Ještě za časů našich babiček neexistovala jiná alternativa. „Platím!“ vždy vyřkl muž a také se dle toho zachoval. Jak ale tuto skutečnost změnila doba? Má na změnu vliv jen emancipace žen, nebo i jiný náhled mužů?
Fifty fifty
Snaha o rovné příležitosti žen a mužů přinesla vedle snahy o změny příjmů i změny výdajů. Rozebrání toho faktu je ale samostatné téma.
Příjem žen je v dnešní době nedílnou součástí rozpočtu domácností, a tak není divu, že si chtějí dopřát nezávislost i mimo domov. Dříve naše matky byly vedeny tak, aby si našly partnera, který by je dokázal zaopatřit do budoucna. Tento fakt se promítl i do oblasti společenského života – automaticky se předpokládalo, že vše hradí muž.
Na první pohled by se tato situace mohla zdát ideální, žena se nemusela o nic starat. Ale je to pouze jedna strana mince. V dnešní době je právě to, že si příslušnice něžného pohlaví může dovolit pozvat muže na večeři, tím drobným symbolem z mozaiky nezávislosti. Přináší to ovšem i svá negativa – žena si svou ekonomickou aktivitou zajišťuje vlastní postavění, ale může to znamenat určitou osamocenost. Mnozí muži mohou mít z takovéto samostatnosti strach.
Jak to vidí mladí dnes?
Z pohledu vysokoškolských studentů vychází jako nejčastější varianta půl na půl. Většina kluků ještě dodává, že přece jen je jejich podíl na financování o trochu větší.
Pavel (21) říká: „Tato situace je vyrovnaná. S tím, že samozřejmě platím víc já, ale víceméně je to fifty fifty. Nevadí mi, když zaplatí má přítelkyně, je dost emancipovaná. Stojí si za tím a rozhodně to není moje první zkušenost s tímto „systémem“.“
Lukáš (22) na dotaz odpověděl takto: „Peníze většinou neřeším - když je mám, platím já, když ne, tak mi nevadí nechat se pozvat.“
Elena (23) má pracujícího přítele, tady je situace trochu odlišná: „Většinou platí přítel – pokud ovšem neobjevím nějaký nový podnik – to potom pozvu já jeho. Myslím si, že to tak má být. Jsem ale ráda, když se i nechá pozvat ode mě. Někteří muži u toho dělají nepříjemné divadlo.“
Adélin (23) přítel je také student: „Snažíme se s partnerem střídat, ovšem jeho účast na placení je trochu větší, a to mě někdy znervózňuje – nechci mít pocit, že mu něco dlužím.“
Generace našich rodičů je ovlivněna životem ve společné domácnosti. Vesměs zastávají pravidlo „společné kasy“. To se promítá i do situací mimo domov, ve společnosti ovšem zpravidla vyrovnává účet muž.
Paní Marta, která zažila „staré dobré časy“, ovšem tvrdí: „Nedovedu si představit situaci, kdybych v kavárně hradila útratu já. O to se, dle mého mínění, má vždy postarat muž.“
Jak je vidět, emancipace zahýbala i finanční sférou a zvyklostmi, tolik neměnnými pro starší generace. Dnes je běžně k vidění platit ženy i muže, a to téměř všech věkových kategorií. S postupem času se situace pravděpodobně ustálí – kdo zve, ten platí – a pro ženy bez předsudků nebude sebemenším problémem muže pozvat.
Jak to máte vy?
Nový komentář
Komentáře
Vždycky si nechávám možnost zaplatit účet a odejít středem - to když se z chlapa na první schůzce vyklube hňup.
Co sem pletete placení mezi manžely, článek je o placení nesezdaných párů......
Nikdy nejdu na schůzku bez peněz. Málokdy ale peněženku skutečně vytáhnu. Nesnesu však chlapa, který se nenechá pozvat. Jak píše v článku Elena - nepříjemné divadlo.
Jak kdy... Máme více méně rozumný přístup, jednou zaplatí něco on (třeba právě ty večeře apod.), já zase třeba druhý den vstupy na zámek... Nebo když platí on, přidám i ze své peněženky, takže třeba je to půl na půl....
Účet máme společný, ale manžel se nerad stará o peníze, takže je to na mně. A v restauraci mi s oblibou dělá to, že když přijdde číšník s účtem, podá mi ho se slovy "zaplať!" :-) Na což já odvětím slovy "dokud tam budeš prachy posílat, s radostí je budu utrácet! :-) je to takový náš společný vtípek a bývá legrační pozorovat reakce personálu :-)
no já se do hospody nehrnu, takže když už se nechám ukecat, platí vždy muž!
Tak já si za sebe platím sama, pouze jsem-li někým výslovně a jednoznačně pozvána, platí on (ona). Podobně pak předpokládám, že když řeknu kamarádce "zvu tě na zmrzlinu", tak že já platím za obě, a ona se nebude snažit vytahovat peněženku. V době, kdy jsem byla vdána, platil manžel, neb stejně finance byly společné.
u nás platí přítel, když chci taky jednou zaplatit něco já, tak je celý nesvůj a stejně pak zaplatí útratu on
jinak si myslím, že když chlap pozve ženu např. na kafe, tak by měl útratu zaplatit on 
Jak kdy, záleží na okolnostech
Altamora — #7 Já mám přístup jen ke svému účtu, k manželovým ne.
U nás platí ten, kdo zve.
S kamarádkama jsme na tom tak, že platí ta, která má víc peněz.
Platí vždycky manžel, jsme ze staré školy. Ale máme společné finance, tak je to fakticky jedno. (Vlastně jsem na tom lépe já, protože já mám přístup na všechny naše účty, on jen na ty své. )
Momentálně jsem to já, kdo má víc peněz, takže večeři v restauraci platím téměř vždycky já. On mi pak na oplátku koupí zmrzlinu nebo zaplatí vstup do ZOO. Nemám s tím problém, protože jednou se může situace otočit. A stejně tak vím, že kdyby měl peněz víc, vynahradí mi to.
U nás platí většinou manžel,ale není to pravidlem 5x on 1x já
Klidne zaplatim, s tim nemam problem.
ted jsem ve fázy seznamování se. takže předpokládám, že platí muž. při první schůzce si nedávám nic víc než kávu a jak jak jinak by měl muž dát najevo, že o mě stojí? v manželství platil ten, kdo první vytahl peněženku.
ToraToraTora — #1 taky máme společné peníze, klidně platím i já, proč né?
A když sedím v kavárně s kámoškou, tak je povoleno ulovit muže jen za účelem úhrady účtu?
My se s manželem střídáme, nevidím na tom nic špatného, účet máme společný, nejsou to jeho peníze nebo moje, ale naše a kdo vytáhne kartu je mi uplně šumák.