složitou a citlivou situaci, jelikož matka/tchyně ovdověla relativně nedávno a logicky hledá podporu u svých nejbližších. Je to velmi těžké pro obě strany, obzvlášť však pro matku/tchyni, která zůstala najednou sama. Od rodiny syna to určitě vyžaduje velkou dávku trpělivosti a víru v to, že čas pomůže trochu zhojit a obrousit matčinu bolest ze ztráty manžela. I v dané situaci je určitě možné vyjednat a nastavit nějaká pravidla vzájemného fungování. Je však vhodné postupovat velmi citlivě a ohleduplně. Pokud má maminka svou práci, přátele a koníčky, lze ji podpořit v tom, aby do svého života zapojila co nejvíce z toho, co ji kdysi bavilo a aby obnovila vazby i s lidmi mimo svoji nejbližší rodinu. Pokud však toto z nějakého důvodu nejde, mohl by v dané situaci pomoci zkušený odborník – terapeut, který maminku podpoří v tomto extrémně těžkém období jejího života.

Co když tchyně nebude stanovená pravidla dodržovat?

Bylo by vhodné se domluvit na takových pravidlech, se kterými bude maminka předem souhlasit. Poté je možné se odkazovat na vzájemnou dohodu a jemně, avšak asertivně dodržování pravidel vyžadovat. Je vhodné vyjadřovat pochopení pro těžkou situaci, kterou maminka prochází a nabízet pomoc odborníka či jakoukoliv jinou pomoc, která by jí pomohla dohodnutá pravidla dodržovat.  

Čtěte také:

Reklama