Plánované rodičovství je snaha partnerského páru, aby otěhotnění a porod nastaly v nejvhodnější době. Plánované rodičovství může mít pozitivní, nebo negativní charakter.
Pozitivní plánované rodičovství - cílená snaha o otěhotnění
Negativní plánované rodičovství - snaha a opatření vedoucí k zábraně nežádoucího otěhotnění (antikoncepce).
Plánované rodičovství je ve všech civilizovaných zemích světa považováno za základní lidské právo. Nebylo sice původně zahrnuto do Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948, o dvacet let později však byla tato situace napravena a Mezinárodní konference OSN o lidských právech konaná v Teheránu v dubnu a v květnu 1968 se k tomu vyjadřuje zcela jednoznačně:
„Rodiče mají základní lidské právo svobodně a zodpovědně rozhodovat o počtu svých dětí a o časovém odstupu mezi nimi.“
Toto právo bylo pak ještě potvrzeno a rozšířeno na 1. světové populační konferenci konané v Bukurešti v roce 1974:
„Všechny dvojice i jednotlivci mají základní právo rozhodovat svobodně a zodpovědně o počtu svých dětí a o časovém odstupu mezi nimi a k tomuto jednání mají dostat informace a prostředky. Zodpovědnost dvojic a jednotlivců ve využití tohoto práva bere v úvahu životní potřeby jejich žijících a budoucích dětí a jejich zodpovědnost ke společnosti.“
Populační exploze v nejlidnatějších rozvojových oblastech světa (Asie, Afrika, Latinská Amerika) je prioritním problémem současnosti. Jediným řešením je postupné zavádění metod plánovaného rodičovství do zemí s největším přirozeným přírůstkem obyvatelstva. Nicméně plánované rodičovství je jen dílčím řešením tohoto problému, jehož příčiny tkví v oblasti sociální, etnické, náboženské, ekonomické a dalších.
V rozvinutých zemích se již stává plánované rodičovství součástí životního stylu obyvatelstva, a naplňuje se tak jeho hlavní zásada: žena si sama plánuje počet svých dětí a dobu jejich narození. Daří se plnit i další cíle plánovaného rodičovství, jako je snižování úmrtnosti (mortality) a nemocnosti (morbidity) žen v souvislosti s těhotenstvím a informovanost žen o metodách antikoncepce, jejich dostupnost, účinnost a neškodnost.
V roce 1991 byla v naší zemi založena Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV), a to jako nevládní nevýdělečná organizace, která se zabývá podporou populačního zdraví a plánování rodiny coby základního lidského práva. V tom směru vyvíjí svou činnost ve smyslu zásad International Planned Parenthood Federation ( www.ippf.org ) jako plnoprávný člen této mezinárodní organizace. Podporuje výchovu k plánování rodiny, k partnerským vztahům a k rodinnému životu včetně výchovy sexuální.
Tato organizace pomáhá při přípravě pedagogů, psychologů, lékařů a dalších odborníků v oblasti plánování rodiny a sexuální výchovy. Jsou pořádány semináře a odborná sympózia, poskytuje informace, provozuje telefonní poradenskou linku zabývající se problémy antikoncepce a prevencí sexuálně přenosných chorob. V odborných stanoviscích důsledně vychází ze závěrů a materiálů Světové zdravotnické organizace (WHO).
V poslední době může Česká republika vykázat velmi pozoruhodné úspěchy zejména z hlediska významného snížení počtu provedených uměle přerušených těhotenství (UPT). Podle oficiální zdravotnické statistiky (ÚZIS ČR 2000) poklesl počet UPT ze 107 131 v roce 1990 na 32 530 v roce 2000, což představuje pokles o 70 %. Ukazateli potratovosti jsme se přiblížili nejvyspělejším evropským zemím a v počtu nechtěných těhotenství teenagerů jsme dokonce předstihli USA. V těchto potěšitelných výsledcích sehrála roli především propagace účinných a spolehlivých metod antikoncepce a sexuální výchova.
Pokud je tedy WHO poměr mezi počtem uživatelů spolehlivých antikoncepčních metod a počtem potratů považován za míru kulturní a zdravotnické vyspělosti obyvatelstva, splňuje ČR tento záměr významnou měrou.
Uvedené ukazatele jsou důležitými argumenty proti zvažované revizi stávajícího zákona o umělém přerušení těhotenství. Historické zkušenosti totiž ukazují, že jakákoliv restrikce potratů je kontraproduktivní. Projeví se nanejvýš vzestupem počtu ilegálních výkonů s nebezpečným dopadem na morbiditu a dokonce i mortalitu těhotných žen (např. Rumunsko 1970), nebo tzv. potratovou turistiku (Polsko, Irsko).
Ideálem společnosti by měla být snaha, aby děti se vždy rodily rodičům, které si jejich narození skutečně přejí, tzn. aby v rodině od počátku vládla psychosociální pohoda.
Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu
Czech Family Planning Association
Senovážná 2
POB 399
111 21 Praha 1, Czech Republic
MUDr. Antonín Pařízek, CSc.
MUDr. Dana Koryntová, CSc.
Ivana Ašenbrenerová
/Z připravované knihy o těhotenství a porodu/
Nový komentář
Komentáře
zajímavý článek
ted uz veselejsi lenka: ahoj,problemy s plodnosti ma asi 10 az 20 procent paru, pricemz narozdil od drivejska pribyva problemu na strane muze. Proc to tak je neni uplne jasne, ale hodne velky vliv se pricita stresu a chemikaliim v zivtonim prostredi, ktere zrejme zpusobuji, ze muzi maji mnohem mene kvalitnich spermii.
Pavluska: Díky
Co to je za divný termíny, pozitivní a negativní plánování? Kdo to vymyslel. Plánování je přece plánování, tj. nejdřív dítě nechci , pak jo, pak třeba zas ne a to je podle mě dohromady prostě plánování. Přeci celej život nestřídáme negativní a pozitivní plánování. Na to přišel nějakej lingvista
No ale to se tématu netýká. Taky jsem plánovala negativně plánovala a pomalu se chystám přejít na to pozitivní, je mi 31, tak mě tu Pavluško moc nestraš 
Ale jsem si naprosto jistá, že ve 20 se mi otěhotnět podařilo, aniž jsem chtěla. Tak teď je otázka, jestli to brát jako plus, že to prostě šlo, anebo mínus, že jsem se interupcí mohla nějak poškodit 
Pavlusa: Když bych nyní zjistila, že nemůžu mít děti, tak bych si hlavu teda nedrbala a v blázinci bysme nebyli ani jeden. Jsem rozhodně zastáncem plánování než když pak DĚTI mají DĚTI. Na vychování to vrazí rodičům a hurá na disko nebo na zábavu. Paráda.
Suntel: To byl teda hodnej manžel, když ji opustil, protože nemůžou mít děti. A to se právě projevil pan CHARAKTER. Asi v 25 letech nebyl vyzrálej jedinec, asúpoň jeho chování tomu neodpovídá. Jestli někdo nemůže mít děti v 25, tak je nemohl mít ani v 20, tak proč si s tím lámat hlavu. Buď to půjde tehdy kdy chci - ve 30, a nebo to nepůjde. Pak jsou jiné možnosti a nejposlednější je adoptovat.
To je ta nespravedlnost přírody. Tohle se stalo mé známé. Chtěla mít nejdřív bydlení a být zajištěná a ve 25 letech zjistila, že nemůže mít děti a manžel ji opustil. Je to strašné, ale přeci nebudu mít děti ve 20-ti jen proto, že budu uvažovat tak že za dva roky už to nepůjde.