Přečtěte si, jakou hrůzou si prošla Milena L., když se rozešla se svým dlouholetým přítelem - v hlavě jí všechno šrotovalo, tak nedávala moc pozor na silnici a podařilo se jí srazit malou cyklistku.
Máte noční můry? Tu, která brázdila snění Mileně L. bych nikomu nepřál. Milena na ten zážitek nadosmrti nezapomene - její noční můra totiž vyvstala ze zcela reálné situace...
Moje noční můra
Pršelo. Blesky křižovaly nebe, na vozovku bušily těžké kapky a já seděla za volantem a po tvářích se mi kutálely horké slzy. Po šesti letech kompromisů, odkladů a provizorních řešení mi Pavel řekl, že asi nakonec opravdu nebudu ta pravá. „Tu pravou“ už si totiž našel. Mariska, žena s velkým Ž, která kvůli lásce s velkým L opustila i nemilovanou práci a následovala hlas kdysi mého Pavla. Podváděl mě s ní skoro rok, teď je těhotná a svatba je na spadnutí. Jsem prý srdečně zvána! Srdečně!!!
Po letech, kdy jsem vše obětovala našemu vztahu, jsem zůstala sama, opuštěná a úplně bez perspektivy. Z šesti let společného života mi zůstal odkapávač a láhev vína, kterou jsme si dovezli z Paříže. Tu už spolu nevypijeme. Nikdy...
Nový záchvat pláče mě ohnul přes volant a já jen koutkem oka zahlédla červenou přilbu se sedmi tečkami. Dodnes netuším, jestli cyklistka drobně vybočila, anebo jsem naopak strhla volant já. Vozovka byla kluzká a vše bylo záležitostí okamžiku. Drobné tělíčko přeletělo přes řidítka a já najednou v hrůzném detailu viděla světlé vlásky, vyděšené šedé oči i mateřské znaménko na bradě. Děvčátko zůstalo ležet na krajnici a já se nebyla schopna pohnout.
Poprvé jsem pochopila, co je to opravdový záchvat paniky. Slyšela jsem svůj zajíkavý dech, mé srdce temně rezonovalo v hlavě a ty rány znemožňovaly myšlení. Chtěla jsem jediné, utéct, nechat to všechno za sebou a někde se ukrýt. Vlastně ani nevím, jak jsem šlápla na plyn a nechala za sebou jízdní kolo i drobnou postavičku pohozenou jako látkového maňáska.
Peklo nejsou ti druzí, peklo jsme my sami. I když jsem na celou událost vzpomínala jako na nějaký podivný sen, otravovala mi každý nádech představa mrtvé holčičky, kterou nad ránem najdou u silnice. V duchu jsem viděla její rodiče, kteří zastýlají prázdnou postýlku a v rukou svírají už nepotřebného medvídka. Jsem vrah, jsem vrah a zabila jsem dítě!
Přestala jsem jíst, spát a do práce jsme chodila pěšky. Řízením krutého osudu jsem ale vždy musela jít kolem místa, kde se celá tragédie udála. Nějaký cynik tam zjevně nalepil jakousi amatérskou reklamu.
Nebyla to reklama! Na blízké třešni visel bílý papír a na něm stálo:
PROSÍME SVĚDKY DOPRAVNÍ NEHODY Z 23.3., PŘI KTERÉ VOZIDO SRAZILO CYKLISTKU, ABY VOLALI NA ČÍSLO...
... a pod výzvou byla připojena fotka usměvavé dívčí tváře s pihou na bradě. V černobílém provedení to celé vypadalo jako parte.
Krev se mi nahrnula do tváře. Všechno je to pravda, dívka je mrtvá nebo nadosmrti zmrzačená, musím se jít udat na policii, jinak celá ta hrůza nikdy neskončí.
Vůbec netuším, jak dlouho bych tam stála, kdyby mě nevyrušil čísi hlas. Trhla jsem sebou a údivem vykřikla. Za mnou totiž stála drobná světlovláska s pihou na bradě, opírala se o jízdní kolo, přilbu-berušku měla pověšenou přes řídítka a na něco se mě ptala. Byla živá a zdravá! Roztřásla se mi kolena a s pláčem jsem se bezmocně sesunula do trávy. Mezi slzami jsem se jí pak přerývavě doznala.
Breptala jsem páté přes deváté, vyzvala, ať mě udá, nabídla úhradu škody a u toho plakala a plakala. Děvčátko mi zjevně nerozumělo ani slovo, sedlo si vedle mě do trávy a z batůžku vyndalo termosku (jak jinak s beruškou). V termosce byla neslazená černá káva a já nikdy nepila nic tak dobrého.
Spolykala jsem snad půl litru a pak už pomalu a systematicky vypověděla celý sled událostí. Dívenka pokyvovala hlavou, a když jsem se dostala k tomu, že jsem zabila dítě, dokonce se zvonivě rozesmála. Je prý studentkou prvního ročníku a inzerát vyvěsila, protože raději chtěla mít pro všechny případy svědky. Po nehodě ale byla jen trochu otlučená a díky cyklistické přilbě se jí naštěstí nic vážnějšího nestalo. Když mě viděla u papíru, tak ji napadlo, že jsem možná ten hledaný svědek.
Tak skončila moje noční můra a já dostala šanci začít znovu. Bez výčitek, bez nočních můr i bez Pavla a jeho Marisky. Ale zato s Jarkou - mojí sraženou studentkou. Odpustila mi a stýkáme se dodnes. Kdyby mi někdo řekl, že se setkám se svojí budoucí kamarádkou tak, že jí srazím autem, asi bych mu nevěřila.
Jen za volant jsem od té doby už nesedla.
Milena L.
Příběh slečny Mileny v sobě nese jasné varování: Nesedejte za volant, když máte nervy na pochodu! Lidský život za to nestojí - Milena i její cyklistka měly skutečné štěstí...
Nový komentář
Komentáře
sjuu — #21 Já neutekla,né všichni jsme sraby
kobližka — #20 nikdy nemůžete vědět jak se zachováte. Teď se všichni hrdě bijí do prsou, že by pomohli, ale až uvidíte zkrvaveného chrčícího člověka na zemi, možná taky vezmete do zaječích. Zažijete šok a ten s vámi udělá divy. Někteří lidé takhle utečou od nehody, ale také se potom většinou nahlásí na policii.
Anai — #11 Taky mívám pocit,že jsou některé články smyšlené."Pršelo,blesky křižovaly nebe".....a v tomhle počasí jede "holčička" na kole.Tak snad je rozdíl mezi holčičku s beruškovou helmou,nebo studentkou prvního ročníku.Což je ovšem nepodstatné.Podstatné je to,že někdo a ŽENA zvlášť přejede člověka a ujede.Nevím,kolik žen má takhle "silnou" povahu.Pro mě teda něco nepředstavitelného.A ještě neposkytnout pomoc.To se teda má má paní Milena čím chlubit
srazit dítě /dospělého/ a ujet?? tak to je hodně hnusný
já bych neodpustila 
átéčko — #17
kebulkaevulka — #16 A doplatí na to nevinný člověk a ti, co jej molovali. Paní Milena je sobec. I když smutný...
Vážená Mileno,já bych vám nikdy v životě neodpustila,ujela jste!že jste se potom chtěla udat je na prd.Za volantem jste tenkrát neměla co dělat.Mělo by vás to pronásledovat do konce života.
Mé známé srazilo auto hoílčičku před jejíma očima...jak ta k tomu přišla?
Kadla — #12 Souhlasím s tebou a nijak se toho chování nezastávám. Jen myslím, že ten zkrat potom skutečně může přerůst v zoufalý stav ochrnutosti strachem. To nemění nic na tom, že pokud by tu dívku zabila, byla by vrah. Ale jak říkám, dej Bože, ať se do té situace nedostanu.
Anai — #11 I kdyby - mohly by se stát. O to je to možná horší
Suzanne — #7 Jo, umím si představit, že v návalu prvních emocí člověk zdrhne. Ale má-li v sobě kus svědomí, tak by se měl hodně rychle vrátit a poskytnout první pomoc. Jinak je to na úrovni vraha, nemohu si pomoci.
enka1 — #3
Přesně, ten hepáč si nezasloužila... i když mám stejně pocit, že jsou v téhle rubrice ty příběhy smyšlené 
Dante Alighieri — #8 Já bych řekla, že ta slečna byla drobná a možná i trochu infantilní, tak prostě řidička myslela, že to bylo menší dítě, proto ty představy s medvídkem atd...
Každopádně pevně doufám, že se do stejné situace nikdy nedostanu, ani z jedné ani z druhé strany.
Dante Alighieri — #8 že je to holčička, to odhadla ona sama - zřejmě podle drobného těla a beruškové helmy, rodiče svírající medvídka byli v jejích představách. Ve skutečnosti to byla pak dívka. Některé studentky vypadají trochu ...nezletile, znám pár takových.
enka1 — #6 No jo, ale píšou holčička. Termín "studentka prvního ročníku" mě taky zarazil. Ale podle mě je to fakt prvňačka, když má beruškovou helmu a rodiče svírají nepotřebnýho medvídka.
Podle psychologů člověk neví, jestli by se taky náhodou v podobné situaci nezachoval jako zvíře - instinkt a strach velí utéct. Neschvaluju, jen se modlím, abych v takové situaci nikdy nebyla.
Dante Alighieri — #5 ...studentkou prvního ročníku... to vidím na stř. školu - to by mi na tom článku vadilo nejmíň
Je to nějaký těžko uvěřitelný... Dívá se na plakátek a zrovna v tu chvíli se tam objeví sražená cyklistka - prvňačka a má u sebe termosku s černým kafem.
No, teda, upřímně, je mi z toho na blití. Přejet někoho, to se může stát každému, nikdo neví, kde na nás co čeká. Ale ujet a nechat tam zraněné dítě, to je teda hnus, velebnosti. Kdyby to dítě třeba bylo zraněné a potřebovalo k přežití urgentně první pomoc... Co kdyby zemřelo jen proto, že dáma zbaběle ujela? To se mi fakt otvírá kudla v kapse.
Čtu dobře nebo jsem nepochopila hloubku citlivé duše autorčiny?
Jestli od té nehody ujela - k čertu s ní.