„Nikdy jsem nic podobného nezažila, takže mě to dost šokovalo. Marek (35), můj přítel, mě hned poté, co jsme si spolu poprvé užili v posteli, požádal, jestli bych se mohla přemístit do pokoje pro hosty,“ popisuje Judita nezvyklou prosbu, které se nejdřív zasmála. Jenže o žert nešlo, jak mohla číst z jeho vážné tváře. Aby nezůstala na pochybách, přišel i s vysvětlením – je zvyklý nocovat sám, vedle někoho by se kvalitně vyspat rozhodně nedokázal.
Foto: Shutterstock
„Začala jsem tedy rozpačitě sbírat své svršky. On, asi aby mě uklidnil, prohlásil, že mám postel v pokoji přes chodbu už ustlanou,“ vzpomíná Judita, která se vzmohla jen na „díky“ a přání dobré noci. Nicméně ona ji dobrou neměla ani trochu. Cítila se osamělá, odmítnutá a přemýšlela, zda něco udělala špatně.
„Ráno jsem se Marka zeptala, zda to s námi takhle bude pokaždé. Přikývl. Prý se na něj nemám zlobit, že má lehké spaní. Každý můj pohyb nebo zvuk by ho probudil. On si ale nemůže dovolit chodit do své náročné práce nevyspalý,“ popisuje přítelovy důvody překvapená partnerka. Zároveň přiznává, že neví, zda takto v budoucnu dokáže a chce žít.
„Když se jen navštěvujeme, vídáme se párkrát do týdne, to se ještě přežít dá. Ale co kdybychom spolu bydleli? To bych ho chodila do ložnice jen navštěvovat? A jak by dal, když by tu v noci plakalo miminko? Odstěhoval by se do jiného bytu? Mám až příliš mnoho otázek, na které si zatím nedokážu odpovědět. Je mi s Markem fajn, ale tohle mě dost děsí,“ přiznává Judita s tím, že budoucnost svého vztahu velmi zvažuje.
Zdroj informací: respondentka Judita
Čtěte také:
- Chodím s fajn klukem, ale jeho zálibu nepřenesu přes srdce, svěřuje se Majda (26)
- Zeptali jsme se vás: Tohle jsou nejbizarnější důvody rozchodů
Nový komentář
Komentáře
V anketě si nevyberu - velmi záleží na tom v jaké fázi vztahu by to bylo ...
nebo 
Tak to by na mne nebylo ani po 40 letech manželství, natož první noc
oddělené ložnice já říkám nikdy. Kdyby mne o to, co Juditu, požádal, odešla bych, ale ne do pokoje pro hosty, nýbrž domů a definitivně.
Trochu mám pro toho pána pochopení, v článku není, jaká ta postel je. Nikdy jsem nemohla spát s někým na jednolůžku, trpím, když se nemohu volně hýbat. Takže i na dvoulůžku potřebuji hodně prostoru. Manžel mě párkrát vzbudil s tím, že se mám podívat, kde ležím, spal v pozoru na boku na posledních dvaceti centimetrech, zatímco jsem okupovala zbytek :-)
Juditko! Místečko! Tak to bych odešla a už se s ním nestýkala.
Tak asi jí měl ten pokoj ukázat nejdřív. Spíš přemýšlím, že pokud by měli jednou dítě, tak to by se pán zřejmě odstěhoval. Na nějakou pubertální romantiku bych si ve 30-40 letech už nehrála, ale pokud má zažitý svůj způsob života v tomto věku, už to nebude jiné. Je to individualista.
Marek měl Juditu o svém problému informovat předem, musela se cítit opravdu hrozně když jí uprostřed noci vypakoval do jiného pokoje.
Po první společné noci by mi to hodně vadilo....to by bylo horší než ledová sprcha. Ale po delším manželství jsou dvě ložnice příjemná změna, když se jeden z partnerů potřebuje vyspat, hlavně když mají malé děti a nebo náročnou práci.
Tak anketa není relevantní k článku. Pokud spolu lidé žijí delší dobu, vyhovuje někomu společná ložnice, jinému oddělené. Ale první společná noc je něco jiného. A ještě slečnu vyexpedovat bez předešlé domluvy po sexu, ten už by mě v životě neviděl. Ono se dá opravdu domluvit na čemkoliv, ale slušně a předem.
Oddělené ložnice si možná umím představit po dvaceti letech manželství. Možná. Prostě kvůli lehkému spaní nebo tak. Ale po prvním sexu, po 2 měsících? Kdy se normálně usíná tělo na tělo? Bye, neeext! Už bych o tom vyprávěla akorát historku, že můj EX mě vypendil do ložnice pro hosty.
Jsem zastánce oddělených ložnic. Ideálně aby měl každý člen rodiny svou. Což samozřejmě nejde vždycky v běžných podmínkách realizovat, takže jsme měli ložnici s chotěm společnou a naši synové taky měli společný pokoj, dlouhá léta, pak se poměry změnily a mohla jsem si dovolit to uskutečnit, takže každý syn měl svůj pokoj a já taky svůj. Nádhera. No a když dospělí synové opustili rodné hnízdo, tak už vůbec není co řešit. Není to kvůli spánku, spím jako dřevo a když vedle mě někdo třeba i hlasitě chrápe, tak mě to nijak neruší. Ale mám ráda soukromí a svůj osobní prostor. Kdyby to šlo, dotáhla bych to do té dokonalosti, že u každé ložnice by byla i koupelna. Ať má každý na svou hygienu dost času i místa.