Vážné zdravotní komplikace jednoho z partnerů vždy prověří pevnost milostného vztahu. Příběh paní Dany ukazuje, že problémy může způsobit nejen samotná nemoc, ale i přehnané obavy o manželovo zdraví.
Dovedete si představit, že by váš partner prodělal infarkt? Změnilo by se něco na vašem rodinném a milostném soužití? Právě do takové situace se dostala paní Dana...
Dana se bojí o manžela
Manželství s mým mužem bylo úplně normální. Jsme spolu už šestnáct let, takže jsme si prošli mnoha krásnými zážitky, stejně jako několika krizemi, a mezitím jsme zvládli vychovat dvě krásné dcery.
Můj manžel byl vždy zdravý jako rybička – rád pracoval v lese i kolem domu, měl síly na rozdávání. Proto nás všechny tolik překvapilo, když ho před půl rokem odvezla sanitka do nemocnice s dýchacími problémy a celkovou slabostí. Verdikt doktorů zněl jasně: srdeční infarkt.
Prvních pár dní si pamatuji jen hadičky a otravné pípání desítek přístrojů na jednotce intenzivní péče. Můj velký silný muž, který ve volných chvílích pomáhal chlapům tahat klády z lesa a prořezávat stromy tu najednou leží bledý, slabý a bezmocný.
Nedokázala jsem pochopit, proč se mu to stalo, jak je to vlastně vůbec možné...
Naštěstí se po pár dnech začal jeho stav lepšit a pořádně jsem si oddechla, až ho přesunuli na normální pokoj – to už mě totiž začal komandovat, co a jak musím za jeho nepřítomnosti zařídit, a já věděla, že se mi uzdravuje.
Až když mi ho pustili do domácího ošetřování mohla jsem si konečně naplno oddechnout. Jenže s pocitem úlevy přišlo i něco dalšího – teprve tehdy to na mě najednou všechno dopadlo a já si plně uvědomila, co se stalo a jaké to mohlo mít následky. Vždyť já o něj mohla přijít. Mohl mi zemřít, nechat mě tu samotnou!
Byla jsem na pokraji psychických sil, což jsem si kompenzovala péčí o manžela. Snad nikdy jsem mu tolik nepodstrojovala jako tehdy. Vařila mu oblíbená jídla (pochopitelně v dietnějších úpravách), kupovala filmy na DVD i stohy časopisů, abych ho udržela v posteli, dokonce jsem s ním hrála i karty, což odjakživa nesnáším. Přes den jsem měla vždy haldu práce, horší už byly noci – od manželova návratu z nemocnice mě pronásledovaly noční můry, kdy jsem se budila zpocená hrůzou, že vedle mě přestal dýchat a já si ničeho nevšimla. Ani nespočítám, kolikrát za noc jsem mu nenápadně pokládala ruku na hrudník, zda mu tluče srdce, a byla vděčná za jeho (jindy absolutně nesnesitelné) chrápání.
Když jsem se svěřila kamarádce, řekla, že je to absolutně normální, zvlášť po tom, co jsme prožili. A že se to časem spraví. Jenže uplynulo už několik měsíců a můj strach o manželovo zdraví se nijak nelepší. I když už dávno nastoupil zpátky do práce a doktor mě ujistil, že je v pořádku, bojím se.
Volám mu do práce několikrát denně, abych se ujistila, že se mu nic nestalo. Aby nenosil těžké tašky, jezdím nakupovat sama pod záminkou nějaké slevové akce, a to jen tehdy, kdy manžel nemůže. Dokonce jsem mu už několikrát zatajila závadu v domě a potají volala řemeslníky, byť nemáme peněz nazbyt.
Vím, že to přeháním. Vím, že jsem přestrašená a manžela už tím pořádně štvu, ale nemůžu si pomoci. Jen vidím, jak dceři hustí kolo ruční pumpičkou, a už se mi sevře hrdlo úzkostí. A stejně tak se i bojím s ním milovat. Přestože nám to v posteli vždy klapalo, teď se snažím milování spíš vyhnout. Po celou dobu totiž myslím jen na to, aby to manžel nepřehnal a neublížil tak svému srdci!
Jenom doufám, že kamarádka měla pravdu a časem se vše opět navrátí do starých kolejí, jinak se se mnou už snad rozvede.
Dana
Nový komentář
Komentáře
sex s vlastní ženou ho neohrozí,jen s milenkou.Postupné zapojení do práce mu jen prospěje.Promluvte si s lékařem,asi Vás pošle i k psychologovi.
Trefa:zadna nemoc neni bez rizika,u kazde nemoci ma clovek strach.mam takovy pripad u nas v rodine.a nemuzeme nic delat.
Prožila jsem si něco podobného s manželem,i když s jinou byť závažnou nemocí.Já jsem měla taky strach,ale byla jsem ráda za každou jeho snahu něco doma udělat.Sice to zpočátku trvalo déle než obvykle,ale udělal to. A tím jak se zajímal o práci a dění kolem sebe, jsem poznala,že se uzdravuje. Ale něco máme s paní společné: taky jsem vděčná za mírné, kdysi nenáviděné, chrápání
myslím si,že to Dana přehání.Beru,že má o mažela strach,ale já jsem měla tatínka po dvouch infarktech a on sám věděl kdy si musí odpočinout a kdy může dělat alespoň nějaké maličkosti.Nesnášel od maminky ani ode mě,když jsme se ho snažily šetřit,tvrdil že není žádný mrzák a ví co může a co ne.Nakonec jednoho dne kdy se cítil velmi dobře a šel s kamarády na procházku zkolaboval a již ho nikdo neoživil,byla jsem z toho nešťastná,ale vždy jsem si říkala,ža je dobré jak jsme ho nechaly s maminkou dělat podle své úvahy.Každý člověk,který má druhého rád,když dojde k takovéto situaci se o toho druhého bojí,ale nesmí se to přehánět.
margot — #8 ano, to je už případ pro psychologa... manžela jen otráví tou přehnanou péčí
jo, chudák chlap, až se jednou provalí, že je vlastně chcípák a ty děláš takový brikule za jeho zády
jestli té lásky a opečovávání není až příliš - myslíš to dobře, ale nejlíp uděláš, když si to teď vyměníte a k doktorovi naklušeš ty
v.poho — #6
Kor když doktor řekl, že je v pořádku.
Ne, není to normální a ano, Dana potřebuje psychologa. Není jediný důvod, proč by se chlap po infartktu neměl vrátit k normálnímu životu. Co má omezit a co nemá dělat mu jistě v nemocnici řekli a na kardiu jsou dost přestrašení na to, aby mu nic nezatajili.
Chudák manžel, pokuddostane druhý infarkt z přehnané péče, doporučovala bych mu jít hned po operaci v rámci pooperační péče do lázní, tam ho rozběhají a vrátí se jako křepelka bez toho, že mu bude někdo uzdravení sabotovat.
Z jedné strany ti moc rozumím, užila jsem si též své s manželem a též se o něj bojím, po nedávné druhé mrtvici, ale opravdu to nepřeháněj a buď ráda, že se cítí dobře
nekde jsem cetla, ze infarkt pri sexu hrozi mnohem vic na zaletech, nez v oficialnim svazku, takze by se pani naopak mela snazit, aby manzel nemel potrebu se realizovat jinde...
jinak bych pani asi doporucila konzultaci s psychologem, protoze jak vidno, samo od sebe se to asi nespravi...
Nic se nemá přehánět, ani péče o nemocného, vlastně teď už (relativne) zdravého manžela
Nepřehánět to až tak moc, uvolníte sobě a hlavně manželovi...začněte zase žít
Ne, kamarádka nemá pravdu, a není to "absolutně normální". Je to přehnaná až hysterická reakce, samo se to nezlepší, a do starých kolejí nenavrátí, když se s tím nebude nic dělat.
Jediné světélko v tunelu je, že si paní ještě trošku uvědomuje, že to přehání. Chudák chlap. Ten nejspíš dostane infarkt právě z toho, jak je hlídaný a opečovávaný. 