Nataša kdysi naletěla partnerovi, kterého v podstatě živila, a když se jí on něj povedlo dostat, zařekla se, že pro nikoho už dojnou krávou nebude. Od té chvíle začala praktikovat 50:50. Některým partnerům to vadilo, jiní s tím neměli problém. Nataša v tom viděla skvělou selekci. Později se seznámila s Milanem, kterému se její pravidlo líbilo. Nešlo o počítání korun, ale férovost. Oběma to vyhovovalo, a tak s tímhle pravidlem pokračovali během chození, po svatbě, a dokonce i při výchově svých dětí.
Foto: Shutterstock
„Málokdo nás chápe,“ říká Nataša. „Mám kamarádky a příbuzné, kteří mi neustále potřebují vysvětlovat, že chlap má živit rodinu a měl by mě zvát na večeře. Ale to se děje. Jen Milan není jediný, kdo to dělá. Nemám problém pozvat na rande já jeho a o své polovině nájmu ani nemluvím. Přijde mi to úplně jasné.“
Než přišly děti, okolí nad jejich přístupem většinou jen mávlo rukou, ale jakmile se Nataše narodila dvojčata, všem se jejich dělení financí stalo trnem oku.
„Nešla jsem na mateřskou. Rozhodla jsem se, že budu dál pracovat a jsem za to ráda,“ vzpomíná Nataša. „Já i manžel podnikáme a jelikož jsme svými vlastními pány, hravě jsme si s péčí o děti poradili. Ano, první dva měsíce jsme jeli hlavně z rezervy, ale později, když jsme si na ty dva človíčky zvykli a zjistili co a jak, vše šlo jedna báseň. Jednou jsem dělala já z domova a starala se a jindy zase Milan. O děti jsme se starali poctivě oba a je to hodně vidět na našem vztahu.“
Stejně jako si rozdělili péči o děti 50 na 50, ani pohled na finance se nezměnil. Nataša vysvětluje, že s Milanem neřeší směšné dluhy druhému o pár stovek, kdy jeden skočí do večerky nebo druhý po cestě z práce zajde dětem pro nové ponožky. Dělí si na polovinu velké nákupy, ať jde o jídlo či věci pro miminka, výbavu do domácnosti, nájem, dovolené a tak podobně. Rovněž udržují pravidlo „jednou já a příště ty“ pokud jde o večeře, kino nebo jiné povyražení.
„Přijde mi to dobře nastavené. Oba vyděláváme, oba máme děti, oba se staráme a oba platíme. Každý máme svou rezervu a je naše věc, na co ji použijeme. Kdyby Milanovi teklo do bot, samozřejmě nezaváhám a půjčím mu, ale budu chtít, aby mi peníze časem vrátil – pochopitelně bez úroku. Stejně by se zachoval on ke mně. A pokud by byl nějaký společný problém, prostě sáhneme do rezervy oba. Když to takhle někomu popíšu, ťuká si na čelo. Prý ať chlap živí, já jsem doma s dětmi a pořídíme si společný účet. Proboha proč?“ nechápe Nataša.
Mgr. Daniel Král, kouč partnerské komunikace a rodinných financí se k tématu vyjádřil:
Z pohledu koučinku je klíčové, že Nataša i Milan mají ve financích jasně nastavená pravidla, která jsou pro oba dlouhodobě komfortní. Finanční model ve vztahu není univerzální – neexistuje „správně“ nebo „špatně“. To, co funguje jedné dvojici, může být pro jinou zcela nevyhovující. Důležité je, aby se oba partneři cítili férově, bezpečně a respektovaně. Nataša si po negativní zkušenosti vytvořila hranici, která jí umožňuje cítit se v partnerství rovnocenně, a Milan tuto hranici přijal. To je zdravý základ: vědomé nastavení, transparentnost a souhlas obou stran.
Model 50:50 může být velmi funkční, pokud jsou příjmy partnerů podobné a pokud oba chtějí zachovat vysokou míru finanční autonomie. V jejich případě navíc nejde o striktní účetnictví, ale o princip rovnosti a sdílené odpovědnosti. To, že si péči o děti rozdělili stejně a oba pokračují v práci, jejich systém ještě více podporuje. Je vidět, že finanční nastavení není izolované – je propojené s jejich životním stylem, hodnotami i partnerskou dynamikou. Tam, kde jiní vidí problém, oni vidí stabilitu a jasný rámec, který jim umožňuje fungovat bez pocitu dluhu či závislosti.
Je však důležité dodat, že jakýkoli finanční model musí zůstat flexibilní. Život přináší změny – nemoc, pokles příjmů, péči o děti v jiných fázích, nečekané výdaje. Zdravé partnerství poznáme podle toho, že se dokáže přizpůsobit realitě, aniž by jeden z partnerů cítil ohrožení nebo nespravedlnost. Nataša i Milan mají výhodu v tom, že o financích otevřeně mluví a mají vytvořené rezervy, které mohou použít společně. Pokud si tento přístup udrží a budou pravidelně vyhodnocovat, zda jejich systém stále odpovídá jejich životní situaci, mají velkou šanci udržet si finanční harmonii i do budoucna.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu může, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Když to funguje, není co řešit. Zejména v případě, že oba podnikají každý na svém písečku, je rozumné mít finance zvlášť a společné náklady platit napůl. Kamarádkám po tom nic není a celkem nechápu, proč jim to Nataša vůbec vykládá, jak to mají doma zařízené a kdo co platí a kdo koho kam zve... kamarádky s nimi nebydlí a určitě jim na nic nepřispívají, tak není důvod, proč by měly kecat Nataše do uspořádání jejího manželského života.
A co je komu po tom? Je to váš způsob života a oběma vám vyhovuje.