Panenky! Všude se promenádovaly dětské hrací kočárky s vyfintěnými panenkami, jen v mém si pod růžovými peřinkami lebedil pes! Plyšatý červenobílý pejsan, který neměl ani oči, protože mu je už kdysi moje milovaná maminka urvala, a já s láskou pokračovala v její kruté tradici – pes nebude mít žádné oči, protože i bez nich je ten nejlepší mazel, nejhezčí plyšák pod Sluncem, nejlepší kamarád, nejchytřejší a prostě celý nej!
Se ségrou jsme stejně měly vždycky radši chlupáče než panenky. Dokazovaly jsme si to v „hraní na školu“. Každá si svou postel obsadila přibližně deseti kousky neživých kamarádíčků, většinou dvěma panenkami a osmi plyšáky. Každý dostal papír, tužku a už se čmáralo, počítalo a četlo na známky! Veverka, zajíc, pejsek, míša růžový i hnědý, krtek apod. dostávali samozřejmě jedničku. Panenky trojku a někdy dokonce i pětku!
No a jednou v létě nadešel čas našeho venkovního hraní a mamce začal uvnitř domu záchvat všehopraní. Došlo prádlo, potahy, záclony a jak tak koukala na ty naše řady opuštěných a ušmudlaných školáčků, šup a pračka se otáčela! Dříve již úspěšně prala velké medvědy, ale co platí na velké, nemusí platit na malé. Jakmile vytáhla naše miláčky, pěkně nás rozbrečela a vlastně i sama sebe, protože ani její a můj milovaný červenobílý pes se neudržel krásný, roztomilý a neodolatelný na muchlování.
A tak skončily naše zvířecí školičky na skládce a mně a ségře nezbylo nic jiného, než nastoupit do opravdové školy a psát úkoly jen za jednoho školáčka a ne za deset.
Margaretka
Děkujeme za moc krásný a pěkně napsaný příspěvek.
S jakými hračkami jste si hrály Vy, ženy-in? A jak dlouho Vám vydržely? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
My perem plyšáky v pračce bez problémů a sušíme na šňůře za ušiska. Dělala to tak už moje babička a nikdy se žádnému plyšákovi nic nestalo.