Jaké jsou nejčastější rozdíly mezi očekáváním maminek a realitou?
Obvykle maminky zaskočí už samotná náročnost mateřství a nedostatek spánku. I přesto, že s tím tak trochu počítají, slyšely o tom nebo četly, vlastní prožitek je úplně jiný. Čekají, že vše bude v jejich případě v pohodě, krásné a zalité sluncem, že bude třeba i domácnost vypadat úplně stejně. No a po porodu tak tak úplně není. Samozřejmě záleží i na miminku. Jsou děti, které hodně spinkají a pak jsou naopak miminka, co chtějí pořád nosit, hodně pláčou a v noci se budí co dvě hodiny.
Takže se na vás maminky obrací nejčastěji už po příchodu z porodnice?
Často to tak je. Střet s realitou bývá opravdu největší v tom šestinedělí. Maminky se na nás obracejí, ptají se, zda to, co prožívají, je normální. Také se svěřují, že jsou unavené, nespokojené, necítí lásku a podobně. Ještě chci poznamenat, že nevolají jen maminky. Někdy se na nás s prosbou o pomoc obracejí i tatínkové nebo například i babičky.
Na co se ptají nejčastěji?
Obvykle klienti volají s tím, že jim není dobře. Nebo že cítí, že není všechno v pořádku. A ptají se, zda je to normální a chtějí vědět, co mají dělat. Hodně záleží, v jaké části mateřství se pak ta konkrétní osoba nachází. Rozdíl je, když se ozve v šestinedělí, jinak to vypadá třeba po půl roce po porodu.
A pomoc vypadá konkrétně jak?
Nejprve se ptáme. Je důležité zjistit, v jaké situaci se například ta maminka nachází. Otázky směřují ke spánku – zda může žena spát v případě, že tu možnost samozřejmě má. To o psychickém stavu hodně napoví. Ptáme se také na to, zda má chuť k jídlu nebo jestli se naopak nepřejídá. Zajímá nás, jestli se alespoň v některých chvílích cítí dobře. To všechno jsou ukazatele, zda maminka nepotřebuje třeba i odbornou pomoc. Když je to jako na houpačce, jedná se nejspíš o poporodní blues, jež by mělo do šesti týdnů odeznít.
Takovým maminkám pomáháte také?
Ano, jestliže má maminka zájem a jde v uvozovkách jen o nějakou základní potíž, dostane možnost podpory od naší peer konzultantky (osoba s vlastní zkušeností s psychickými obtížemi v těhotenství a / nebo po porodu, pozn.red.). Všechny tyto konzultantky jsou samozřejmě odborně proškolené a umí tedy kvalifikovaně poradit. Na mamince pak záleží, jak často si s ní chce volat nebo zda se s ní chce třeba potkat na procházce a podobně. Tato pomoc je pro klientky zcela zdarma.
Spolupracujete i s dalšími odborníky?
Ano, máme také psycholožky a terapeutky. V Praze, kde máme i vlastní centrum, přispíváme klientkám na terapeutická sezení. růměrně se jedná o pět hodin terapie. Pokud by to ale situace vyžadovala a odstranění potíží by bylo na delší dobu, nasměrujeme maminku do další péče. Máme však zkušenost, že těch pět hodin mnohdy postačí. Maminka si uvědomí, že vše má řešení a že situace, ve které se nachází je jen dočasná. Jsou ale i případy, kdy je jasné, že konzultace stačit nebudou. To se pak snažíme maminku co nejrychleji dostat do psychiatrické péče.
Dá se potížím nějak předejít? Co byste poradila maminkám, které jsou kupříkladu na začátku těhotenství?
Každá maminka by měla vědět, co ji může potkat. Že nebudou pravděpodobně naplněna všechna očekávání a nebude všechno dokonalé. Měla by počítat s tím, že se nebude třeba vždycky cítit dobře a šťastně. A hlavně by měla vědět, že je v pořádku říci si o pomoc. Nestydět se, nebát se, že bude někoho obtěžovat.
Ne vždy je ale třeba vyhledat odbornou pomoc..
Pomoc může být samozřejmě různá. Někdy třeba stačí jen to, že si vezme někdo z blízkých dítě ven na procházku, aby se maminka mohla vyspat nebo si dát vanu. Protože potíže se pak mohou kupit a okolí nemá často ponětí, co se v mamince odehrává. V rámci školení, které nabízíme v Úsměvu mámy, přednášíme i pro nastávající maminky a tam jim radíme, že je dobré udělat si něco jako KPZ, tedy krabičku poslední záchrany. To je seznam lidí, na koho se může obrátit s prosbou o pomoc. Může to být maminka, kamarádka, dále pak psycholog, či psychiatr, pokud ho má, zkrátka někdo, kdo může podat pomocnou ruku, když je třeba.
Na ten záchranný seznam si mohou maminky napsat i Úsměv mámy..
Samozřejmě. Obrátit se na nás mohou maminky jak telefonicky, tak i online. Rozhodně chci říci všem maminkám, ať se nebojí vyhledat odbornou pomoc třeba i z preventivních důvodů. I kdyby vlastně o nic nešlo. Zapomeňte na pocit studu nebo myšlenky, že budete někoho obtěžovat.
Podle údajů z Národního ústavu duševního zdraví má po porodu problémy zhruba 15 % žen. Je Úsměv mámy schopen teoreticky pomoci všem?
V tuto chvíli úplně ne, ale máme chuť, energii a motivaci naše centrum a aktivity rozšiřovat. Na to ale potřebujeme finance. Úsměv jsme zakládaly s kolegyněmi, když jsme byly na mateřské. Ale děti nám vyrostly. Já mám dnes už pětileté dítě a měla bych se vrátit do práce. Nebo být financována za práci v organizaci. Stejně tak je to i v případě ostatních koordinátorek i v regionech. Ideální by bylo, abychom si mohly zaplatit alespoň půl úvazek či dohody o provedení práce.
Jak mohou lidé vaší organizaci pomoci?
Jednak potřebujeme rozšířit povědomí o tématu, což je důležité, protože ženy, které si své mateřství neužívají s úsměvem na tváři, bývají stále často ve společnosti stigmatizovány. A také, jak jsem již zmínila, jsou pro nás nezbytné finance na chod spolku. Vítáme jakýkoli příspěvek, který nám pomůže dělat naši práci a pomáhat tak všem rodinám, které to potřebují.
Více článků na toto téma najdete v našem aktuálním speciálu Mámou bez příkras.
Nový komentář