gr.jpg
Foto: Shutterstock

Přirozeně otěhotnět se Klára s manželem snažila šest let. Během této doby vyzkoušeli řadu možností od hormonální jógy, přes bylinky, včetně tradiční čínské medicíny. Absolvovali také základní lékařské vyšetření, podle kterého byli oba v pořádku. Odmítli ovšem invazivnější testy, jako je třeba kontrola průchodnosti vejcovodů. Do toho se Klára pouštět nechtěla. I přes zkoušení se ovšem páru počít nedařilo.
 
„Umělé oplodnění jsme absolvovat nechtěli. Své tělo mám ráda a nedovedu si představit, že bych ho ničila dávkami hormonů, odebíráním vajíček apod. Nelíbí se mi ani finanční částky a sterilní lékařské prostředí. Ale každý má svou cestu a já to plně respektuji,“ popisuje Klára.  
 
Když se tedy s manželem rozhodovali, co dál, vynořilo se před nimi téma adopce. Společně došli k závěru, že by rádi poskytli domov děťátku ve věku do jednoho roku. Městský úřad s žádostí o osvojení Klára poprvé kontaktovala v květnu 2021, těsně před jejími dvaatřicátými narozeninami. Za týden následovala první schůzka se zástupci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Byla poměrně krátká a manželé na ní získali dokumenty k vyplnění a základní informace o celém procesu. Hned další týden následovala návštěva sociální pracovnice u nich doma.

Po odeslání všech potřebných dokumentů absolvovali přípravu na osvojení pod záštitou organizace Dobrá rodina. Ta trvala od září do prosince. Nechyběla samozřejmě ani psychologická posouzení. Po osmi měsících od zahájení celého procesu byla rodina zařazena na listinu čekatelů o osvojení a čekala, až jim jednoho dne zazvoní telefon. Už v průběhu příprav začali manželé postupně nakupovat věci do výbavičky.
 
„Čekání může trvat dva měsíce, ale klidně taky tři roky. Žadatelů je hodně a dětí málo. Nám ovšem telefon zazvonil už letos v lednu. Trvalo to skoro stejně dlouho jako těhotenství. Tak brzy volali nicméně proto, že jsme si se žádostí o osvojení podávali i žádost o pěstounství. Od pěstounství se dá v našem případě přejít k osvojení, o které si určitě zažádáme,“ popisuje Klára.

Za měsíc si manželé domů přivezli šestitýdenní holčičku. Ještě před tím Kláru samozřejmě napadaly i myšlenky, jestli bude mít děťátko ráda jako vlastní. S prvním pohledem do jejích očí se ale rozplynuly. 

„Když jsme si holčičku přivezli, byl to kolotoč emocí. Naprostou euforii střídal i strach, abychom vše dělali správně. Naštěstí jsme se na sebe naladili brzo a strach odešel. To ale myslím zažívá každá maminka, která si přiveze děťátko z porodnice, jen my jsme si ho přivezli od přechodné pěstounky,“ říká Klára.

K prohloubení vztahu mezi maminkou a děťátkem praktikuje Klára také takzvané adoptivní kojení. Pravidelně si přikládá děťátko k prsu, stimuluje prsní žlázy a užívá bylinky k rozjetí laktace. Zatím se jí ovšem laktace nerozběhla, a tak holčičku krmí při přiložení k prsu přes cévku. 

Momentálně jsou holčičce tři měsíce, právně volná k adopci bude ve věku 4,5 měsíce. „V šestinedělí může dát biologická matka první souhlas s adopcí, ale potom má ještě tři měsíce, kdy může své rozhodnutí odvolat a projevit o dítě zájem. Zatím máme holčičku v pěstounské péči a pokud bude biologická matka chtít, může ji vídat na takzvaných asistovaných kontaktech. V případě, že by zažádala o svěření do péče, musela by prokázat, že je schopná se o ni postarat a má pro ni vše zajištěné. Pokud by k tomu došlo, může to znamenat, že holčičku už neuvidíme. Ale strach z toho, že by něco takového skutečně nastalo, nemám,“ tvrdí Klára.
 
K rodině má na kontrolu chodit jednou za půl roku sociální pracovnice z OSPOD a jednou za dva měsíce je jako pěstouny navštěvuje také sociální pracovnice z jejich doprovodné organizace. V následujících měsících budou manželé žádat o předadopční péči a posléze konečně i o adopci.

Zdroje: autorský rozhovor s Klárou, Instagram Pěstounská maminka

Čtěte také:

Reklama