Jmenuju se Adéla a děkuju, už jsem večeřela. Jsou mi tři měsíce a ještě před deseti dny jsem toho ze světa moc neviděla. Jenom náš dvorek a pár cest kolem. Ale pak si mě vybrali herci z TyJáTru do divadla! Tedy, vybrali si i moji maminku Braunu a o pět let starší sestřičku Blaženku, ale já byla ta nejdůležitější! 

Máma a sestřička jenom tahaly vůz a maminka měla takovou krátkou roličku v půlce hry – vezla opilého athénského vojáka – ale já, já jsem hrála už v první scéně! Athénské ženy mě pásly, když se dozvěděly, že se jejich muži vrací z války. Pak mě sice Andrejka a Eliška poslaly za scénu k mamince, ale já se občas vracela, když už bylo té Nejkrásnější války mezi muži a ženami moc. A když se divadlo hrálo na nějaké dobré zelené travičce.

Z Lysistraty, jak se ta hra jmenovala, jsem toho moc nepochopila, jenom že je to komedie o tom, že ženy už přestalo bavit, že se jim muži toulají po válkách a hospodách, a tak se s nimi přestaly milovat. Dokud Athéňané neuzavřou se Sparťany mír. A jak to dopadlo? To se prý prozrazovat nesmí.

Hrát jsme začali jsme v knihkupectví U želvy v Mělníku a pak jsme putovali od vesnice k vesnici po celém Kokořínsku. Hráli jsme dětem na táboře v Jestřebici, před krásnou country hospůdkou U Bobra, ve Střezivojicích a Střemech a samozřejmě v Kadlíně, kde nám starosta půjčil svou zahradu. Roste mu na ní moc dobrá tráva a krásně se na ní odpočívá.

Dětí s námi putovalo šestnáct, těm nejmladším bylo sice už deset let, ale vysvětlili mi, že to znamená, že jsou skoro stejně staré jako já. A byli se na nás podívat dokonce i slavní filmoví režiséři, kteří si některé z dětí vybrali do svých filmů! Mě si sice nikdo nevybral, ale říkali mi, že mě určitě čeká slavná budoucnost!

Počasí nám přálo – vedro nám sice dávalo pořádně zabrat, ale bouřka byla jenom jednou – poslední noc. Zato byla pořádná – blýskalo se po celé obloze a padaly proudy vody. Jenže já se bouřky nebojím, a tak jsem klidně stála u maminky a čekala, až to přejde. A uklidňovala jsem malé holčičky, když měly strach.

Peníze, které nám dali diváci, jsou určeny pro Dětské krizové centrum, které pomáhá dětem. Takže jsem se, jako správná slavná herečka, podílela i na dobročinnosti. A kolik jsme vybrali? To se dozvíme až na konci prázdnin, kdy se pokladnička předá zástupci DKC a peníze se veřejně spočítají. A moji herečtí „kolegové“ teď soutěží v tom, kdo přesněji tipne celkovou sumu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hrála jste někdy v divadle? Třeba jako malá? Na školní besídce? Nebo jste recitovala básně? Jaké to bylo? Šlo Vám to? Chtěla jste být slavnou herečkou? Hrajete ještě? A putovala jste někdy někam „po kopytě“?

soutěž - Astor

 

Reklama