Někteří rodiče bojují s tím, že jejich děti pláčou, protože nechtějí do školky. Neznamená to, že na takovou změnu ještě nejsou připravené, že odloučení nezvládají?
To je velmi individuální. Obecně se uvádí, že adaptace na školku probíhá u dětí zhruba tři měsíce. U každého je ale jinak dlouhá a svou roli v ní hraje více faktorů. Záleží, v kolika letech do školky nastupuje, i na jeho osobnostním nastavení a výchovném stylu rodičů. Některé děti jsou v socializaci otužilejší, jiné méně. Proto u někoho probíhá adaptace hladčeji, u jiného složitěji. Pokud ale se složitější adaptací umí paní učitelky pracovat, během toho čtvrt roku si to většinou takzvaně sedne. Děti si zvyknou. Pláč při loučení tedy není nic neobvyklého. Otázka ale je, jak děti pláčou.
Foto: Shutterstock
Jak to myslíte?
Děti většinou pláčou ráno při předávání. Pak se ve třídě uklidní a je to dobré. To dělá většina dětí a je to normální. Ale jsou i případy, kdy dítě propláče celé dopoledne. Až má hlavou rudou a oči vyplakané. Odmítá ve školce společné činnosti i jídlo, trpí tam. Kdysi jsem v jednom článku pana profesora Matějčka četla, že je určité, velmi malé procento dětí, pro které je nástup do školky takový nápor na psychiku, že ho nezvládnou. Sama jsem se s takovými dětmi ve své praxi setkala zřídkakdy.
U takových dětí je pak asi na místě docházku o rok odložit.
Ano. Psychika takových dětí se může dostat až do těžkého stresu, kdy se objeví různé znaky regrese. Například se začnou znovu počůrávat, mohou se objevit různé poruchy řeči (třeba zadrhávání nebo mutismus), mohou trpět nočními děsy a podobně. Symptomatika může být různá. Rodiče by na tyto signály měli citlivě reagovat a situaci začít řešit, aby se psychický stav dítěte závažně nenarušil. Otázkou ale zůstává, jak poznat, že právě vaše dítě odložení docházky potřebuje. Důležité v takovém případě je hovořit s učitelkou, mít zpětnou vazbu ze školky a samozřejmě použít svou rodičovskou intuici nebo i navštívit psychologa.
Takže na to není jednoduchý recept.
Určitě ne. Vždy hraje roli fungování rodiny, její zázemí, důvody dítěte k pláči. Někdy je například důvodem jen to, že je jeho maminka doma s mladším sourozencem. Jeho pláč je spíš takový truc, než že by nezvládalo školku. Ale skutečně jsou i děti, které na docházku psychicky ještě nemají. Nejsou na ni zralé. Nejde přitom ani tak o kognitivní stránku, což je úroveň myšlení, řeči a tak dále, ale hlavně o emocionální a sociální stránku. Jestli zvládne separaci od maminky, od rodiny. Doporučuji tedy vzít v potaz celý kontext. Rodiče by měli situaci řešit s paní učitelkami, případně s psychologem. Řešení vybrat společně.
Měla byste nějakou v praxi osvědčenou radu, jak dítěti nástup do školky usnadnit?
Co pomáhá hodně, a rodičům to doporučuji, je na čas v docházce ubrat. Ne ve smyslu přestat dítě vodit do školky, ale ubrat na četnosti hodin. Ať například dítě chodí do školky zpočátku jen na dvě hodiny denně. Nebo třeba jen od pondělí do středy. To už je na volbě každé rodiny. Zkrátka aby dítě získalo jistotu, že to zvládne, když například pro ně maminka přijde dřív. Ale musí v tom být pravidelnost, na kterou si dítě zvykne. Až když rodič cítí, že je správný čas, teprve pak se délka pobytu ve školce přidává. Pokud by to ale ani tak nešlo, zvažovala bych odložení docházky.
Zdroj informací: PhDr. Ludmila Lipská Ph.D.
Čtěte také:
Nový komentář