Kdo by nemiloval ty heboučké, chundelaté medvídky, pejsky a mončičáky.
Kdyby mi to nebylo hloupé, kupovala bych si je doteď.
Ještěže mám stejně posedlé dcery, které se vždycky v oddělení hraček rozplývají nad barevnými plyšáky a rády jimi obdarovávají své kamarádky a spolužačky.

A také je stále rády dostávají, i když jim už bude šestnáct.
V jejich pokoji jsou ty potvůrky chlupaté všude.


Já s oblibou kupuji plyšáky v sekáči psovi na hraní.
Pak je mi jich ale líto, protože postupně přicházejí o údy a vypadají žalostně.
Pes na to jde systematicky.

Začne cedulkou, pokračuje ušima a postupně amputuje končetiny.

 

 

No, vidíte, kam jsem se až dostala.
A to jsem chtěla psát o plyšácích - jako kabátech, bundičkách, límcích, čepicích a jiných oděvních součástech, které se z plyše dají ušít.

Já vím, také pamatujete doby, kdy se z plyše, nebo spíš z bonekanu a leskima, vyráběly ty odporné přehozy na sedací soupravy a super masňáci si pořizovali bílé, dlouhosrsté potahy do auta. Včetně volantu, pochopitelně.
Brrr.

Ty časy jsou naštěstí pryč. Plyš prošel inovačními procesy a stal se z něj zajímavý oděvní materiál.

Nebude to asi šálek čaje pro korpulentní dámy středních a starších let…
Představa růžového orangutana v nadživotní velikosti je sice zábavná, ale doufám, že jen v mé bujné fantazii.

I když o soudnosti by se toho dalo na stránkách Stylu napsat také dost.

Takže my, soudné, přenechejme hravou plyšovou módu svým dcerám, možná vnučkám a jejich vrstevnicím.

 

Těm bude jistě slušet.

Reklama