Také patříte k rodičům, kteří jsou o prázdninách vůči svým dětem benevolentnější? Více jim dovolí a z jakýchsi nepsaných rodinných pravidel poleví? Já k nim tedy patřím. Ještě když byly malé, vždycky jsme jim, jak se říká, popustili uzdu.  

Ne všude tak tomu je. Například u manželů Sukupových, kteří si nedávno koupili chalupu ve stejné vesnici, kde ji máme i my, chodí děti spát už se slepicemi. A to je tomu nejstaršímu už 14 let.

Sluníčko svítí - jde se na kutě

Sluníčko svítí, světlo je až do desíti, zahrádky jsou plné, dětem ani dospělým se nechce do jejich příbytků. Obraz letního večera, který se vydařil. Ne však třem dětem, které se narodily až přehnaně přísným rodičům. Zatímco jejich vrstevníci se ještě vrací od vody, oni už jdou pomalu na kutě.

rybník

Nikdy jsem si rodiny Sukupových moc nevšímala, chalupu ve vsi si koupili teprve počátkem letošního roku, a my „starousedlíci“ jsme měli po dlouhé zimě jiné starosti než si všímat, kde se kdo přistěhoval. Až mě na ně upozornila kamarádka, která má chalupu těsně vedle nich.

„To jsou rodiče, o tom bys měla napsat. Ti na ty děti řvou jak na psy. Samé zákazy a příkazy, pěkné slovo tam neuslyšíš. Jsou tady už od začátku prázdnin, ale ty děti jsou fakt chudinky. Pořád na ně, že pokud si nesplní svoje povinnosti, nevím teda jaké, nemůžou ani do bazénu, který mají nafouknutý na dvoře. Spát je ženou už kolem sedmé večer, prý ať mají od nich alespoň večer klid, a ráno v sedm už slyšíš, jak dělají něco na zahradě. To mají prázdniny, to je spíš vojna.“
„A kolik těch dětí mají?“
„Myslím že tři. Abych pravdu řekla, ani jsem je ještě pořádně neviděla, oni je nikam nepustí, jen ten nejstarší kluk, tomu může být už takových 14 let, tak toho vídám na kole, jak pořád  jezdí s taškou pro piva.“
„To tedy mají prázdniny,“ přikyvuji.
„A co teprve doma, to musí být asi drezura.“
„To jo,“ přikývne kamarádka a naše klevetivá sousedská debata končí.

Tatííí, jsou přece prázdniny

Večer jsme pak společně s onou kamarádkou a jejím manželem grilovali na zahrádce. Byla tam u toho i jejich osmiletá dcera Natálka. Bylo už něco po desáté a manžel té kamarádky povídá: „Neměla bys ji už dát spát?“

„Néé, tatííí, jsou přece prázdniny,“ prosila Natálka. A my všichni se k ní přidali. Kéž bychom se tak mohli přidat i k dětem manželů Sukupových.

holcicka

Názor psycholožky Vladimíry Svitákové

Každá rodina přistupuje k výchově svých dětí jinak. Co my víme, třeba jsou děti problematické a je na ně potřeba jiný metr. Domnívám se ale, že v uvedeném případě je chyba spíš na straně rodičů. Posílat například své děti o prázdninách v sedm hodin spát, jen aby oni měli klid, mi připadá poněkud sobecké.

kluk

Čtěte také:

Reklama