Přestože nákaza může postihnout kohokoliv, jsou skupiny, které mohou být pneumokoky ohroženy více. O pneumokokových infekcích jsme si povídali s MUDr. Alenou Šebkovou, praktickou lékařkou pro děti a dorost a předsedkyní Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.

Jakým způsobem se člověk může nakazit pneumokokovou infekcí?

Pneumokok je bakterie, která mnohdy běžně osídluje dýchací cesty. Přenáší se kapénkovou infekcí, tedy kontaktem s nemocným nebo s nosičem infekce. Ne vždy musí každý nosič infekce totiž onemocnět.  Nemoc může být vyvolaná i tehdy, když je vlastní organismus, ve kterém pneumokok sídlí, nějakým způsobem oslaben, vyčerpán stresem, jinou nemocí. V tu chvíli může dojít k propuknutí infekce.

Co ovlivňuje to, zda budou komplikace závažné, nebo nikoli?
Nejsou na to úplně jasná pravidla, ale závažnější průběhy infekcí obvykle prodělávají ti, kteří nemají takzvaně úplně dokonalou imunitu, to znamená obecně jsou to malé děti nebo naopak na druhé straně staří lidé. Dalším faktorem je, jak jsem již zmiňovala, aktuální stav organismu. Často se stává to, že člověk onemocní „obyčejnou“ virózou a při tomto aktuálnímu oslabení imunity dojde k tomu, že pneumokoková infekce propukne.

Jaké máte zkušenosti se závažnými komplikacemi pneumokokové infekce u pacientů z vaší ordinace?
S pneumokokovou infekcí mám dokonce zkušenost i u vlastního dítěte. Syn onemocněl, když mu byly 4 roky. Bylo to ještě v době, kdy nebylo očkování proti pneumokokům dostupné. Bohužel to bylo velmi nepříjemné, s ne úplně jasnými příznaky – přesto měl vysoké zánětlivé parametry, zánět dutin, zápal plic, vlastně infekci celého organizmu.   Strávil 8 dní na intravenózní léčbě antibiotiky. Naštěstí pneumokok, který ho napadl, zareagoval velmi dobře na léčbu a syn neměl žádné další následky nebo nějaké poškození. Přestože to dobře dopadlo, bylo to těžké pro něj i celou rodinu. Další neblahou zkušenost s pneumokokovou infekcí jsem zažila u mého pacienta, tehdy rovněž čtyřletého chlapce. Jeho maminka měla zápal plic, nebyl ale způsoben pneumokokem. Její syn dostal teploty, v pondělí se zastavili u mě v ordinaci, maminka měla obavy, že má syn také tento zápal plic. Dítě ale nemělo žádné příznaky, chlapeček měl nízké zánětlivé parametry, nechtělo se mi ho hned snímkovat. Nicméně protože trvaly teploty, chvíli nižší, chvíli vyšší, druhý den jsme snímek plic udělali. Žádný nález na snímku nebyl. Zůstali jsme s rodiči v kontaktu, přijeli opět za den a půl. To už měl syn jasné příznaky a obrovské zánětlivé parametry. Byl odeslán do nemocnice k hospitalizaci. Zápalem plic byla postižena polovina plíce, byla nutná drenáž.  Podle mě to byl klasický případ virózy a na ní nasednutí této závažné infekce. Ten stav pro toho chlapce nebyl jednoduchý, naštěstí dopadl opět dobře.

Jak reagují rodiče, když jim nabízíte očkování proti pneumokokům?
Já s rodiči hodně komunikuji. Nechci je strašit, snažím se je racionálně poučit a ukázat jim, čeho se mají obávat a čeho zase tolik ne. Nemůžu říct, že bych měla proočkované všechny pacienty proti pneumokokům, ale je to poměrně vysoké procento, protože si rodiče uvědomují, že pneumokoková infekce může být závažná a může jejich děti i ohrozit na životě.

Reklama