V našem obecním sadu je dost třešní různého stupně zrání, takže ráj zejména pro kluky. Dávno před chystaným školním výletem dostaly děti příkaz, že třešně na výlet rozhodně NE! Aby to mlsouni vydrželi, několik dní před výletem se o to usilovněji živili na stromech jako špačci.

Do poloviny výletu bylo vše v pohodě, ale najednou pokřik v autobuse, že Jirkovi je špatně. Řidič sice asi po 100 m v obci zastavil, ale zelený a bílý Jirka jen hlesl: „Už je pozdě!" Ještě že tenkrát s výlety musel jezdit někdo z Čedoku! Jen mi řekl, abych nikam nechodila, že se o něj s řidičem postarají. Po chvíli přišel zpět a získal od kámoše postiženého trenky (ten pak jel naostro). Jak jsem se pak dozvěděla, viníkem byly TŘEŠNĚ, kterých se Jirka před cestou nabaštil. Vymáchali ho prý v jednom sudu, kam je pustila nějaká hodná paní. Kde jsme to tenkrát na výletě byli, to dávno nevím... Ale na Jirku od té doby vždy v době třešní vzpomínám - dnes už je jistě táta dospělých dětí.
A ten čedokář? Ten výlet byl jeho první. Když se někdy ve městě potkáme, vždy mě pozdraví a oba se usmějeme. Víme proč.

Sama si třešňového potěšení ráda užívám, ale jen bez brýlí - co kdyby náhodou červík, abych neměla po chuti (fuj!). Třešně i zamrazím, ale všechny vypeckuju (šikovný je na to loupáček na brambory - ta špička, dobře se pecka vyndá otvorem po stopce). Mívám jich v mrazáku nejméně na 20 metýnek, vždy se hodí. Podobně zamrazím rybíz i meruňky. I když sama sladké nejím, vnoučata i děda to mají rádi  - o prázdninách peču snad denně. Na borůvky mi ale chybí trpělivost...
Samík97

Hezká historka, díky :-) Jestlipak se Jirka svým dětem pochlubil... Ale přivedla jste mě na otázku:

Díváte se do třešní, než je strčíte do pusy, nebo radši nechcete vědět, co je uvnitř? Opatrnost, nebo ničím nezkalené potěšení?
A střílíte peckama?

Reklama