„Hned od začátku těhotenství jsem prožívala velký strach, aby šlo všechno tak, jak má. V okolí mám páry, kterým se početí dlouhodobě nedařilo nebo ženy několikrát potratily. Z tohoto důvodu beru porod zdravého miminka skoro jako zázrak. Rozhodli jsme se proto s manželem tajit těhotenství co nejdéle. Jen u rodičů to nešlo. Petrovi i moji to věděli už od třetího měsíce a tajně se radovali s námi,“ popisuje Markéta.
Foto: Shutterstock
V pátém měsíci už bylo pro Markétu obtížné skrývat těhotenské bříško, a tak se s Petrem dohodli, že že je ten pravý čas na to, aby šli s pravdou ven i před ostatními příbuznými a nejbližšími přáteli. Některé reakce je ale dost nepříjemně zaskočily.
„Samozřejmě si nemyslíme, že se s námi musí každý nějak extra radovat, ale některé reakce byly vyloženě zlé a nepříjemné. To mě dost zaskočilo, a dokonce jsem si kvůli tomu pobrečela,“ říká Markéta.
Tyto reakce Markétu nejvíce mrzely:
Petrova sestra, která se s manželem snaží o miminko asi rok: „No, gratuluju, že vám to vyšlo tak brzo, ale příroda je teda dost nespravedlivá. My pořád nic.“
Markétina sestřenice: „To je hezké, ale upřímně nechápu, kdo si v dnešní době pořizuje dítě v sedmadvaceti. To si máš budovat kariéru, a ne vyměňovat pleny. Navíc teď se všechno zdražuje, takže jsem zvědavá, jak to dítě uživíte. Každopádně přeju hodně štěstí.“
Markétina babička, které těhotenství oznámila telefonátem, protože žije ve vzdálenějším městě: „Tak vám teda gratuluju, ale taky jste mi to mohli oznámit mezi prvními a osobně přijet. Takové novinky se neříkají do telefonu a proč se to mám dozvědět ve stejný čas jako všichni ostatní, když jsem tvoje babička?“
Jedna z Markétiných kamarádek: „Takže o tebe přijdu a už s tebou nebude řeč? Budeš řešit jen pokakané plíny, prdíky a kojení, co?“
„Aby to nebylo jen negativní. Mnoho lidí reagovalo skvěle, byli moc vstřícní a říkali, že se na miminko těší. Je si myslím, že lidé, které jsem jmenovala, si to mohli odpustit, protože nám svými poznámkami akorát kazili radost. Příští těhotenství se to snad pokusím utajit až do porodu,“ uzavírá Markéta s nadsázkou.
Čtěte také:
- Bývalého manžela donutilo stát se tátou až soudní rozhodnutí, vypráví Agáta (34)
- Po šesti letech se Klára s manželem konečně dočkali miminka. Ještě ale nemají vyhráno, o holčičku mohou přijít
Nový komentář
Komentáře
To jsem čekala mnohem horší... Něco jako typu... A nešlo by to odstranit, jít na potrat? Vážně ne? A nemohla bys to dát po porodu pryč? Že bys to porodila a dyť existují babyboxy... To jsem slyšela já a to ani nebylo od otce toho dítěte. ?? Kromě toho klasického, že jsem mohla počkat, že se nevyspím, že nesmí kočárek do baráku před porodem, jinak mi prý to dítě umře a to čekací doba na kočárek pro mě bylo nějakých dva a půl měsíce, jsem ráda, že mi kočárek přišel tak týden před porodem... ?? Na mě těhotenství tak do sedmého měsíce nebylo vidět a v na konci v zimních měsících taky skoro ne díky svetrům a bundám, takže jsem to naštěstí nějakou dobu řešit nemusela. ??
Já nevím proč si všechny matky a těhotné myslí, že se z jejich s prominutím smrada všichni po.... Ne, většinu z nás to nezajímá. Většinou, když moje kamarádky otěhotněly, nebylo s nima pak k vydržení jak se to děcko narodilo. Nedalo se s nima pokecat, pořád jen řešily to děcko, takže se vůbec nedivím, že okolí není nadšené. Já bych taky nebyla. Těhotné kamarádky nebo kamarádky s děckem jsem kvůli jejich hormonama rozbouřenému mozku musela hodit přes palubu, protože s nima nebyla řeč.
Já Markétu chápu, tohle by mi vadilo i normálně, natož v těhotenství pod náloží hormonů. My jsme s manželem věděli tak nějak, co od koho čekat, takže u koho byly předpoklady, by měl blbé hemzy, tomu jsme o žádném z těhotenství neřekli. Ať si to zjistí sám.
Mně tchyně řekla , ať dopředu nekupuju moc výbavičky , kdyby mně " to " umřelo. A když se dcerka narodila , nedostala od ní ani košilku a vlastně nikdy nic.
"Jedna z Markétiných kamarádek" má ale pravdu. Bohužel spousta žen není schopna se po porodu bavit o čemkoliv jiném než o svém potomkovi, jako by jim úplně vybublalo z hlavy, že existují i jiná témata k hovoru.
Když jsme oznámili rodičům mého manžela, že čekáme miminko (bylo mi 26 roků), tak mi tchyně řekla, že jsme mohli ještě pár let počkat (ona rodila v necelých osmnácti a asi se na vnouče necítila) a ať nepočítáme, že nám TO bude hlídat. Zařídili jsme se podle toho...
Život není jen procházka růžovým sadem a brečet nad pár slovy, která neměla ranit, ublížit, jen dotyčný nahlas řekl, co si v té chvíli opravdu myslel. Lidi už spolu neumí normálně komunikovat a je to škoda, ubližují tím sami sobě.
Může být ráda, že neměli hlášky jako moje tchyně... když jsem čekala dvojčata, řekla mi (nenápadně aby to nikdo neslyšel), že slyšela, že dvojčata teď často při porodu umírají... hodná babi.
To je asi nějaký nový zvyk, oznamovat všemu světu těhotenství, a ještě snad nějak slavnostně či co, a očekávat jásání davů.
A jak by tedy měl člověk "správně" reagovat na takové sdělení? Ty příklady z článku mi nepřipadají jako nic tragického.
To je teď povinnost, ohlašovat těhotenství sestřenicím, nebo se chtěla pochlubit? Vím, že mají těhotné ženy rozhozené hormony, ale Markéta mi připadá jak škarohlíd, proč se dívat komu to nejde, když má tolik lidí děti bez problémů. Je přece mladá, kdyby dělala ještě 10 let kariéru podle sestřenice, pak by to nemuselo jít hned.
A může mi někdo říct, co jí tak rozhodilo? Vždyť jí všichni pogratulovali, a že měli poznámky, mimochodem zcela racionální, to by jí snad nemělo vadit? Mimochodem ano, žena s dítětem si automaticky hledá kamarádky taky s dítětem, pokud je nabitá hormony, tak si o dítěti hodně povídá a to jaksi s bezdětnou nejde.
Jestliže ji toto přijde zlé a brečela kvůli tomu, tak kamarádka asi bude mít pravdu.
Hloupé řeči neřešit. Já bych z reakcí na poslední 2 těhotenství mohla napsat román. :D
Budte ráda, Lindo, že vaše babička byla pouze dotčená, že se radostnou novinku nedověděla mezi prvními. Reakce mé babičky, když jsem podruhé otehotnela, stala za to ( oznámila ji to moje matka) : Proboha, oni se zbláznili. Přivést na svět další dítě v zemi, která je permanentně ve válečném stavu. Konec citátu. Abych uvedla věci na pravou míru, žijeme v Izraeli, což vysvětluje mnoho, ale rozhodně ne ve válečné zóně. Paradoxní je, že takovou nehoráznost si dovolila vypustit z úst žena, která vstoupila do stavu manželského a porodila své první dítě během Druhé světové války.
Těhotné ženy bývají přecitlivělé, ale nesmí se to přehánět. Petrově sestře bylo líto, že sama neotěhotněla. Babičce bylo líto, že jí to neoznámili jako první. Těhotná žena má být šťastná a těšit se na své mimčo. Vždyť se narodí "její" dítě, nejkrásnější a nejchytřejší na světě a okolí. Když jsem čekala druhého syna, jedna kolegyně, která nevěděla, že jsem těhotná, mi řekla, že jsem nějak ztloustla. Na mou odpověď, že jsem těhotná, zvolala: Proboha, to snad né! Přišlo mi to směšné, nikoliv urážející a už vůbec bych si na to nestěžovala někde na veřejnosti. Prostě, řeč se mluví, voda plyne, a někteří lidé si prostě nevidí do stomatologického otvoru.