Občas mně připadá, že když v Hollywoodu cítí tíživý nedostatek dobrých nových scénářů, přijde někdo s nápadem předělat nějaký starý film, natočit ho znovu.
A líp. A tak se na svět dostávají znovu staré zapomenuté příběhy nejenom amerických filmů. Občas sáhnou i na nějaký francouzský nebo italský film a poameričtí ho.
Málokdy šťastně.

Nedávno jsem viděl na kazetě novou PLANETU OPIC.
Dnes už není problém natočit film o opicích po úspěchu stejného filmu před 25 lety.
Ale tehdy, v roce 1967, když mladý vedoucí studií 20th Century Richard Zanuck souhlasil, že se setká se scénáristou Arthurem Jacobsem, netušil, do čeho se pouští.
K jeho velkému překvapení mu Arthur oznámil, že se už léta snaží konkureční ateliéry Warner Bros přesvědčit, aby natočili film o planetě opic, ale studio projekt pořád odkládá, oddaluje – jinými slovy, nemá zájem.

“O čem ten film je?” se zeptal producent. “Je to o světě, kde vládnou opice, a lidé jsou jejich zvířata”.
Zanuck nebyl vysvětlením příliš nadšen, nicméně slíbil, že si scénář přečte.
Příběh je podle knížky Pierra Bouella a režírovat film měl Edward Blake, ale Warners Bros nemínilo uvolnit na film potřebných 10 miliónů dolarů, což je pakatel, podle dnešního standardu, ale v té době to bylo hodně, uvážíme-li, že běžné filmy stály kolem 2,5 miliohů dolarů.

Zanuck přečetl scénář přes víkend a v pondělí volal Jacobsovi: “Je to neuvěřitelně fascinující příběh, ale nedovedu si představit, jak by to šlo natočit. Diváci se nám vysmějí po 10 minutach, jen co se první opice objeví na plátně. Chci udělat maskérskou zkoušku, abych věděl, že dovedeme udělat opici tak, aby nebyla k smíchu a divák ji mohl brát vážně. Jinak je celý film o ničem.”
Úkol byl svěřen maskéru Johnu Chambersovi, který potom za film dostal speciální odměnu Academie (protože Oscar za make-up ještě v těch dnech neexistoval). Test dopadl dobře, a když to Zanuck promítl radě studia, dostal zelenou.
Charleston Heston hrál hlavní roli a režisér Schaffner vystřídal Blakea.

Planeta opic se ukázala být finanční injekcí, kterou 20th Century potřebovalo jako sůl, aby se vyléčilo z hlubokých finančních ran, které zanechala před 5 léty v jejich rozpočtu 40 miliónová Kleopatra.
Film zhlédli diváci po celém světě a (nejenom milovníci sci-fi) a kritiky byly víc než skvělé. Před 25 lety byla premiéra filmu na 460 plátnech v USA.
Novější Planeta opic se objevila současně na 3 650 plátnech. O co rychleji se objeví, o to rychleji zmizí a bude vytlačena jinými prázdninovými hity.
Zlé jazyky tvrdí, že dnešní studia volí tuto taktiku proto, aby lidé si neměli čas říct, jak špatná je nová verze.
Mohl bych ještě vylíčit, jak po úspěchu Planety opic ve studiu Warners Bros mlátili hlavou do zdi, že ten film tak dlouho odmítali - ale to už je jiný příběh.   

     
Reklama