Psychika a fyzický stav těla jsou spojené nádoby, ať si západní (tedy naše) medicína říká, co chce. A nejedná se pouze o zhoršení imunity v důsledku smutku, neurózy či nenávisti, ale rovnou o vznik nemocí, které by se nám jinak vyhnuly obloukem.k

Láska a smrt

Ivana byla na mateřské dovolené se dvěma dětmi, když si její manžel našel milenku. A nebyl to jen nějaký úlet, kterého by pak sám litoval, ale dlouhodobý vztah plný vášně a pobláznění, o kterém si cvrlikali vrabci na střeše. Trval pět let a skončil rozvodem. Během té doby se však Ivana úplně zhroutila, jednou se pokusila o sebevraždu a nakonec onemocněla rakovinou prsu.

Těch pět let totiž pro ni bylo pravé peklo. Ona, zcela oddaná své rodině a malým dětem, neměla mnoho možností, jak svou psychiku udržet v rovnováze. On se naopak neštítil svou ženu trápit například tím, že si vozil milenku na společné rodinné dovolené, nebo ji bral k nim domů a na Ivaně vyžadoval, aby jim uvařila večeři či přichystala kávový dýchánek. Ivana zhubla do rozměrů dvanáctileté školačky, třásly se jí ruce a nedokázala už uvažovat o ničem jiném než o svém trápení. Její muž se občas odstěhoval ke své milence, jindy se na pár týdnů vrátil, aby se celé kolečko znovu opakovalo.

Ivana chtěla pro děti tátu, prosila, přemlouvala, ponižovala se i vyhrožovala, ale ničeho nedosáhla. Nakonec podala žádost o rozvod, ale to už byla v takovém stavu, že sotva dýchala. Dlouhodobý stres se odrazil na jejím zdraví a ona na konci rozvodového řízení zjistila, že má rakovinu prsu. „Paradoxně jsem právě tohle potřebovala. Když mi šlo o život, chodila jsem na ozařování a nakonec jsem o jedno prso přišla, došlo mi, co má v životě cenu a k čemu je lepší se nevracet. Tíha z rozchodu i křivd ze mě spadla docela rychle a já jsem se soustředila hlavně na svoje zdraví. Děti přece nemůžou přijít ještě o mámu, ne?“ vzpomíná dnes už pohodová ženská, kterou láska přivedla málem do hrobu.

Už to věděli za dob antiky

Že city hrají významnou roli při podlehnutí nemoci nebo při jejím zdolávání věděli už antičtí lékaři. Hippokrates například hlásal, že tělo je lékařem svých nemocí. Galén z Pergama pozoroval před 2000 lety, že ženy trpící rakovinou prsu často předtím trpěly melancholií. To sice neznamená, že každý smutek způsobí zhoubnou chorobu, ale imunologové se domnívají, že deprese, úzkost, strach, zloba, trvalý stres - čili destruktivní emoce bez možnosti úniku, výrazně negativně ovlivňují náš obranný systém. V dnešní době zkoumá tento jev vědecký obor psychosomatika, kterou se zabývají psychologové, psychiatři a lékaři.

S nadějí umírají i lidé

Známý je jev z období války, kdy patologové zjišťovali šokující změny ve funkci organismu vojáků, kteří v zákopech ztratili naději na přežití. Ve spisech se píše: „Když vojáci 2. světové války při obléhání Stalingradu zjistili, že ze stalingradského kotle není pro ně úniku, začal u nich patolog zjišťovat tělesné příznaky stárnutí odpovídající až důchodovému věku. Američtí vojáci, kteří padli v korejské válce, odpovídali z pohledu patologa, který je po smrti pitval, tělesné konstituci 70letých lidí.“ (Jejich průměrný kalendářní věk byl něco přes 20 let!)

Víra tvá tě zabije

To, že lze umřít i na neexistující nemoc v případě, že jste přesvědčeni o tom, že ve vás hlodá, už jste asi slyšeli. Stejně tak skončila pacientka plicního oddělení nemocnice v německém Mnichově, která zemřela s příznaky konečného stádia tuberkulózy. Na prvním rentgenu ji lékař informoval, že na snímku vidí hustý rozsev tbc ložisek ve stadiu nezvratných změn. Žena se nechala hospitalizovat v sanatoriu, její stav se zhoršoval a po několika měsících zemřela. Primář sanatoria si vyžádal kompletní dokumentaci včetně onoho osudného prvního rentgenového snímku. Když snímek prohlédl, zjistil, že sice o tbc šlo, ale jen o počáteční a snadno léčitelné stádium.

S diagnózou opatrně

V jedné z kalifornských nemocnic v USA se tamní lékaři soustředili na reakce pacientů po té, co jim byla oznámena diagnóza rakoviny. Téměř ve všech případech se nemoc prudce zhoršila. Vyvstaly otázky: Je možné, že diagnóza za jistých okolností působí jako rozsudek smrti? Vždyť přece každý zná fenomén šamana. Lidé, kterým šaman řekne, že v určitou dobu zemřou, často skutečně zemřou, i když jsou zdraví! Vůle zemřít je silnější než vůle žít. Vzpomeňte si na příběh Marie, která chtěla spáchat sebevraždu kvůli rakovině, kterou neměla… Více ZDE

Ztrácíme důvěru ve vlastní tělo?

Alternativní léčitelé tvrdí, že až 90 % nemocí je psychického původu a 85 % z nich si dokáže organismus vyléčit sám! Převládne-li ale panika a deprese, pak se schopnost organismu využít vlastní terapeutické zdroje prudce sníží. Organismus se musí kromě nemoci vypořádat i s biochemickými účinky paniky, které jsou důsledkem negativních emocí. Naproti tomu pozitivní emoce léčbu umocňují. Ne nadarmo měli naši předkové úsloví: „Veselá mysl – půl zdraví!“

Pozor na srdce

Panika může být pro pacienty se srdečním onemocněním smrtelná. Stres obecně vyvolává zúžení cév. Tím více se musí namáhat nemocné srdce. Chovejte proto „srdcaře“ jako v bavlnce, prodloužíte jim život.

Šetřete své nervy

Ze stresů však nemusíte onemocnět jen rakovinou – to je opravdu jen krajní mez. Každý psychiatr zná případy, kdy z neurózy, úzkosti, strachu či vzteku vznikly nemoci všech druhů a zabarvení. Například problémy s pohybovým aparátem, páteří a klouby, bolavé zuby, ochrnutí části těla, srdeční arytmie, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, žlučníkové i ledvinové kameny, cukrovka, opary, ekzémy, lupenka… V lehčích případech se vystresované tělo stane snadným terčem různých viróz, angín a nachlazení.

Už jste někdy něco podobného zažila na vlastní kůži?