Nepocházela z umělecké rodiny. Narodila jako Pulisena Margherita Nelli (1524-1588) do bohaté rodiny úspěšného obchodníka s látkami. Ve Florencii dodnes existuje ve čtvrti San Lorenzo ulice nesoucí jméno této rodiny - Via del Canto de ’Nelli.
605083c394347obrazek.pngVe čtrnácti letech se stala jeptiškou ve florentském dominikánském klášteře Santa Caterina di Siena, kam vstoupila pod jménem Suor Plautilla. Později se tu stala i matkou-představenou. Asi polovina všech vzdělaných dívek, které většinou pocházely z florentských řemeslnických rodin, byla v té době umísťována do klášterů proto, aby se rodiče vyhnuli řešení jejich věna.
6050833120f51obrazek.png
Foto: Portrér mladé ženy, Mládí, Madonna. Wikipedia

Tento klášter byl znám tím, že se sestry, aby snad nepodléhaly zahálce, věnovaly výtvarnému umění. Pochopitelně se jednalo o náměty náboženské. Jednou z nejnadanějších malířek byla právě Plautilla. Byla samoukem. Učila se malovat napodobováním děl slavných mistrů a zejména metodou pokus-omyl. Brzy si vypracovala svůj styl.
6050842388b1aobrazek.png
Foto: Svatá Kateřina. Wikipedia

Bylo to v době, kdy se ženy nemohly profesionálně a už vůbec ne veřejně věnovat umění. Plautilla založila za zdmi kláštera uměleckou dílnu pro sebe a dalších osm žen. Klášter měl bezkonkurenční postavení co do uměleckého významu a počtu umělkyň. Věnovaly se především miniaturám, ale i větším malbám. Prodejem těchto děl florentské šlechtě, ale i církvi se jeptišky staly ekonomicky soběstačnými. Plautilla se věnovala také výuce malby. Mezi její studentky patřily řádové sestry jejího kláštera.
60508144df345obrazek.png
Foto: Poslední večeře. Wikipedia

Za nejvýznamnější dílo Plautilly Nelli se považuje její Poslední večeře, namalovaná v šedesátých letech 16. století, původně umístěná v klášteře Santa Caterina, který už ovšem dnes neexistuje. Monumentální olejomalba na plátně o rozměrech 7x2 metry je jedno z mála děl, které malířka parafovala. Pod svůj podpis přidala vzkaz veřejnosti: „Orate pro pictora“, tedy modlete se za malířku.



Obraz byl v roce 1817 přemístěn do kostela Santa Maria Novella. Dlouhá léta však byl ve velmi špatném stavu, a protože visel v refektáři řeholníků, byl veřejnosti nepřístupný. Přežil tu vyvlastnění církevního majetku po sjednocení Itálie, dlouhá desetiletí 20. století pak strávil ve skladech a podobně jako dalších asi 14 tisíc historicky cenných děl byl poškozen při katastrofální povodni řeky Arno v roce 1966.
605084b2a4b2fobrazek.png
Foto: Detail restaurované Poslední večeře. Wikipedia

Díky americké nadaci Advancing Women Artists Foundation, jejímž cílem je vyhledávat díla neznámých či zapomenutých žen-umělkyň, se dočkal svého znovuvzkříšení. Nadace získala finance od dárců z devatenácti zemí finance, které byly potřeba k restauraci díla.
Po čtyřech letech náročné práce v konzervátorském studiu se dílo slavnostně vrátilo v říjnu 2019 do komplexu Santa Maria Novella a bylo představeno široké veřejnosti…
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama