Je to čirá tekutina, v termínu porodu někdy mírně mléčně zkalená, slabě alkalické reakce (pH 6,95 až 7,10). Je tvořena z 99 % vodou, obsahuje 0,3 % glukózy, stejné množství bílkoviny, 0,7 % močoviny, dále kreatinin a minerální látky. Jsou v ní suspendovány epitelie odloupané z povrchu plodu, mázek a chloupky lanuga.

V raném těhotenství je tvořena výhradně amniovým epitelem, od 12. týdne gestace do ní přechází i moč plodu. Pravděpodobně se tvoří i prosakováním (transsudací) z pupečníku. Do fetoplacentárního oběhu je vstřebávána (resorbována) jednak přímo amniem – v raném těhotenství snad i povrchem embrya a plodu – jednak nepřímo přes plod, který od 5. měsíce prokazatelně plodovou vodu polyká.

Koncem těhotenství se tímto nepřímým způsobem reabsorbuje asi 40 % plodové vody. Obměna plodové vody je velmi rychlá – koncem gravidity se jí za 1 hodinu vymění 50 %. V termínu porodu je plodové vody 600 až 700 ml, při přenášení těhotenství jí ubývá. Relativně ubývá plodové vody od 4. měsíce gestace, kdy jí bylo v poměru k objemu plodu nejvíce, takže plod měl v plodovém vejci daleko volnější prostor k pohybům než později, kdy plodové vody relativně ubylo. Toto období je označováno jako fyziologické hydramnion (hydramnion je označení pro zmnožení plodové vody).

Plodová voda představuje ideální ochranné prostředí pro plod: umožňuje jeho nerušený vývoj tím, že působí na jeho povrch stejnoměrným tlakem, rovnoměrně rozepíná plodové vejce i děložní svalovinu, chrání placentu před útlakem, a zabezpečuje tak nerušenou placentární cirkulaci. Tekuté prostředí umožňuje pohyblivost plodu, chrání jej před zevním traumatem. Předpokládá se též významná úloha pro látkovou výměnu plodu. Zprostředkuje regulaci jeho vodního hospodářství i přísun minerálních látek.

Za porodu zajišťuje plodová voda účelné soustředění děložní činnosti a na začátku první porodní doby působí ve vaku jako šetrný dilatátor dolního děložního segmentu, děložního hrdla a porodnické branky. Odtékající plodová voda zvlhčuje porodní cesty. Plodovou vodu pro chemická a genetická vyšetření (kultivaci v ní obsažených buněk odloupaných z povrchu fetálního těla) lze získat nasátím po nabodnutí dutiny plodového vejce přes břišní a děložní stěnu, tzv. amniocentézou pod kontrolou ultrazvuku.  

 

Z publikace Průvodce těhotenstvím a porodem od  F a J. Macků

 

       
Reklama