Foto: Shutterstock
Před pár dny jí volala uplakaná maminka. Hrklo v ní, že se něco děje s tátou. Přece jen by se v jeho osmasedmdesáti letech nebylo čemu divit. A trefila se, skutečně šlo o něj. Jenže to nebylo zdraví, co v jeho případě selhalo. „Mezi vzlyky mi zvládla oznámit jen to, že si táta balí kufry. Napadlo mě, že třeba jede do nemocnice, nebo že bych zapomněla na odjezd do lázni? A tak jsem skočila od auta a vydala se přímo k nim. Naštěstí nežijí na druhém konci republiky, do hodiny jsem byla na místě,“ líčí nečekaný výlet za rodiči Naďa, která cestou přemýšlela. Oč by mohlo jít. Možná se jen pohádali, běželo jí hlavou. Sice se mají rádi, ale ani jim se po tolika letech klasické manželské škorpení a hašteření nevyhýbalo.
Když dorazila na místo, srazila se s tátou v chodbě. Zrovna klečel u botníku a vyrovnával před sebou své boty. „Zeptala jsem se ho, kam se chystá, ale on jen odsekl, že už toho má dost, jeho trpělivost přetekla. Máma zase z kuchyně volala, že jí připravil hezký dárek k padesátému výročí. Po chvíli z nich konečně vypadlo, že táta mámu opouští,“ říká Naďa, která nevěřila vlastním uším. Ale pořád ještě čekala, že jde pouze o demonstrativní odchod. Jenže ne. Po půl hodině se ozval domovní zvonek a do bytu napochodovali stěhováci.
„Když jsem začala brečet i já, konečně ho to trochu obměkčilo. Utěšil mě, že se nestěhuje lán světa, ale jen na druhý konec města ke svému kamarádovi. Prý už má dost toho věčného kibicování a vychovávání, není mu pět let. A chce si ty roky života, které mu ještě zbývají, užít v klidu a pohodě,“ popisuje otcovy důvody k rozchodu Naďa s tím, že rozvádět se nechce.
„Vůbec tomu nerozumím! Co blázní, v jeho letech? A co když mu třeba za rok něco bude? Kdo se o něj bude starat? A kdo dohlédne na mámu? Takhle si mohli vypomoci jeden druhému. Strašně mě tím zklamal. Máma sice má své mouchy, ale to jen proto, že jí na něm záleží. Nechápu tohle chlapské smýšlení,“ zlobí se zklamaná dcera.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Rozchod rodičů v období, ať je dítě malé či dospělé, je vždy emočně náročnou situací, která otřese naší iluzí bezpečného přístavu, kam se můžeme s důvěrou uchýlit. Přijmout důvody rozpadu rodičovského vztahu je dospělým úkolem, který vyžaduje mnoho času a ochoty jejich motivaci přijmout a ani jednoho z nich neztratit.
Mnoho dlouholetých párových vztahů, které obdivujeme, vydrželo za cenu velkých ústupků a kompromisů. Otázkou je, za jakou cenu pro každého z nich. Nechci zpochybňovat kvalitu dlouhodobých vztahů, ale bez vzájemného respektu a citové i pracovní reciprocitě se nelze vyhnout krizím a únavě a často i vyhoření. A krize v dlouholetých vztazích, pokud jsme k sobě vzájemně pravdiví, zkrátka přichází. Vyvíjíme se my sami, včetně našich potřeb. A to přináší změny.
Odpovědi pro Nadino pochopení motivace tatínka je mnohokrát vyslovené MOŽNÁ…
Našel tatínek po letech odvahu vykročit ze stereotypu, ve kterém se už dlouho necítil dobře?
Jedná se u obou partnerů o vztahové vyhoření, kterému již nemají sílu čelit?
Ovlivňuje rozhodnutí otce Nadi a možná i chování maminky, běžné změny osobnosti a chování vlivem stáří?
Těžko posoudit vztah našich rodičů, které vnímáme pouze z úrovně dítěte, byť již dospělého. Můžeme mít svůj názor, ale je třeba jejich rozhodnutí přijmout s respektem k jejich potřebám.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
No ona se ta buzerace dědečkovi už přejedla. A nedělá z toho žádné drama, bude u kámoše, nerozvádí se, senilní asi nebude, spíš je to jak říká, hodlá si život trošku užít ,však tak to má být.
No některé ženy umějí otrávit vztah neustálým brbláním, co zas dělá špatně. Většinou to jsou tzv starostlivé manželky. Já bych to nevydržel ani rok, ale padesát to klobou dolů. Už žiji na Filipínách s filipínskou manželkou a když se mi velice vyjímečně zasteskne po české ženě pustím si Pražský výběr a jejich hit ,,zbal si to svý ráno´´
A nemá tatínek začínajícího Alzheimera?
Asi tady budu jediná, která se babičky zastane. Moc by mě zajímal také její úhel pohledu. Jestli je to opravdu ta semetrika, jak o ní všichni diskutující píší, nebo starostlivá manželka, která nechce, aby se její muž díky svým hloupým návykům zbytečně roznemohl, protože hádejte, kdo by pak okolo něho skákal?
Zajímalo by mě, co s ním bude jeho kamarád dělat, až se děda začne sypat.
A co se týče babičky, není vyloučeno, že rychle přijde na to, že vlastně také může začít žít podle svého. Konec konců, kdyby ovdověla, musela by se s tím vyrovnat tak či tak.
A jejich dcery je mi také líto, protože při budoucí péči o své rodiče bude muset lítat na dvě místa, což ji bude stát více času a námahy.
Já zase nechápu to obnovení manželského slibu, to aby nezapomněli? Vždyť svatba snad platí, dokud jeden nezemře nebo se rozvedou. Naši rodiče si to naštěstí pamatují a udělala se rodinná oslava, nemusí chodit starosta kvůli nám v sobotu do práce. Nebo se to zase přijalo nějakých Hotentotů?
"Máma sice má své mouchy, ale to jen proto, že jí na něm záleží."
Takže direktivní semetrika, která ví všechno nejlíp.
Přeju sterému pánovi, ať si posleních pár let v klidu užije, pekla už měl nejspíš v životě dost.
"Máma sice má své mouchy, ale to jen proto, že jí na něm záleží. Nechápu tohle chlapské smýšlení." Naďo, ty budeš stejná semetrika, jako tvoje matka ;) Taková malá rada do života: dospělí muži nemají moc v lásce, když je jejich ženy považují za svoje další dítě. Možná by to mohlo být i pro tebe, Naďo, malé varování. Jestli se 80 ti letý člověk rozhodl prásknout dveřmi, tak to byl asi slušný buzerplatz. A ruku na srdce, tebe nejvíce štve, že nemůžeš plánovat oslavu a chlubit se fotkami, že jo?
..myslím, že jedna z věcí, které lidi fakt litují n smrtelné posteli je: proč jsem já, debil, neodešel/neodešla daleko dřív:D
Jinak co je dceři do toho, ať se stará o svý a zařizuje oslavy jen pro sebe, nebo když ji o to někdo poprosí.
Myslím si, že kibicování se píše s i. Podle kibice, který čumí do karet jiným hráčům. Stejně to pán vydržel dlouho, že se nesbalil už když odešly děti z domu.
Ale on se mu pobyt s kamarádem taky zají a možná po pár měsících poputuje zpátky k manželce, byt je beztak SJM a platit sám z důchodu podnájem, to by mu už nemuselo zbýt moc peněz. A co si budeme, o nemocného dědka se obvykle postará líp manželka než kámoš. Ať si to pán zatím užije, když mu zdraví slouží. Paní si zatím může najít nějaké záliby.
Ani se mu nedivím. Už mu bouchly saze. Asi je ta maminka to stejné, co byla moje matka. Ta určovala, co bude otec nosit, jíst, pít, na co se bude dívat v televizi. Když zemřel, koupil bratr se švagrovou matce na sedačku do obýváku velkého plyšového medvěda. Prý, že to má to stejné, může ho dirigovat a plyšák ani necekne.
Něco podobného jako ve filmu Teorie Tygra, jen s tím rozdílem že nepředstíral nemoc ale raději odešel. Muselo to být pro něho už hodně těžké že se ve svém věku rozhodl odejít. Dcera by se měla zamyslet nad chováním své matky a otce naopak podpořit a popřát mu aby si nově nabytou svobodu dlouho ve zdraví užíval.
Nevím, v čem hledá terapeutka to "mnohokrát vyslovené MOŽNÁ" - pán to přece jasně řekl. Došla mu trpělivost a už nechce být manželkou vychováván a kontrolován jako malé dítě. Zřejmě si toho užil dost, za tu dobu, co jsou dospělé děti z domu a on i manželka jsou v důchodu, takže jsou spolu celé dny i noci a není úniku. Naďa sama přiznává "škorpení a hašteření", i to, že matka má "mouchy". To byl patrně jen vršek ledovce toho, co otec musel snášet. Je mu 78 let, uvědomil si, že tady zítra nemusí být, a že má poslední šanci zkusit žít jinak. Chovat se jako muž, ne jako chlapec, který musí poslouchat maminku. Naďa i její matka tím dostaly příležitost se zamyslet, a případně se pokusit pochopit "chlapské smýšlení", i když to se asi nepovede. Držím pánovi palce, aby si dokázal svou nově nabytou svobodu užít a nenechal se ukřičet, že něco takového se přece nesmí, v jeho letech.